V nitru Zvěřince

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

11:45, dopoledne 17. července 2019

Středisko HZT, Praha S/SV

Poslední přešlap AMI byl pro ně naprosto fatální. Mimo porušení předpisů o nenarušování liní a zákazu nepovolené těžby, která ještě nebyla pod dohledem naší společnosti, se ještě dopustili ztráty jejich vybavení, respektivě vybavení společnosti GunTec. Dva dny byly v hlavním výzkumném středisku Archa v Lyonu prováděny testy toho kovu, který jsme získali. Ty přinesly toužebně očekávané výsledky, dostali jsme konečně něco na obranu. Reakce ale přišla rychle, velmi rychle, nečekaně a dost zákeřně.

"Jak dlouho tady ještě zůstanou," zeptala se Petra Lena opírající se plexisklo jednoho z výběhů ve Zveřinci. "Zlato, hned tak to nebude, znáš předpisy," odpověděl jí Petr, jež ji chytl za rameno. "Beztak to nedává smysl, pokud je tam nevrátíme co nejdřív, tak i tím se může měnit vývoj, to víš sám," odvětila mu hledící do malého stísněného výběhu, kde se na kameni vedle mělké vody vyhříval fytosaurid. Šupinaté tělo kryté tenkými kostěnými destičkami olivově zelené barvy se převalilo pomalu na záda, příčemž jeho tlama se lehce pootevřela a spustila ostrý syčivý zvuk.

Zvěřince jsme zřídili v posledních dvou letech, kdy se nám začala hromadit některá zvířata zde uvízlá. Jednalo se většinou o velké prostory čítající zhruba 9 samostatných výběhů, kde jsme zvířata přechovávali, než se otevřela anomálie zpět do jejich času a místa. U každého z nich pak stály interaktivní tabule s veškyrými získanými daty jako pohlaví, agresivita, strava či velikost. Výběhy byly opatřeny vzduchovými zámky a daly se otevřít pouze specifikými kartami. Vždy se v každém Zvěřinci nacházela nejméně jedna hlídkovací místnost a mnoho dalších hlídek.

Koh mezitím ve své pracovně měl malý příjmací pohovor. Netušil ale, že ve skutečnosti nejde o pohovor, ale o začátek velmi nepříjemného boje. "Takže vy byste chtěl pracovat s našimi zvířaty. Proč," zeptal se Koh. "Víte, zaujala mě některá diskusní fóra, na kterých jsem narazil na pár zajímavých referencí, které mě sem nakonec přivedla," odpověděl slušně pan Daniel Siebert. "Dejme tomu, Vaše předchozí reference jsou poměrně dobré, no možná byste se mohl časem zaučit..., ještě jedna otázka," odpovídal Koh, když do jeho kanceláře vtrhli Petr s Lenou odevzdat zpátky propustky.

Siebert přes svůj uhlazený a nenápadný vzhled zde ale nebyl náhodou, byl sem poslán, podobně jako jeho další kolegové do jiných středisek v Praze, AMI. Když tam vtrhli, tak si je oba dva nenápadně prozíravě prohlížel, zvláště se však zaměřil na Lenu. Petr ale nebyl tak úplně "slepý" a všiml si toho. Začal působit dost podrážděně. Stejně rychle, jako se v kanceláři objevili, tak zase odešli. "Příště by se slušilo říct alespoň nashledanou," rozdráždil se Koh. Siebert jen mezitím nenápadně smetl ze stolu Petrovu propustku...

"Viděla si, jak se na tebe koukal," vyjekl Petr na odchodu. "Kdo se na koho koukal," vmísil se tam s úsměvem Alex. "Ale nic, jenom Koh má v kanceláři takovýho slizouna," odsekl. "Co je s tebou, jindy si úplně v pohodě a kromě toho mě to může bejt naprosto jedno, jak se na mě koukal, stejně nemá šanci," naštvala se Lena. "Vážně bys neměl reagovat tak přehnaně," přidala se Nikky. "Přiznávám, ale jenom mě to prostě naštvalo, to se stane, ne," pomalu vychladl Petr sedající si ke stolu. Celý tým se sešel zpátky na oběd.