Suskityrannus hazelae - Evoluční spojka mezi tyranosauroidy

09.05.2019 13:56

Paleontologická veřejnost již delší dobu tápe nad evolučním původem slavného druhu Tyrannosaurus rex, právoplatně nazvaného "král všech dinosaurů". Existovaly různé teorie o přímých vývojových předcích tohoto rodu, mnohdy spojené s nejasnou geografií jádra jejich vývoje. Pře trvaly hlavně kvůli tomu, že se vědci nedokázali shodnout odkud tento rod pocházel, sice jestli z Asie nebo ze Severní Ameriky. Objevily se přitom i studie, které by naznačovaly příchod tohoto druhu jako asijského invazivního druhu (Brusatte a Carr, 2017), což by podporovaly i fylogeneze čeledi. Jenže popis nového severoamerického tyranosauroida znovu tuto problematiku otevřel. A možná, že by ji mohl definitivně rozluštit.

Výjev podobný tomu, který by se potenciálnímu cestovateli časem naskytl v pozdní křídě, ale vzdálený této době o skoro třicet milionů let. Souvrství Moreno Hill pomalu zaplňuje severoamerickou lacunu neptačích dinosaurů, známe odsud fosilie ceratopsoidů, hadrosauroidů, terizinosauroidů, ankylosauridů a nově také evolučně zvláštního tyranosauroida rodu Suksityrannus. Kredit: Andrej Atuchin, převzato z webu Sci-News

Souvrství Moreno Hill v Novém Mexiku se ukázalo být důležitým oknem do geologického stupně turonu, tedy doby, kdy o fosilií neptačích dinosaurů ze Severní Ameriky i jiných míst nemáme takový přehled. Sedimenty této oblasti u vydaly několik druhů neptačích dinosaurů, jako je ceratopsoid Zuniceratops nebo hadrosauroid Jeyawati, a ukázaly se být jakýmsi tranzitním bodem mezi spodní a svrchní křídou. Životní prostřední zde bylo velmi příznivé, byly to záplavové bažiny s množstvím vegetace, jež se tu rozkládaly před asi 92-89 miliony let.

Už v roce 1998, při popisu již zmíněného zuniceratopse, se autoři této popisné studie Douglas Wolfe, James Kirkland a kolegové zmínili i objevu fosilie jakéhosi malého célurosaura, jehož považovali za dromeosaurida. Časem se ale pro tento materiál vžilo pojmenování "Zuni coelurosaur" a později také "Zuni tyrannosaur" a "Zunityrannus". Poslední dvě pojmenování se odvíjely od stále silnějšího přesvědčení, že jde o jakéhosi primitivního tyranosauroida.

Před třemi dny, 6. května tohoto roku, ale paleontologové z Virginia Tech, spolu s mezinárodním týmem kolegů, tento materiál znovu zkoumali a veškeré diagnostické znaky se jim podařilo zpracovat dostatečně pro to, aby mohli druh pojmenovat.

Suksityrannus hazelae je primitivním evolučním příbuzným tyranosaura, který vyplňuje mezeru ve vývoji této skupiny na území Severní Ameriky. Zaživa šlo o zvíře asi dva metry a sedmdesát centimetrů dlouhé, devadesát centimetrů vysoké v kyčlích, vážící mezi dvaceti až čtyřiceti kilogramy. Ve věku jeho smrti byl tento jedinec asi tři roky starý.

Jméno se paleontologové rozhodli vytvořit z již známé přípony tyrannus a také slova, kterým zdejší indiánští Zuniové označují kojota, suski. Druhový přídomek hazelae přitom souvisí s Hazelem Wolfem, který se finančně zasloužil o podporu zdejších vykopávek.

Vědci našli dosud dva jedince, jednoho známého z lebky, a jednoho dalšího, o kterém se zmiňují a je celkově kompletnější. Oba jsou nejspíš ještě mláďaty. Charakteristické podobnosti s tyranosauridy a tyranosauroidy ale byly zřejmé, například srostlý útvar na dolních končetinách zvaný arktometatarzál, který pomáhal zvířeti vyrovnávat nárazy na zem při běhu. U pozdějších tyranosauridů je zcela běžnou záležitostí, ale u takto primitivního druhu je velkou kuriozitou.

Jak zmiňují samotní paleontologové, nedochovaly se jim fosilie předních končetin, takže nemohou určit, zda už byl druhem se dvěma prsty nebo ještě se třemi. Materiál této části těla tvoří jen nekompletní drápy. Pravděpodobnější je ale druhá verze, koneckonců při jeho gracilní stavbě těla mohly sloužit jako jedna z předních loveckých zbraní.

Úžasné na tomto druhu je také to, že se jedná o vyplnění evoluční mezery ve fosilním záznamu vývoje tyranosauroidů v Severní Americe. Ačkoliv je v tomto směru potřeba další výzkum, je jasné, že už teď je cenným vodítkem, které může paleontologům v řadě skutečností usnadnit práci. Ukazuje totiž, jakými vývojovými směry se tato skupina dala před vznikem skutečných tyranosauridů.

Z hlediska paleogeografie také Suksityrannus představuje otevření otázky evolučního jádra tyranosauroidů a jejich potomků, kam patřil i Tyrannosaurus rex. Skutečně by mohl znamenat to, že původně se evoluční předkové tyranosaurů vyvinuli v Severní Americe, vytvořili jisté formy v Asii, ale hlavní evoluční linka vedla přes Laramidijskou pevninu. Otázka této problematiky je stále otevřená, má své odpůrce i příznivce, ale možná, že tento nález je vodítkem ke skutečnému evolučního směru této nesmírně úžasné skupiny teropodů.

Vedoucí autor popisné studie, již zmíněný Sterling Nesbitt, je navíc s tímto druhem osobně spjatý. Byl totiž právě on, jako šestnáctiletý student, který v roce 1998 objevil druhý fosilní exemplář tohoto rodu. Touto událostí nakonec naplno propukl jeho zájem o paleontologii, sám James Kirkland byl ohromený, jaký má pro celou věc zápal. Spolupracovali totiž na vykopávkách společně, byl zde přítomný i Douglas Wolfe.

Původní Nesbittův závěr ale byl, že jde o fosilie nějakého dromeosaurida jako rodu Velociraptor nebo Deinonychus. Odpovídala tomu jednoduše malá velikost a štíhlé proporce kostí. Tento názor převažoval i mezi vědeckým týmem a později i veřejností.

Podle jeho slov, s nimiž musím souhlasit, se podobného omylu mohli na konci devadesátých let dopustit i jiní, fosilie malých předků tyranosaura byly totiž popisovány až v následujícím novém tisíciletí. Fosilie byla navíc nalezené vedle kostí želv, krokodýlů nebo savců a ještěrek, což by T. rexovi moc neodpovídalo.

Nesbitt tímto počinem tedy pomyslně přišel na jeho pravé povolání, kromě toho fosilie s ním procestovala i značně velkou část Spojených států (Texas, Illinois, New York, původní místo uložení v Arizonském muzeu přírodní historie v Mese) až nakonec skočila i s nálezcem v Blacksburgu. Zde se ji tedy zhostili paleontologové a při preparaci dospěli k přesvědčení, že její popis je oprávněný. A další pradědeček T. rexe byl na světě.