Vězni čelistí
2 roky po události 2508/2015
Praha 18, Beladova
10:18, ráno 4. června
Stanice HZT, Praha SV
Jednou ze staveb, které nám o něco zkrášlují pohled na Vltavu, je Trojský most. Jeho bílá kostrukce je nad hladinou naší nejznámější řeky upevěna mohutnými pilíři, které ho udržují ve stálé poloze a kompenzují tak tlak, který na něj vytvářejí projíždějící auta a kamiony. Ovšem i mistr tesař se někdy utne. Když tam tehdy ráno porjížděla cisterna plně naložena chlorem, tak tři držáky ocelových lan praskly a cisterna spadla do řeky. Její plášť praskl a v tu chvíli se na stejném místě se objevila anomálie...
Koh na stanici musel rychle zprostředkovat náš tým, aby se vydal na zásah. Problematické však v tu dobu byly dvě věci. Julio se stále nedostavil do práce a onen most byl na hranici dvou různých okrsků. Julio totiž pomáhal Anně se zorientovat v dnešním světě. Chtěl ji chránit, jelikož to pro něj byla nejbližší osoba, ani ostatní členové týmu pro něj nebyli tak blízcí.
Když neuplný tým dorazil na místo, tak už tam byli všudy přítomní hasiči a policie. Bylo vidět, že pod hladinou se pohybuje i menší ponorka. "Vážení, tady nemáte co dělat, tohle je jenom pro povolené osoby," začal na ně jeden z policistů. "My ale máme zvláštní povolení," řekl Petr. Policista si jej prohlédl a pak svolil ke zběžnému prohlédnutí situace. Pak se ale zpoza zátarasy ozval další hlas, který také zněl vážně. Byl to tým z druhého okrsku. "Nechte mě hádat, také máte povolení," zeptal se jeden z policistů.
"Co tady váš tým dělá," zeptal se podrážděně a povýšeně jeden z členů týmu Charlie. "Kámo, moc si nevyskakuj, máme tady stejný pravomoci jako vy," odvětil naštvaně Alex. "Myslete co chcete, ale přebíráme to my," dodali. "Ok, nakonec to stejně budou doktoři, který vám budou přišívat zadky zpátky na původní místo," dodal nakonec Alex. Ten druhý byl pořádně naštvaný a odplivl si. "Pánové, budete se tady pořád jenom hádat, nebo už budeme něco hledat," řekl důstojník. "Z ponorky se ozvala zpráva pane," řekl strážník. "Přepněte to," odvětil Alex. "Haloo...vypadá to, že ten chlor vytejká, musíme to nějak opravit," říkal řidič, "ale je tu ještě něco. Vypadá to jako velký zářivý světlo." "Nevplouvejte tam," zařval do vysílačky Petr.
Bylo ale už pozdě. Ponorka projela skrze anomálii. "Co tam je," zeptal se do vysílačky policejní důstojník. "Vidím,...jsem v moři. Je tady spousta ryb a...a chobotnice, koráli a tak...Sakra, něco mám...na sonaru, je to velký a...," pak už se signál přerušil. "Musíme dovnitř, okamžitě," řekla Nikky. "Tak to ne, půjdeme tam my," řekl zástupce druhého týmu. "Ahoj týme, máte tu s nima nějakej problém," ozval se Juliův hlas. "Takže honem do ponorky, ať to stihneme," dodal. Nastoupili tedy ponorky, kterou vezli na svém přívěsu pod plachtou.
Když byli spuštěni do řeky, tak byla anomálie vidět i v kalné vodě. Když projeli skrz, tak viděli modravé prosluněné vody subekvatoriálního moře pozdní jury. Moře bylo plné života, v okolí plavali amoniti, ryby nebo belemniti. Když se podívali pod sebe, tak viděli, jak vrak prázdné ponorky obeplouvají ryby. Věděli, že jsou poblíž jakéhosi ostrova, pod nimi totiž bylo mělko a koráli. Po chvíli ale zjistili, že poblíž nich se ve velké a hluboké průrvě objevilo. A mířilo to rychle k nim.
