Titanichthys
V evoluci se po miliony let opakuje jedno velmi jednoduché a účinné pravidlo, pokud se objeví nějaká velmi rozrostlá skupina živočichů, tak se v ní velmi pravděpodobně objeví zástupci svými ekologickými nikami srovnatení s mnohými dnešními druhy. A jeden skvělý příklad můžeme hledat ve vodách pozdního devonu, v mělkých mořích zde plavala asi sedm až devět metrů dlouhá pancéřnatá ryba známá pod názvem, který ji skvěle vystihuje, Titanichthys. Podle vědců šlo o mimořádný druh pancéřnaté ryby z doby pozdního devonu, ve své době šlo o jednoho největších druhů obratlovců ve světových oceánech. Vědci předpokládají, že průměrně vzrostlé exempláře těchto ryb dorůstaly délky asi pěti až sedmi metrů, největší jedinci těchto ryb ale mohli dosahovat délky i přes osm a více metrů. Reálné odhady týkající se velikosti jejich dlouhého těla nejspíš mají strop u zhruba jedenácti metrů, každopádně je můžeme pouze považovat za pravděpodobné, jelikož fosilie těchto obrů dosud neznáme. Každopádně nalezené fosilní pozůstatky v kostěného pancíře z hlavy, části hřbetu a většího množství roztoušených pozůstatků kostí tohoto živočicha svědčí o docela zajímavých ekologických nikách, které tento živočich zastával. Ačkoliv podobné nebo srovnatelné velikosti dosahoval masožravý Dunkleosteus, ačkoliv jedinci nad šest metrů nejsou příliš dobře zdokumentovaní a často se o nich pochybuje, tak tyto ryby nebyly aktivními lovci svých menších příbuzných nebo velkých bezobratlých. Dochované ústní ústrojí titanichthyse ukazuje, že tito rybí giganti se pravděpodobně živili malými druhy ryb velkými asi jako sardele (Engraulis sp.). Dochované čelistní kostěné pláty totiž postrádají ostré hroty a okraje jako u dravých pancéřnatců, což tuto doměnku značně podporuje. Existuje ale další možnost jeho potravní specializace, za uznávaný názor se pokládá i požírání krilu a zooplanktonu. Dnes se těmito organismy živí hlavně velké velryby a ústní dutina včetně čelistí ukazuje, že jejich devonským ekvivalentem byl právě tento tvor. Rozměrná tlama by mu umožnila požírat ohromná kvanta malých korýšů, navíc když zavřel čelisti, tak je mohl procedit a spolykat. Pokud by tomu tak skutečně bylo, což se nedá vyloučit, tak by se Titanichthys stal jedním z vůbec prvních známých fosilních obratlovců, kteří se živili tímto způsobem, a byl by také nestarším velkým živočichem s touto adaptací. Přestože se živil značně odlišně od svých příbuzných, celkovou tělesnou stavbou se od nich zase tak nelišil. Měl dvě velké a masivní prsní ploutve, jednu hřbetní o poměrně velkých rozměrech a hlavní poháněcí sílu v podobě ocasní ploutve. Tu tvořily dva laloky, za pomocí velkých svalů s ní vlnil ze strany na stranu a hnal se devonskými vodami. Přesto nejspíš nešlo o nijak rychlého plavce, přispívala k tomu i tíha kostěných desek lebky a přední části hřbetu.
Fosilie této obří ryby byly nalezeny na několika místech světa (Maroko, východ Spojených států a snad také Polsko, konkrétně ze Svatokřížských hor), tak největší variabilita druhů tohoto rodu byla dosud objevena v oblasti souvrství Cleveland Shale na pomezí Kentucky a Ohia. Zde se objevilo zhruba pět různých druhů rodu Titanichthys, které zdejší ekosystémy mělkých vod sdílely s primitivními žraloky, dalšími pancéřnatci nebo paprskoploutvými rybami. Jedná se také o jedno z posledních souvrství s nálezy pancéřnatých ryb svrchního devonu, jelikož na konci tohoto období vymírají.
V dnešní době vědci uznávají šest druhů rodu Titanichthys, typový druh T. agassizi popsal již roku 1885 paleontolog John Strong Newberry právě z naleziště Cleveland Shale. Odsud také pochází druhy T. attenuatus (mohl by být synonymem typového druhu), T. clarkii (pravděpodobně největší druh s lebkou dlouhou devadesát centimetrů), T. hussakofi a T. rectus. Lišily se od sebe velikostní variabilitou a také tvary určitých částí kostěných desek lebky a hřbetu. Další druh T. termieri pochází z lokality Tafilalet v jižním Maroku, jeho fosilie nalezl francouzský geolog Henri Termier a původně byly fosilie řazeny k rodu Gorgonichthys a teprve později je vědci přiřadili k tomuto rodu. Posledním, značně diskutabilním, druhem je T. kozlowskii z Polska, o jehož příslušnosti k rodu není rozhodnuto (pravděpodobně ale jde o jiný druh pancéřnatce).
Naleziště: Kentucky, Ohio, Maroko, Polsko (?) Biotop: Mělká a šelfová moře
Druhy: viz výše Váha: v rozmezí 2-5 t
Strava: Menší obratlovci a bezobratlí, patrně i kril a plankton Význam: "Titánská ryba" podle obrovských rozměrů
Doba: stupeň Famennian, před zhruba 372-359 mil. l. Sok: Pravděpodobně pouze velcí pancéřnatci
Délka: 7-8 m, pravděpodobně i jedinci až 10 m dlouzí Zařazení: Chordata, Placodermi, Arthrodira, Brachythoraci,
Popsán: Newberry, 1885 Coccosteina, Dinichthyloidea, Titanichthyidae
Výška: zanedbatelná, asi 1,75 m od břicha do hřbetu Synonyma: Brontichthys
Zdroje snímků a rekonstrukcí: