Stále záhadná Gondwana - Problém se zdejšími ornitomimosaury

Ve velmi nedávné době mně přepadla, z mého pohledu, poměrně zajímavá představa velmi svižného, hbitého a rychlého abelisaurida rodu Carnotaurus, jak se žene za nějakým dosud neznámým druhem patagonského ornitomimosaura. Položil jsem si otázku, jak moc je tato vize pravdivá a do jaké míry ji můžeme prokázat z dosud nalezených fosilií z území někdejšího Gondwanského superkontinentu. Prostřednictví tohoto příspěvku se autor snaží o co nejlepší zpracování této problematiky.

Skupinu ornitomimosaurů (latinsky Ornithomimosauria) snad ani nemusím představovat, jde o velmi rychlé a svižné teropodní célurosaury s velmi gracilní stavbou těla, anatomickými podobnostmi se pštrosy a také tělesným opeřením. Jednalo se o omnivorní teropody s dlouhými zadními končetinami, chápavými předními končetinami a štíhlým pevným ocasem pro vyvažování rovnováhy při běhu, pravděpodobně také dosahovali srovnatelné nebo ještě vyšší rychlosti než dnešní pštros dvouprstý (Struthio camelus). Měli také širokou škálu velikostních variací, od druhů, které v dospělosti nepřesahovaly délku dvou metrů (rody Shenzhousaurus a Hexing), po ty, kteří dorůstali velikosti tyranosaura (mongolský Deinocheirus).

Jako skupina začínají v době spodní křídy, nejstaršího známého ornitomimosaura představuje právě jeden ze dvou popsaných druhů, kteří byli nalezeni v místech tehdejší Gondwany, a sice živočich známý jako Nqwebasaurus thwazi. Jedná se o nejprimitivnějšího známého zástupce skupiny se stařím zhruba 140 milionů let, křídový stupeň valangin, jeho fosilie byly nalezeny a popsány v souvrství Kirkwood, které se řadí pod stratigrafickou skupinu Uitenhage. Jeho formální popis se odehrál roku 2000 a stojí za ním paleontologický tým vedený Williamem J. de Klerkem, popsal jednoho z prvních prokazatelných célurosaurů z Gondwany a také jednoho z nejmenších ornitomimosaurů. Holotypní jedinec byl zhruba třicet centimetrů vysoký a necelý metr dlouhý, šlo ale o juvenilního jedince, takže dospělec byl pravděpodobně ještě větší.

Důležité je, že tento malý ornitomimosaur má skutečně zásadní evoluční postavení. Jeho stáří a geografická poloha by naznačovala, že tato skupina původně vznikla v jižní Gondwaně a teprve později, zhruba o deset až patnáct milionů let, se přesunuli někteří její zástupci do oblasti východní Asie a Evropy, odkud se už plně rozšířili do Severní Ameriky a jejich diverzita skutečně narostla do mnoha forem.

Naznačoval by to také nález ze souvrství Elrhaz v Nigeru o stáří asi 112 milionů let a spadající na rozhraní spodnokřídových stupňů aptu a albianu, v roce 2017 popsaný americkým paleontologem Paulem Serenem jako Afromimus tenerensis. I další fosilie, dnes řazené ke skupině "pštrosích dinosaurů", by svým geografickým a stratgrafickým rozšířením odpovídaly názoru, že tito dinosauři vznikli v Africe, později ve svrchní křídě se přesunuli do Evropy a pak do Asie (konkrétně Číny). Naznačují to i fylogenetické studie, které určují nqwebasaura jako nejbazálnějšího ornitomimosaura a evropské rody jako o něco více pokročilé. Navíc afromimus už byl větším živočichem, dosahoval délky asi dvou až dvou a půl metru, a také patřil do skupiny Ornithomimoidea, což už byly pokročilé druhy vedoucí k evolučně vyspělým ornitomimidům (čeleď Ornithomimidae). Avšak existuje zde stále mnoho nevyjasněných evolučních otazníků a množství z nich se zde pokusím představit ve srozumitelné formě.

Umělecká představa o vzhledu rodu Nqwebasaurus z jihoafrické spodní křídy. Přestože nebyl zrovna největší, tak rozhodně patří k nejdůležitějším ornitomimosaurům pro pochopení jejich evoluce. Navíc sdílel mnohé anatomické adaptace, které jsou podobné s jeho svrchokřídovými příbuznými. Kredit: Kana-Hebi, převzato z DeviantArt

Problémem je ale několik dosud nevyjasněných otázek jejich další evoluce v Gondwaně. Navíc stáří samotného souvrství Kirkwood není přesně datované, některé zdroje ho datují do doby přelomu svrchní jury a spodní křídy a sice do doby před 145 miliony let. Některé ho naopak považují za mladší a tedy plně křídové. S touto problematikou souvisí také poloha kontinentů, pokud je možná existence ornitomimosaurů na západním a východním cípu bývalého superkontinentu, jak by v druhém případě naznačovaly nálezy, které si představíme dole, tak se sem pravděpodobně musely rozšířit ještě před rozpadem jednotlivých celků Gondwany. To by, teoreticky, posouvalo existenci skupiny ornitomimosaurů do doby střední jury, kdy ještě měli volné cesty jak na východ, tak na západ. Na druhou stranu ale zde mohly existovat pevninské mosty, o kterých zatím nevíme, nebo si tam nalezli jinou cestu, tyto možnosti se dosud nedají vyloučit a to právě kvůli absenci starších fosilií této skupiny.

Četné fosilie, které někteří vědci přisuzují ornitomimosaurům, známe z jihovýchodní Austrálie a to konkrétně z Victorie. Souvrství Wonthaggi a Eumeralla nám ukázaly okno do prostředí spodní křídy v rozmezích stratigrafických stupňů valanginu až albianu, což je rozpětí takřka čtyřiceti milionů let. A nejméně tři nálezy z těchto geostratigrafických celků byly označeny jako pozůstatky nějakých blíže nedeterminovaných ornitomimosaurů.

Za asi nejslavnějšího z nich byl považován druh Timimus hermani, vědecky popsaný na základě kostí z lokality Lake Copco, které je stratigraficky v rámci slavné oblasti Dinosaur Cove, manžely Thomasem Richem a Patricií Vickers-Richovou již roku 1994. Známe a dosud dobře dignostikovatelné fosilie představují levou stehenní kost dospělého exempláře (s katalogovým označením NMV P186303, je zároveň holotypem) a stejný zbytek ještě jednoho jedince a to mláděte nebo adolescenta (s katalogovým označením NMV P186323, který je paratypem). K tomuto rodu jsou ale řazeny ještě další fosilie, včetně obratlů a dalších zbytků, z této oblasti a také dalších koutů jihovýchodní Austrálie. Délka femuru dospělého jedince dosahuje přibližně čtyřicet čtyři centimetrů, zaživa byl její vlastní vlastník dlouhý mezi dvěma a půl až třemi a půl metry.

Původně ho paleontologové zařadili do čeledi ornitomimidů, dokonce oba autoři popisu začali uvažovat o tom, že se celá skupina ornitomimosaurů původně vyvinula v Gondwaně až odtud se rozšířili do celého světa. Naznačovalo to i geologické stáří oných fosilií, ale další s tímto závěrem nesouhlasili. Americký paleontolog a expert na teropody Thomas Holtz, Jr. tuto doměnku bojkotoval s tím, že na jeho fosiliích se nenalézají žádné znaky podobné s touto skupinou. Studie tento názor podpořily, podle mnohých měl patřit do nějaké nespecifikované skupiny célurosaurů nebo mezi bazální zástupce skupiny. Nejnovější fylogenetické studie (a to i nezásvisle na sobě) ho řadí jako tyranosauroidního teropoda, to samé se ale nedá říct o některých dalších exemplářích ze stejné oblasti.

Zastaralá rekonstrukce druhu Timimus hermani jako ornitomimosaura. Tento "Timův napodobitel" obýval oblast souvrství Eumeralla v době před 112-106 miliony let, kdy tato oblast byla ještě za polární kruhem. Dnes bezpečně víme, že s ornitomimosaury má společného jen to, že patřil k rychlonoým célurosaurům. Kredit: převzato z webu Fossil Wikia

Mezi exempláře, o kterých se v minulosti debatovalo v souvislosti s jejich zařazením k ornitomimosaurům, patří i NMV PI50070 z Cape Paterson ve Victorii. Toto místo spadá pod již zmíněné souvrství Wonthaggi, nález byl dříve určen jako nový druh rodu Allosaurus, ale jeho systematické zařazení není dosud jasné. Znovu, jde o kusý pozůstatek části zadní končetiny, konkrétně astragalus a tedy srostlé kosti kotníku. Podle některých paleontologických kapacit (Yoichi Azuma a Phillip J. Currie) se jedná o blízkého příbuzného druhu Australovenator wintonensis, možná i jeho zástupce, jiní (Federico Agnolin a Martin Ezcurra et. al.) navrhují, že jde o abelisaurida. Paleontolog Samuel Welles ale již roku 1983 přednesl studii, že by mohlo jít o fosilii ornitomimosaura neznámého druhu. Výzkumy ale stále trvají a není v nich rozhodnuto.

Bohužel stupeň zachování dalších podobných zbytků není většinou nijak valný, většinou jde o roztroušené fosilie nějakých teropodů, kteří by mohli mezi ornitomimosaury patřit. Na druhou stranu ale lze říct, že zařazení přinejmenším jednoho z nich (jde o fosilie nalezené na lokalitě Inverloch) bylo nezávisle na sobě určeno dvěma paleontologickými publikacemi, obě dvě ho zařadily jako Ornithomimosauria nebo Ornithomimidae inter. Je oprávněné se domívat, že u dalších údajných ornitomimosaurů by situace mohla být podobná, jenže chybí jakékoli novější prostudování fosilií a přesnější systematické zařazení.

Inu, dalo by se závěrem poukázat na fakt, že z někdejší Gondwany známe fosilie ještě jednoho ornitomimosaura, jehož nepopsané fosilie pocházejí ze souvrství Wadi Milk v Súdánu. Jeho stáří se pohybuje v době svrchní křídy, stupně kampán až maastricht, takže tento blíže neurčený druh mohl přežít ještě relativně dlouho po vyhynutí většiny jeho příbuzných z Afriky. Široké geografické rozšíření, kterým disponují fosilie údajných ornitomimosaurů z tehdejšího superkontinentu Gondwana, by samo osobě mohlo naznačovat daleko širší areál jejich výskytu. Tehdy bychom skutečně mohli uvažovat o existenci této skupiny i v Jižní Americe, snad i Antarktidě a Indii.

Se stavem známých pozůstatků a dostupných fosilií ale nic udělat nelze, a dokud nenajdeme lépe zachované kostry s možností diagnostikovat jejich původ, tak si jistotou existence ornitomimosaurů v dalších koutech Gondwany nemůžeme být jisti.