"Co to je," řekl Julio. "Nějaký zvíře, rychle se blíží," odpověděla Lena. Ten tvor se rychle blížil a rázem se vynořil z hlubiny a plaval k nim. Živočich plaval pomocí čtyř velkých ploutví a měl velkou hlavu s rozevřenými čelistmi. Už to vypadalo, že skončí jako jeho další kořist. Pak se ale prohnal těsně kolem nich a sežral proplouvajícího amonita. Zdálo se, že tento menší pliosaurid nezabil řidiče ponorky. Pluli tedy dál a blíže k ostrovu. Jejich ponorka se pohybovala přímo nad onou průrvou. Najednou se na sonaru objevilo mnohem větší zvíře. Plulo kolmo nahoru přímo k nim. Než se stačili zorientovat, tak zjistili, že jim do předního skla naráží Metriorhynchus, prehistorický mořský krokodýl, který dorůstal do 3,4 m délky. Jeho tělo nemělo kostěný pancíř, bylo mnohem lehčí a mělo lepší akceleraci.
Na chvilku přestali myslet na sonar a přemýšleli jak odehnat dotěrného krokodýla. Pak se zespodu vyřítilo ohromné tělo s velkou zubatou tlamou, která rozpůlila krokodýla vejpůl. V krvi byla špatná viditelnost, takže neviděli na krok. Pak ale ucítili, jak se ponorka začala třást a když se otřesy ustálily, tak se před nimi objevil ohromný mořský predátor. Ten tvor byl ohromný, měřil okolo 13 metrů. Jen lebka tohoto zvířete byla okolo 2 m dlouhá. "Pliosaurus carpenteri," procenil mezi zuby Petr. Mořský dravec připlaval zase o něco blíže a narazil do ponorky. Tým se rozhodl obrátit kurz a zamířit k ostrovu. Byla tam mělčina, kde by se tak těžké a velké zvíře snadno zaseklo. Mořský plaz se ale nechtěl jen tak vzdát.
Jistě každý z nás dokáže poznat dlouhokrkého plesiosaura, plaz s krátkým masivním tělem a čtyřmi velkými ploutvemi, jehož typickým znakem je dlouhý krk ukončený malou hlavou s ostrými zuby pro lapání ryb. Tito živočichové se objevili v samém závěru triasového období asi před dvěma sty pěti miliony let a právě jejich tvar těla s dlouhým krkem a adaptacemi pro život v otevřeném oceánu jim pomohl přežít velké vymírání druhů na konci tohoto období. Prosperovali pak po celou dobu jury a křídy a v současné době se jedná o jednu z nejlépe prozkoumaných skupin fosilních plazů vůbec, přispívá k tomu také fakt, že byli rozšířeni na všech kontinentech. Víme, že se jednalo o zvířata, která rodila živá mláďata jako delfíni nebo velryby a pravděpodobně se pak o ně také starali, dříve se soudilo, že museli vylézat na souš podobně jako želvy. Mimo toho je nám znám i fakt, že se jednalo o teplokrevné tvory, například studie z konce roku 2017 podrobně prozkoumala meziobratlové prostory v krcích plesiosaurů, které odhalily plně vyvinutý vaskulární systém typický pro teplokrevné tvory. A studie z jara roku 2018 zase odhalila při rozboru kostí rychlý růst těchto zvířat, který je srovnatelný s teplokrevnými ptáky. Dle toho paleontologové také soudí, že teplokrevnost byla i klíčem k jejich evolučnímu úspěchu.
