The show must go on!
2 roky po události 2508/2015
Praha 18, Beladova
22:08, noc 14. června 2017
Stanice HZT, Praha SV
Za další čtyři se mapa anomálií rozrostla o několik stovek dalších. Geomagnetické anomálie se objevily i v místech, kde bychom je nehledali. Některá data pocházely z odlehlé sibiřské tundry, další z hlubokého oceánského příkopu na desce Nazca, některá další například ze středu Sahary či z hlubokých transylvánských lesů. Stále však velkou roli hrály detektory anomálií, které nahrazovaly chybějící data. Došlo nám ale, že postupem času už potřeba téměř nebudou.
Tým se už postupně chystal k odchodu, bylo vcelku pozdě a nevypadalo to, že se objeví další anomálie. Před odchodem se ale Petr dále zabíval velkým glóbem, kterým se plnil daty a svítícími body, které ukazovaly, kde se anomálie objevily, objevují a objeví. Přemýšlel, proč a odkdy se objevují, jaký měly v minulosti význam či jak dlouho ještě jejich tajemství bude skryto. Věděl ale, že to nebude na dlouho.
Tým se už odcházel, když se ale objevilo nové hlášení, tentokrát z pražské O2 Arény. "Budeme mít vůbec někdy volno," postěžoval si Alex. "Možná až nás sežere Tyrannosaurus, tak dostaneme neplacený volno," odvětil mu Julio. "Tohle vás nepovýší," ozval se ze své kanceláře Koh. Když tým dorazil na místo, tak se dozvěděli docela zajímavou informaci, zítra se totiž zde měl konat pro Prahu významný koncert, společenská událost roku. Dlouho do noci pak probíhaly přípravy na tuto událost, o to horší bylo, že se tam anomálie zrovna teď objevila.
Vnější dveře byly nechráněné, po proniknutí dovnitř se museli rychle dostat do oblasti za pódiem. Tam se ale rázem objevil problém, budova nebyla prázdná jak se tým domíval. "Co tady dělá veřejnost, ještě není otevřeno," osočil se na ně jeden z pořádajících. "My...my jsme fanoušci," řekla Nikky. "Jak už jsem řekl, teď tu nemáte co dělat, ale protentokrát," domluvil a odešel. Pak se ale ozval křičící hlas pořádajícího a mohutný řev nějakého tvora. Když tým doběhl na místo, tak uviděli jen zakrvácenou mrtvolu toho chlapa. "Co zas může bejt tohle," řekl Julio. Petr se nad mrtvolu sklonil a uviděl, že má v rozdrásaném krku a hrudi zaseknutý zub. "Tohle je zub krokodýla," řekl. "Nejlepší zpráva dne," řekl Alex.
Bylo jasné, že tam pobíhá nějaký zástupce krokodýlovitých plazů, otázkou zůstávalo jaký. Členové týmu se i přes možné nebezpečí rozdělili na jednotlivce. Lena procházela jednotlivé sedačkové řady, tak si všimla, že jedna z nich je prokouslá a dokonce v ní zůstal i další zaseknutý zub. Ten dravec musel mít velmi silné čelisti, to se potvrdilo, když do řad pod ní vletěla utržená sedačka. Pak se velmi pomalu ozvalo zasyčení podobné dnešním krokodýlům, a pak ze tmy vykráčel mohutný silný tvor podobný krokodýlům s ohromnou lebkou na silných končetinách. Děsivé čelisti skrývaly množství velkých ostrých zubů, které nesly stopy zaschlé krve.
"Padej od ní," se najednou ozvalo a spolu s tím i výstřel, který šel od Petra. Tvor se náhle zastavil a obrátil se směrem po zvuku. Bylo to na opačnou stranu, živočich se najednou rozeběhl a pokoušel se ulovit novou kořist. Petr však vytáhl brokovnici a zastřelil ho. "Erythrosuchus," řekla Lena. "Doufejme, že je tady jenom jeden," řekl na to Petr. Pak se ten nervy drásající řev ozval znovu. "Tak tohle je problém," řekl Petr. Vysílačkou pak dal vědět dalším jednotlivcům, že tvorové jsou tu nejméně dva. Erythrosuchus patřil k největším predátorům triasu, co se týče velikosti a hmotnosti. Jeho tělo mohlo vážit okolo dvou tun a byl okolo 5-6 m dlouhý. Nakonec se všichni sešli přímo pod tribunami na jevišti. "Takže, co teď," zeptala se Nikky. "Budeme hlídat anomálii, a když zkrz ni něco projde dovnitř nebo ven, tak to zneškodníme," odpověděl Julio.
Už bylo ale příliš pozdě, erytrosuchů tam totiž bylo více než dva, rozhodli se dojít pro snadnou kořist. Došli si přes sedačkové řady až na pódium, o to horší bylo, že z nějakého důvodu zhasla světla. Byly slyšet jen těžké kroky erytrosuchů, jejich syčení a tiché náznaky útoku. Tým se proto rozhodl rozběhnout přímo k anomálii. V dálce byly vidět pouze svítící oči těchto vražedných krokodýlů. Ty se náhle ale zastavily před anomálií, rozhodně se nemínili vrátit domů s prázdnou. Proto se tým rozhodl skočit do anomálie. Když prošli, tak ucítili horké triasové klima, byly vidět široké kapradiny a cykasy na skalnaté krajině, která se barvila do žlutočervena.
Z druhé strany anomálie se mezitím ozvalo několik těžkých výstřelů, na druhou stranu se vypotácelo jen několik poraněných erytrosuchů. Ta zvířata byla těžce raněná, měla velké střelné rány na krku a v bocích. Ta už by se zpět nedostala. Když tým prošel zpět a zavřel anomálii, tak si všimli, že jsou tam stopy od krve, které vedou pryč z místa. Někdo tu znovu byl, ale tentokrát neodešel s prázdnou...
Když se vrátili zpět na stanici, tak si je Koh pozval do kanceláře. "Takže si to shrňme, hledáme bandu vojáků co kradou prehistorická monstra a máme na starosti triceratopse z křídové éry," řekl Koh. "Pokud by se otevřela správná anomálie, tak se triceratops vrátí na původní místo," řekla Nikky. "A co když ne, stejně to vyřeší jen polovinu našich prolémů. Pořád nám tu pobíhá skupinka nějakých maniaků, co kradou prehistorická zvířata. Pro dnešek to už ale necháme být, je vcelku pozdě," dodal.