Diverzita ichtyosaurů dosáhla v pozdní a středním triasu nových rozměrů. Největší známý ichtyosaurus a pravděpodobně také vůbec největší masožravý obratlovec vůbec, Shonisaurus, byl pánem triasových moří. Šonisauři by se dali označit za velryby triasu, protože 23 m na délku není opravdu málo. Tělo tohoto obra však bylo překvapivě štíhlé a protáhlé. Je možné, že putoval v malých hejnech. V mořích triasu ho nemohlo opravdu nic ohrozit. Lovil v hlubinách, čemuž napovídájí velké, kostmi vystužené oči. V jeho dlouhých čelistech se vpředu nacházely zuby ostré jako jehly a v nich skončilo mnoho chobotnic, krakatic, žraloků a jiných mořských plazů. Jako většina triasových ichtyosaurů neměl ocas jako ryba, ale spíše výčnělek nebo lalok. Rodil živá mláďata v mělčinách u pobřeží. Tam mladí jedinci pobívali v útesech asi tři měsíce a po té se vydali na volné moře.

Dlouhá historie

První fosilní kosti byly nalezeny již v roce 1920 v nevadských Šošonských horách na jednom místě, později nazývaném Berlin-Ichthyosaur State Park. O třicet let později už bylo známo 37 exemplářů (což je konečný počet dnes známých) velkého ichtyosaura. Většinu z nich nasbíral Charles Camp a jeho kolega, který se k němu připojil v 60. letech Samuel Welles z Kalifornské univerzity. Ti uskutečnili popis šonisaura v roce 1976.

Koho máme v příbuzenstvu

U šonisaura je uznáván pouze jeden druh a to S. popularis dlouhý kolem 15 m. Další potenciální druh by mohl být jedinec z Britské Kolumbie nalezený v roce 2004 pojmenovaný jako nový druh jeho příbuzného šaštasaura, S. sikanniensis. Tento jedinec by podle obřích kostí mohl dosáhnout délky 21 až 23 m. Nové výzkumy spíše naznačují, že by mohl tento druh patřit spíše šonisaurovi. Nové výzkumy ukázaly, že Shonisaurus představoval specializovaného ichtyosaurida, který se spolu se svými příbuznými rody (Besanosaurus, Shastasaurus, Himalayasaurus) oddělil od hlavní vývojové větvě ichtyosaurů již začátkem triasu.