Sibiřský permafrost nezklame - Po třiceti tisíci letech znovu na světle světa
Před několika málo dny obletěla svět zpráva o objevu úžasně zachovalého exempláře jednoho ze zástupců někdejší pleistocénní megafauny na území současné východní Asie, není velkým překvapením, že pochází právě z oblasti východoruského Jakutska. V posledních padesáti letech se paleontologům a také paleogenetikům dostaly z těchto místo takříkajíc na stůl úžasné objevy skládající se převážně z mamutů a jejich mláďat (druh Mammuthus primigenius) perfektně zachovalých v sibiřském permafrostu, známe odsud ale i objevy srstnatých nosorožců (Coelodonta antiquitatis), lvů jeskynních (Panthera (leo?) spelaea) a také několik exemplářů již vyhynulých poddruhů nebo ekomorfů prehistorických beringských vlků. V loňském roce přibyl jeden zmrzlý exemplář štěněte, ale nový objev doslova vyrazil vědcům dech.
Hlava, která se nezkušenému oku může jevit jako pouhý kus zmrzlého masa, je ve skutečnosti neocenitelným pokladem, který se vynořil z permafrostu po více než 30 000 letech. Podle dosud známých informací patřila živočichovi známém jako vlk beringský (Canis lupus spp. (?)) a představuje něco, co by mohlo paleontologům i biologům poskytnout velmi dobrou představu o evolučních adaptacích živočichů doby ledové na území současné východní Asie. Kredit: Albert Protopopov, převzato z webu Sci-News
Globální oteplování je v současné době velmi patrný jevem, který ovlivňuje vlastně všechny světové oblasti a kvůli jeho působení se zemský klimat stává sušším, více horkým a daleko nepřívětivějším pro veškeré oblasti včetně pólů. Dnes existují velmi dobře patrné praskliny a odtáté kusy i velkých pevninských ledovců, podobně jako oni se také čím dál tím více rozehřívá permafrost - večně zmrzlá půda.
Tento efekt má ale i jeden řekněme pozitivní dopad, zvláště je příhodný pro paleontology, kterým se otevírají naprosto nové obzory i daleko výše na sever nebo naopak na jih. Proto může současná Sibiř představovat podobně rozsáhlé paleontologické naleziště jako třeba Antarktida nebo Grónsko, z části už navíc vydává svá tajemství posledních zhruba šedesát až sedmdesát let.
Paleontologům se zde podařilo nalézt již velmi dobře zachované fosilie nebo subfosilní pozůstatky velkých savců z doby ledové, posledního velkého zalednění v dějinách. Výzkumu se zde účastní především ruští vědci, jejich dosud posledním triumfem bylo nalezení a "probuzení k životu" (rozmrazení a následné obnovení metabolismu) 42 000 let starých hlístic nalezených v sibiřském permafrostu.
V minulém roce se také vědcům podařilo nalézt dokonale zakonzervovanou mršinu štěněte zvláštního druhu pleistocénního vlka, v této oblasti Sibiře se totiž nacházel i tzv. vlk beringský (Canis lupus spp. (?)), což byl ve své podstatě odlišný ekomorf (populace jednoho druhu organismu s odlišnými anatomickými znaky, kterého ji ale neurčují jako samostatný poddruh) současného vlka obecného (Canis lupus). Někteří paleontologové v něm ale zároveň spatřují blízkého příbuzného nebo vývojového "bratrance" vlka jeskynního (Canis lupus spelaeus) a již avizovaný nález by mohl pravou podstatu tohoto systému potrvdit nebo vyvrátit.
Příběh této zmrzlé mršiny se datuje do chvíle, kdy se v roce 2019 rozhodl můž jménem Pavel Efimov prohlédavat jeskyni a permafrostové sloje poblíž řeky Tirekhtyakh v Jakutsku, v distriktu Abyjskij na východní Sibiři. Tento muž je mezi místními známý jako sběrač mamutoviny a mamutích pozůstatků, tento objev ale nepatřil mezi jeho klasický fosilní repertoár.
Přivolaný vědecký tým, který sestával z ruských, japonských a švédských vědců a také hlavního autora popisné studie nalezeného exempláře, Dr. Alberta Protopopova, celý nález zakonzervoval pro přepravu do laboratoří, kde byla hlava podrobena rozboru po všech stránkách a to včetně CT skenu. Připravuje se dokonce rozbor DNA v dosud neporušených tkáních, což má zajistit švédská strana.
Celá hlava je ve velmi dobrém stavu, má na délku čtyřicet centimetrů, a jsou na ní patrné a zachované svaly, srst, oči, dutina ústní a podle rozboru z počítačové tomografie dokonce i mozek. Podle provedeného rozboru jde o jedince, který uhynul ve svém druhém nebo čtvrtém roku života, takže byl již dospělým exemplářem a poskytujícím poměrně nové světlo na ontogenezi tohoto vlka.
Jak tvrdí Dr. Protopopov, je to první případ, kdy můžeme zkoumat hlavu dospělého vlka tohoto ekomorfu a odhalit tedy vazby na ostatní poddruhy současného vlka. Podle něj a jeho výzkumného týmu jde o velmi dobrý příklad fauny na sklonku poslední doby ledové, ze kterého navíc můžeme izolovat měkké tkáně a snad i dostatečně porozumět jeho smyslům. Velký přínos ale může znamenat hlavně pro paleogenetiky a evoluční biology, kteří díky němu budou moci studovat případné vyčlenění ekomorfu jako samostatného poddruhu.