War of time - 1. část

23.04.2017 23:05

2 roky po události 2508/2015

Dálnice D2, 10 km před Bratislavou

15:40, odpoledne 25. června 2017

Anomální zásahová vojenská jednotka, 100 vozů připravených na zásah

Původně jsem si myslel, že to ještě můžeme zvrátit, ale když jsme se stále více začali přibližovat k Bratislavě, tak jsem viděl něco, co bylo úchvatné i děsivé zároveň. Už zdálky totiž byly vidět stovky anomálií, které byly jen na periferii města. V centru jich mohly být tisíce, možná desetitísíce. V tu dobu mi ještě plně nedošel rozsah katastrofy, kterou jen bojem o moc Berger způsobil.

Ve středisku zatím vládla pochmurná atmosféra, náš tým chtěl dostat Bergera sám, a proto byli naštvaní, že jsem jim tuto možnost nedopřál. Jak jsem ale řekl, jejich boj teprve začínal. "Proč nás tady nechali, proč jsme ho nemohli dostat sami," řval na celé středisko Alex. "Nech toho, teď už s tím nemůžeme nic dělat, už to není naše věc," odpověděla smutně Nikky. "Mohli nás ale aspoň nechat pomoct," přidal se Julio. Celá atmosféra byla otrávená, ale také plné obav a emocí. Pak jim však svitla nová naděje, když jsem se objevil na obrazovkách ve středisku.

"Ahoj týme, máte se dobře," řekl jsem. "Jak asi myslíte šéfe, nechal jste nás tady, chceme pomoct," rozkřikl se Alex. "Ne tak zhurta, chci vám jenom oznámit, že máte návštěvu, a když posunete takovou pákou v garážích, tak se vám otevře nový svět. Toť vše," domluvil jsem. "Počkat, kde, jaký nový svět, haloo," vykřikla Lena. "Musíme to zkusit, co teď jde dělat jiného," řekla rozumně Anna. Došli tedy do garáží, našli páku, akdyž za ni zatáhli, tak zjistili, že se tam nachází tajný sklad a místnost, kde bylo veškeré potřebné vybavení pro výpravu, která už měla s Bergerem zkoncovat jednou provždy.

Ještě větším překvapením pro ně bylo, že když se dostali ven ze střediska, tak zjistili, že s podobnou výbavou tam čekají také ostatní týmy, Charlie, Echo a Delta. Zdálo se, že už se vše dotahovalo do úplného konce. "Co teď," zeptal se jeden z týmu Echo. "Teď ? Myslím, že pojedeme pomoct a zkoncujeme s Bergerem jednou provždy," odpověděl Petr. Celá tato kolona se tedy vydala po D1 k Bratislavě. A poté se k nim přidaly i další týmy, z Jihlavy a Brna. To tuhého začalo jít na blízko hranic.

Blízko hraničního přechodu se totiž provoz stále zmenšoval, až zmizel úplně. Naproti v opačném pruhu se však štosovaly kolony aut, které odjížděly z jejich směru. Kousek před nimi se pak objevila zátarasa. Stáli tam Bergerovi vojáci, kteří už měli připravené samopaly namířené přímo do řad našeho týmu. Nedali se však zastavit, i přes neustále vzduch protínající kulky, které však nešťasně zasáhly kolo jednoho z SUV, které vezlo střelný prach a náboje. Za těžkého burácení a skřípotu se dokutálelo až přímo před zátarasu, kde explodovalo. Omráčení vojáci už jen stěží mohli kolonu zastavit, ale pro jistotu tam týmy hodily ještě několik granátů, aby nemohli varovat Bergera.

Když toto kolona absolbovala ještě několikrát, ale stále těžší, přiblížili se k městu natolik, že už viděli dílo zkázy. Nahromadění anomálií na jednom samém místě způsobilo něco, co jsem ještě nikdy v životě neviděl. Vytvořilo to časoprostorovou trhlinu, která byla nad celým centrem města. A tohle vše jen pro moc... "Vypadá to hůř, než jsem myslel," řekl Petr. "Tohle zvládnem," odpověděl Alex. To, co absolbovali před vjezdem, byla jako procházka rajskou zahradou. Chtěli se dostat přímu k Bratislavskému hradu, kde sídlil summit, ale museli směr obrátit. To, co je odradilo, však nebyly stráže, nýbrž obří sauropod Argentinosaurus huinculensis.

Ačkoliv to byl patrně ten největší dosud objevený suchozemský tvor všech dob, bylo přesto nádherné pozorovat, jak se s velkou elegancí jeho okrovozelené tělo s výrazně zbarveným hřbetem a hlavou, které mohlo vážit až 80 tun, pohybovalo po dálnici. Museli proto zvolit cestu přes Bratislavsko - Mlýnskou dolinu, kde chtěli sjet, ale výjezd explodoval. Byli proto nucení přejet na druhou stranu Dunaje.

V tu chvíli se celá kolona zastavila. Všichni vystoupili a začal se projednávat plán útoku. "Musíme se dostat přes Dunaj zpátky, dostat se na ten summit a zneškodnit nebo zahnat ty zvířata zpátky do anomálií. Současně taky musíme pak ty anomálie uzavřít a nechat pod kontrolou," řekl na úvod Julio. Pak ale všimli, že se kolem nich něco hýbe. Byla to celá skupina predátorů, ale odlišovali se od těch, co jsme dosud viděli. Tihle už neměli takové uši, vlastně měli pouze zvláštní oči, které však stále viděly zvuky a velké ostny, které jim vybíhaly zde zad.

"Budoucnost se zase o něco změnila," poznamenala Lena. "Palte," zakřičel jeden ze střelců. Predátoři ale zaútočili a zabili či odtáhli několik členů kolony. Několik jejich mrtvol napadalo do Dunaje. Jednu v letu chytila obří čelist jurského pliosaurida rodu Gallardosaurus. Pak začala další hrozná etapa tohoto běsnění.

Pokračovní příště...

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz