Stephanorhinus

01.02.2019 20:05

Skupina dnešních nosorožců má kořeny, které sahají až hluboko do paleogénu, první předkové dnešních rohatých savců obývali planetu již v době eocénu. Tehdy bychom je ale jen těžko rozeznali od dnešních koní, byli to malí a nízcí savci pohybující se v pralesním prostředí s dostatkem vegetace. Evoluce a změny podnebí je ale donutily se adaptovat a jedním z nosorožců, kteří byli skutečně podobní těm recentním, byl i nesmírně úspěšný Stephanorhinus rozšířený po mnoho milionů let po celé Eurasii. Svým tělem a anatomií celé kostry byl velmi podobný dnešními nosorožci tuponosému, nalezené lebky ale ukazují poměrně neobvyklé umístění rohů na jeho čenichu. Podobně jako jeho dnešní příbuzní měl na čenich dva za sebou postavné rohy, jeden menší před očima a potom jeden o dost větší na konci čenichu. Tato část nalezených lebek odpovídá tomu, že tento roh skoro úplně splýval se svislou liní horního pysku, jeho přední strana se jen lehce kroutila dozadu. Jeho rohy byly dost účinnou zbraní proti savčím predátorům pozdního neogénu a pleistocénu, ubránil se s nimi nejen proti šavlozubým kočkám, medvědům nebo psovitým, ale později také vůči prvním lidským lovcům. A nalezené lebky vykazují odlišnou velikost rohů v průběhu jeho existence, od miocénu se postupně zvětšovaly. Oproti dnešnímu nosorožci také byl poněkud více chlupatý, nevyrovnal se ale svým skutečně srstnatým příbuzným z doby ledové. Jeho asi tři tuny těžké tělo podpíraly čtyři velké nohy s kopyty, které ho mohly nést jak po stepní půdě, tak po lesích a lesostepních porostech. Jako velký býložravec musel mít dostatek potravy každý den, některé jeho druhy byly specializované na určitý typ vegetace jako traviny a u země rostoucí vegetaci. Naopak některé byly nespecializované a požíraly vlastně veškerou rostlinnou potravu v okolí. Jeho široký areál rzošíření byl plný otevřených plání, kde musel soupeřit s koňmi, ostatními nosorožci nebo později i stepními mamuty, a hornatých i nížinných lesů, kde se často setkával s žirafami, jelenovitými nebo turovitými. Široká druhová rozmanitost a různé formy specializace mu ale umožnily přežít i v podmínkách stále měnícího se světa končícího neogénu a počátku kvartéru. Ačkoliv byl mohutným býložravcem, srovnatelný s dnešními příbuznými, tak dokázal na krátké vzdálenosti běhat a dělat rychlé výpady proti nepřátelům. Stephanorhinus byl také tvorem, který pravděpodobně hůře viděl a jeho předními smysly byly sluch a čich. Velmi dobře reagoval na podněty, které slyšel a pokud se jejich původce ukázal na dostatečně blízko, tak byl i schopen jen vyhodnotit.

Fosilie těchto zvířat známe z obou koutů Eurasie, od provincie Chu-pej v Číně, kde existuje i paleontologická lokalita známá jako Nosorožčí jeskyně, po španělskou La Ventanu. Nejstarší prokazatelné fosilie těchto živočichů známe z pozůstatků ostrovní fauny řeckého ostrova Samos, další podobného stáří vykopali paleontologové v Turecku a Číně. Žili ale také v Nizozemí, Francii, Monaku, zbytku Evropy vyjma Pobaltí, ostrovů ve Středozemním moři a Skandinávie, Sýrii, Libanonu, Izraeli, Arménii, Gruzii, Maroku, Tádžikistánu, Kazachstánu, Sibiři a na Korejském poloostrově. Stephanorhinus jako rod údajně vymřel někdy na počátku pozdního pleistocénu před asi sto dvaceti šesti tisíci lety, ale určité fosilie by prodlužovaly jeho geologický čas na samý konec doby ledové, jedenáct tisíc let před náš letopočet.

Široce rozšířený Stephanorhinus nesl pod sebou hned několik různých druhů, podle různých zdrojů od pěti do dvanácti. Za ty nejvýznamější se považují Stephanorhinus kirchbergensis, S. etruscus, S. hemiotechus, S. hudsheimensis, S. jeanvireti, S. megarhinus, S. pikermiensis a S. punchuchensis. Fosilie jednotlivýc druhů by také ukazovaly na fakt, že v průběhu jejich existence si některé z nich navzájem konkurovaly a nakonec i vytlačovaly. Dnes už jako rod nemá žijící zástupce, nicméně jeho nejbližším příbuzným je dnes nosorožec sumatérský (Dicerorhinus sumatrensis), který je ale i dnes fakticky ohrožen vyhynutím.

Naleziště: většina Evropy, Blízký, Střední a Dálný východ                        Biotopy: Různorodé, lesy, lesostepi, stepi

Druhy: viz výše, typovým S. megarhinus (?)                                          Váha: přes 3 t

Strava: Veškerá okolní vegetace v menší výšce, podle druhu                   Význam: "Stephanův roh" na počest maďarského krále Istvána (Štefana) I.

Doba: stupeň Tortonian až Tarantian (?), před 9,7 mil. l.-126 000 lety (?) Sok: Šelmy, lidští lovci

Délka: až 4 m                                                                                     Zařazení: Mammalia, Perissodactyla, Rhinoceratoidea,

Popsán: Kretzoi, 1942                                                                          Rhinocerotidae, Rhinocerotini, Dicerohinina

Výška: 1,8-2 m                                                                                    Synonyma: Procerorhinus, Brandtorhinus, snad také původní označení Dicerorhinus

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz