Silvacola

Podle některých pramenů sahají kořeny dnešních ježků až do doby střední křídy, ale první prokazatelní ježci pocházejí až doby před 40 miliony let. První ježci žili stejným způsobem života jako dnešní druhy, ovšem vypadali poněkud jinak. Roku 2014 byl popsán nejstarší známý ježek, Silvacola acares, který vypadal jako rejsek s tuhými chlupy na hřbetě. Byl popsán kolektivem kanadských a polských paleontologů. Měl stále ještě holý ocásek, takže se nedokázal stočit do klubíčka. Silvakola se živila hmyzem a menšími rostlinami, poldy či kořínky, měla zuby uspůsobené k všežravému způsobu života. Její délka byla velmi skromná, pohybovala se kolem 10 cm. Stačila se tedy uživit menším hmyzem. Pohybovala se hlavně v podrostu deštného pralesa, který dnes leží v husté kanadské tajze.

Původní naleziště, Driftwood Creek Beds, které leží v Britské kolumbii, leží blízko městěčka Smithers. Před 50 miliony let se jednalo o bujný tropický les pokrytý palmami a listnatými stromy. Silvakola zde i s tapírem rodu Heptodon, jeho druh zde žijící je nejdále žijící tapír na severu. Toto místo dnes leží zhruba 670 kilometrů od Vancuveru.

Naleziště: Britská Kolumbie                                Prostředí: Tropické lesy

Druh: S. acares                                                 Váha: kolem 500 g

Strava: Hmyz, hlízy, plody                                  Význam: ?

Doba: stupeň Ypresian, před 50-47 mil. l.             Sok: Větší masožravci

Délka: kolem 10 cm                                           Zařazení: Mammalia, Laurasiatheria, Eulipotyphla,

Popsána: Eberle, Greenwood a Rybczynsko, 2014 Erinaceidae

Výška: kolem 2-3 cm                                          Synonyma: Žádná