Vzduch a země

04.10.2018 19:41

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

12:40, odpoledne 2. července 2019

Středisko HZT, Praha S/SV

V posledních několika týdnech naše společnost obdržela několik nabídek jistých společností, které se zabívají vývojem zbraní a vojenských potřeb včetně vozidel a výbavy. Vcelku to bylo překvapení, my totiž nevystupujeme jako společnost, máme vlastní sítě, zbraně, výbavu i některé typy přístrojů a aut. Ačkoliv jsem tehdy nevěděl, odkud mají informace o nás, tušil jsem, že s to bude mít mnohem horší dohru.

Zároveň s tím máme také problémy s některými energetickými společnostmi, rozhodli se totiž těžit suroviny už před miliony let. Zatím však spolu nemáme žádné větší spory, zatím.

Jelikož se v oblasti Prahy neobjevil žádný predátor, tak jsem nechal prototypy vyslat i do jiných středisek, kde už se patřičně osvědčily. Za poslední dva dny se v okolí našeho týmu také neudálo nic nového, žádná další se neobjevila, takže měli prakticky vzato volno. Do součastnosti se však dostalo i několik dalších zvířat, kromě onoho samce triceratopse, kterému se začalo říkat "Trixit". Nebyla to jen malá zvířata jako například 8 jedinců obojživelníka rodu Balanerpeton, párek hyrakotérií nebo malý Compsognathus, ale i skuteční obři jako Bunostegos nebo Gojirasaurus. Doufám, že se většina z nich vrátí zpět, ale s jistotou to nevím.

Ten den začínal vlastně jako každý jiný, až k odpoledni se začalo něco dít. Julio byl zrovna na cestě domů, když ho na křížovatce u přažské Palmovky překvapil podivný zvuk. Rázem viděl, jak protilehlé strany utíkají kolemjdoucí z vozovky a zanedlouho dokonce vylétlo i jedno z vozidel. Ten tvor se řítil přímo na něj. Před ním se rázem vynořila silueta zajímavého tvora z období pozdní křídy.

Jeho oranžovohnědé štětinaté tělo se sloupovitými nohami, které vydávaly ohlušující rány, když těžce dopadaly na kapotu jeho auta, a hlava jež byla vyzbrojena krčním límcem a čtyřmi rohy, jež těžce funěla a vydávala hluboké táhlé mručení. "Proč jen o tomhle neví, čekal bych, že už tu někdo bude," říkal si. Stačil alespoň dát vědět ostatním, než však stačil vylézt z auta, tak ho silný náraz hlavy ceratopsida odmrštil a on upadl do bezvědomí.

Když na místo dorazil náš tým, tak nalezli Julia uvězněného v autě, které leželo v sutinách poničené zdi u protějšího domu. Když ho našli, tak měl velkou tržnou ránu na čele, která krvácela. "Kámo, jsi v pohodě, no tak, vstávej," říkal mu Petr. Nereagoval. "Musíme ho dostat do nemocnice, řeknu našim jednotkám, ať ho převezou do střediska," křičela Anna. "My se zkusíme dostat tomu zvířeti na kobylku," řekl Alex. Ten tvor to však mezitím otočil a mířil k oblasti Rohanský ostrov. Tým se tam musel velice rychle dostat, než ten živočich napadne někoho dalšího. Netrvalo dlouho a nalezli toho živočicha na staveništi, kde za svého soka považoval buldozer.

"Takže, co nám k němu řekneš," zeptal se Alex. "Tetradoceratops navajo, kolem 8 m dlouhý ceratopsid, pozdní křída v Utahu. Myslím, že není agresivní, ale nejspíš nastává období říje," uvedl do dění Petr. "Otázkou teď zůstává, jaktože nevíme o tom, že se otevřela nová," řekla Nikky. "Nevím, každopádně v týhle oblasti by se žádná nacházet neměla a je blbost, aby se jen tak procházel po městě," podivil se Petr. "Co s ním teď bude," zeptal se Alex. "Zkusíme kontaktovat, další střediska na světě, jestli se neotevřela nějaká do jeho doby a necháme ho převézt," dodala Lena. Dostali však další hlášení, že se na průsečíku všech okrsků, tedy nad Vltavou ve středu města, nachází Gigantrhamphorhynchus, jeden z největších ramforynchoidů všech dob.

Když dorazili na místo, tak zjistili, že na kupoli Národního divadla nervózně posedávají hned dva tito živočichové. Byla to velká, pyknovlákny pokrytá zvířata, která měla rozpětí až okolo 9 m. Ačkoliv se lidé zastavovali, aby si dva podivné létající draky vyfotili, či naopak utíkali ve strachu před tím, kdyby se měli snést, tato zvířata byla spíše obdobou supů, mrchožraví příslušníci tzv. dlouhoocasých pterosaurů. Byla tam i drtivá většina ostatních hlavních týmů z ostatních oblastí, nepodařilo se jim je spacifikovat. Náhle však jeden z nich cosi vycítil, vzepjal se, vydal ohlušující skřek a oba dva se hnali směrem k Žižkovskému vysílači.

Byla to podívaná sledovat dva tak mohutné a nevšední živočichy, jak se velmi ladně pohybují vzduchem. Ovšem ani jednomu z týmů se je nepodařilo dohnat, narozdíl od nich se totiž museli prodrat přes někdy až příliš úzké uličky a ucpané silniční tahy. Když však týmy dorazily na místo, tak už tam nebyl ani jeden z nich, jakoby se vypařili. Kontrolně tam však bylo provedeno elektromagnetické meření, které ukázalo uměle vytvořený výkyv. Veškeré dnešní události byly velmi podivné, celé to vypadalo ještě podivněji, když se náš tým vrátil zpět do střediska.

Jeden z našich skladů byl totiž v tom veškerém zmatku přepaden a část naší techniky byla ukradena. Nevěděl, kdo nebo co to způsobil, každopádně jsme radši podnikli lepší bezpečnostní opatření, co se týče prověrek a přijmání nových zaměstnanců. Julio se mezitím v nemocnici zotavoval z těžké rány do hlavy, ale měl by se rychle zotavit, ačkoliv to byl náraz vskutku silný. Každopádně by si měl nejspíš pospíšit, rána takříkajíc pod pás může přijít kdykoli...


Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz