Učiněný papoušek Herakles - Metrový ptačí obr z Nového Zélandu
Před více než týdnem se na blogu objevil příspěvek týkající se devastace a obnovy úžasné ptačí fauny na Novém Zélandu, kde jsem také zmiňoval její specializaci a izolaci v průběhu milionů let. Ovšem dnes se bude příspěvek týkat popisné studie dalšího úžasného zástupce zdejších ptáků, ale ještě staršího než byli pleistocénní obři. Jeho fosilie docela významným způsobem přepisují poznatky o fyziologii a možnosti vývoje velkých druhotně nelétavých ptáků, ovšem do povědomí většiny vědců a současně i laiků se vryl jako naprostý gigant mezi už tak dost velkými zástupci jedné ptačí nadčeledi a tedy jako naprosto specifický a gigantický druh. Zvláštní fosilie ukazují podobu někdejší fauny Nového Zélandu, před zhruba 19 miliony let, a tedy do určité míry dotváří pohled na její úžasnou izolovanost a specifickost. Nejúžasnější je, že tento ptačí obr pochází ze skupiny jedněch z nejinteligentnějších ptáků současné doby - jedná se o obrovský druh miocénního papouška.
Rekonstrukce zhruba metr vysokého papouška druhu Heracles inexpectatus v jeho přirozeném prostředí, které se ve spodním miocénu nacházelo v pralesích dnešního novozélandského regionu Otago. Tento zvláštní živočich, který zastával pozici středně velkých až velkých býložravých savců z jiných částí světa, si mezi médii vysloužil přezdívku "Squawkzilla" k odrazu jeho velikosti a hlasu většiny současných papoušků. Kredit: Brian Choo, převzato z webu New Atlas
V evolučním vývoji se po celou jeho dobu objevují určité trendy, které na blogu byly již mnohokrát zmiňované a omýlané. Faktem zůstává, že v průběhu kenozoika, ovšem i na samém konci křídy (stačí si jen vzpomenout na faunu západní Antarktidy a Evropy), několikrát vznikly ekosystémy ptačích druhů, které se přenesly na zem a staly se druhotně nelétavými formami. Za velmi dobrý příklad můžeme uvést současné Maskarény a to konkrétně Mauricius, kde existoval známý nelétavý holub dronte mauricijský (Raphus cucullatus), Kubu s jejími nelétavými sovami (Ornimegalonyx oteroi) a samozřejmně právě i Nový Zéland. Jedná se vlastně o jeden z mála současných ekosystémů, kde stále existují druhy druhotně nelétavých ptáků jako je kiwi jižní (Apteryx australis) nebo největší současný papoušek kakapo soví (Strigops habroptila) - právě z jeho příbuzenstva pravděpodobně nový rekordman pochází.
Fosilie tohoto druhu byly překvapivé i pro paleontology, navzdory tomu jakou specializací a velikostními i tvarovými varietami oplývají zdejší fosilní i recetní jedinci ptáků. Nalezený holotyp, který představuje kosti levé zadní končetiny, spadá do tzv. fauny Saint Bathans datované do doby spodního miocénu o stáří asi 19-16 milionů let. Další pozůstatky (pravý tibiotarzus) byly nalezeny na stejném místě a patrně pocházejí od stejného jedince.
Velikost obou fosilních exemplářů byla tak očividná, že je paleontologové nejdříve považovali za fosilii neznámého obrovského orla. Bližší přezkoumání na Univerzitě Nového Jižního Walesu, ale ukázalo, že jde o zcela nový druh papouška z blízkosti již zmíněného kakapa sovího. Jen daleko většího a primitivnějšího.
Na následné popisné studii se podílely ještě Flinders Univerzity a Canterburské muzeum, jejím hlavním autorem je Prof. Trevor Worthy, který se na fosilie novozélandských ptáků specializuje. Na základě nalezených fosilií tedy vědecký kolektiv popsal druh Heracles inexpectatus, jehož jméno skvěle odráží jeho velikost a mohutný zjev. Podle odhadů vědců musel tento masivní papoušek dosahovat výšky zhruba jednoho metru a váhy až sedmi kilogramů.
Herakles byl, mimo jiného, bajný hrdina v řeckých mýtech a pověstech, který vládl neskonalou silou, mohutností a také schopností přežít - tyto vlastnosti přisuzují autoři popisné studie i obrovskému papouškovi. Druhové jméno naopak odkazuje na jeho neočekávaný objev, sám Prof. Worthy řekl, že už 20 let jsou na místě objevu prováděny vykopávky a nic podobného se až dodnes nepodařilo objevit.
Podle paleontologů byl Heracles druhem, který žil výhradně na zemi a řpi své váze už patrně ani nemohl šplhat po stromech. Předpokládají, že zastával v ekosystémech vyšší příčky a to patrně jako omnivor, jeho fosilie by totiž potom nebyly tak vzácné a objevené až teď. Obýval subtropické lesy s porosty palem, vavřínů a také jehličnatých dřevin, jako jeden z největších býložravých druhů byl patrně konkurencí pro vývojové předky obřích moa a také rodu Aptornis. V těchto ekosystémech ale žil i s netopýry (i hrabavými druhy jako byl loni popsaný Vulcanops jennyworthyae), želvami, krokodýly a jinými ptáky, také často pozemními.
V popisné studii zmiňují, že se patrně živil ovocem, rostlinami, ořechy a možná také malými obratlovci a bezobratlými. Jeho životní styl přirovnávají, mimo kakapa, k dalšímu velkému papouškovi nestoru kea (Nestor kea), který může napadat i ovce a rád se živí i na menších obratlovcích. O jeho ekologii a behaviorálních vztazích nám ale více prozradí kompletnější fosilie.
To dodává i Dr. Vanessa de Pietri, podle jejích slov šlo o místo s naprosto specifickým složením fauny, které bychom v té době nenašli nikde jinde na světě. Je to skutečnost a paleontologové také poukazují na fakt, že zatímco tento druh může být jedním z těch nejzvláštnějších a největších ve své skupině, další objevy na lokalitě v regionu Otagu ho mohou svou zvláštností předstihnout.