Na druhou stranu si ale nepředstavujte plesiosaury jako tvory, kteří mají krk nad hladinou ohnutý podobně jako labuť, jak se to s chutí prezentuje například u jejich dnešního ekvivalentu lochnesky. Současné studie potvrzují spíše fakt, že krk byl poměrně toporný a ohebný jen málo, zvíře s ním mohlo hýbat pouze v oblasti připojení k trupu a s obratli kousek za hlavou. Celý krk pak mohlo prohýbat pouze nahoru nebo dolů a rozhodně ne do přehnaných hadích smyček, jako jsme to mohli vidět na starých ilustracích. Tato mohutná a těžká část těla také znemožňovala pohyb po souši, takže bylo otázkou, co vyhnalo tyto dvoumetrové tvory na sice svažující se břech, jež už ale byl součástí suché země a do jejich vodního království nepatřil.
Ikdyž ponorka plavala velmi rychle, mořský plaz ji dohnal a jeho čelisti dosáhly takové síly, že vnější plášť praskl a ponorka se začala plnit vodou. Julio tedy rozstřelil přední sklo a všichni úspěšně vyplavali až na pláž. Ponorka zůstala potopena těsně pod hladinou moře. Když se znovu probrali, tak zjistili, že leží na písčité pláži ostrova, který lemovaly borovice. Probudil je pach rozkládající se mrtvoly teropodního dinosaura. Na pláži byli všudypřítomní krabi, kteří také hodovali na mršině. Probudil je ale také hluk pterosaurů, kteří svými krátkými čelistmi s ostrými zuby trhali maso. Byl to Scaphognathus, pterosaurus, který patřil mezi poslední ramforynchoidy. Pláž byla plná otisků, ať už krabů nebo pterosauřích stop nebo stop velkého sauropodního dinosaura.
"Sakra, tady si člověk nemůže ani pořádně odpočinout, když ho málem sežral obří pliosaurid," řekla naštvaně Nikky a hodila po nich kámen. Když se všichni už trochu zmátořili, tak se rozhodli, že mrtvolu dinosaura odsunou do moře. "Za 165-150 milionů let se mu bude říkat Eustreptospondylus," dodal Petr. Tým se rozhodl, že se musí rychle vrátit, než se anomálie zavře. Našli tedy větve a kůru a sestavili primitvní vor. Muselo jim to stačit, aby se dostali zpět domů. Riskovali ale také sežrání obřím mořským predátorem. Doveslovali nad anomálii, hluboce se nadechli a potopili se. Pliosaurus se skutečně objevil a jeho rozměrné ploutve ho hnali za jeho novou kořistí rychlostí kolem 40 km/h.
Čím více se mořský plaz blížil, tím více se těšil, že nasytí svůj žaludek. Skrze anomálii nejprve prošly Lena a Nikky, které se vynořily až na břehu Vltavy. Julio potom přes ni prohnal i Alexe, ale Petr stále byl jednou nohu v juře. Už si byl jistý, že skončí v čelistech a trávícím traktu mořského titána. Pak se ale z modré hloubky vrhnul na pliosaura jiný ohromný obyvatel hlubin. Byl to Liopleurodon ferox, potravní konkurent pliosaura. Jeho tělo i lebka byly sice menší, ale sílu měl stejnou. Vypadalo to jako souboj mořských draků, velké čelisti s ostrými zuby po sobě klapaly a zasazovaly protivníkům bolestivé rány. A potom liopleurodon zasadil poslední ránu, zakousl se pliosaurovi do zátylku a zlomil mu vaz. Bezvládné tělo pliosaura klesalo ke dnu a začli ho ožírat žraloci. Petr úspěšně prošel anomálií, která se následně zavřela.
Druhý den si pak Lena všimla, že tam, kde se anomálie objevila se o tři dny před tím objevila geomagnetická anomálie. Když se na to tým podbrobně podíval, tak zjistili zcela nový a důležitý poznatek. Přišli totiž na to, že kde se objeví byť menší geomagnetická anomálie, tak je možné, že se tam za nějakou dobu objeví anomálie...