Ztracená minulost

2 roky po události 2508/2015

Dobětická 4-6, Ústí nad Labem

17:47, podvečer 27. května 2017

Středisko všeobecného zneškodňovacího týmu

Kromě toho, že zneškodňovací týmy mají jiná pravidla než střediska Seeker, další změnou je také, že mají pruh výhledu. Toto je omezení, které dovoluje týmům zasahovat pouze v určitém rozpětí maximálně několika kilometrů. V Ústí je 6 hlavních pásů, kde zasahují zněškodňovací týmy, každý z nich má rozpětí 1,6 km.

Ve středisku vládla nejistá atmosféra, pomalu se stmívalo a s tím upadala i nálada. V posledních dnech navíc nebylo moc práce, jelikož od poslední záležitosti uběhly dva dny a zatím v jejich okrsku nic. Julio byl také hodně nervózní, jelikož se Anna nemohla vrátit do svého domova a její zranění byla velmi vážná. Ostatní dva už byli vcelku v pořádku z poslední výpravy do světa prehistorických zvířat. Pak se ale konečně objevila další nová anomálie. Tentokrát však změnila pohled na minulost jednoho člena týmu...

Anomálie se objevila ve vilové části severozápadně od Labe. Tma ještě nepadla, přesto už se slunce schovávalo za obzor. Když dorazili na místo, tak viděli, že se anomálie nachází v polorozbořené vile. "Kam nám asi povede," položil otázu Alex. "Radši si vemte noční vidění, není vyloučený, že to co se z ní dostalo loví v noci," probudil v ostatních trochu strachu Julio. Už se pomalu odebrali od aut, ale Lena zůstala jako omráčená stát na místě. V její hlavě se jí vybavily ztracené vzpomínky z dětství, kdy ji zemřeli rodiče. Vzkresleně si vzpomínala na to, jak ji na zahradě rodiče houpali, na společnou večeři a probuzení uprostřed noci, které bylo způsobeno řevem zvířete. Pak už jen našla rodiče v kaluži krve s krvavými ránami. Poslední co si pamatuje je houkání policie a sanitek.

"Leno, co se děje," ptal se Petr. "Rodiče, krev, smrt, otisky...," říkala jako zhypnotizovaná Lena. "Počkej, ujasni si, co chceš říct," říkala jí Nikki. Lena se vzpamatovala. "Kdysi jsem tady bydlela. Bohužel mi tady zabili rodiče. Policie našla jenom otisky stop neznámýho zvířete, ale jinak nic, naprosto nic," řekla s třasem v hlase do neznáma zahleděná Lena. "Musíme pokračovat, ale jestli chcete, můžete tady zůstat, odpočiňte si," řekl Julio. Šli tedy s Alexem prozkoumat polorozbořenou stavbu. "Viděl jsi někdy někoho umřít," zeptal se Alex Julia. "Hmm, kamaráda. Napadli ho kojoti," odpověděl. Vešli do prvního patra, když poté v kuchyni uviděli anomálii. Upoutalo je však něco, co leželo pod ní.

Byly to bílé obrysy těl Leniných rodičů. Pak ale uslyšeli hluk za sebou a podívali se do dětského pokoje a uviděli siluetu s červenýma očima. Vypadalo to, že má dlouhé šaty s černými dlouhými rukávy. "Hej co tu chceš," zařval na to Alex. Najednou se červené oči jakoby mechanicky pohnuly a tvář vydala slabý pískot. Pak se ozvalo podobné slabé zapískání zvenčí. Pak si Alex a Julio uvědomili, že nestojí tváří v tvář osobě, ale zvířeti. Pak už na nic nečekalo a vyskočilo ze tmy přímo na ně a vytáhlo své velké drápy. Skákající tvor měl černočervené peří, dlouhý ocas a lebku se zuby ostrými jako žiletka. "Skrč se," zařval Julio. Byl slyšet náraz na tvrdou zeď a lámání kostí. "Atrociraptor," řekl Julio. "Raptoři, jsou tu raptoři," řval ven Alex.

Mezitím se na zahradě za potrhaným plotem objevili další dva atrociraptoři. Petrovi tu ale něco nehrálo, věděl, že raptoři většinou lovili ve více členech a tři bylo na ně málo. Pak vyběhli Alex a Julio ven z domu a začali střílet po raptorech. Bohužel se netrefili, a tak řval na Petra: "Nastartuj, rychle vlezte do toho auta." Petr tedy nastartoval auto a všichni ostatní se do něj naskákali. Alex a Julio skočili na zadní korbu a začali střílet po raptorech. Petr to vzal po silnici směrem na jih, raptorů se ale objevilo o několik víc. Pronásledovali je v šeru dál a dál. Pak už ale zběsilá honička skončila dokem u břehu Labe. Vystoupili tedy z auta a běželi na menší kontejnerovou loď. Raptoři je vlákali do léčky. Beželi za nimi přímo na palubu. Proto se náš tým schoval do jednoho z kontejnerů. Bylo jim podivné, že na lodi nikdo není, ale trápilo je to, že se v jejich okolí pohybují masožravá a inteligentní. "Raptoři, to jsou ta zvířata co zabila moje rodiče," řekla hrubě Lena.

Pak ale uítili, že stěny toho kontejneru měkké, jakoby vycpané. Pak zjistili, že jsou plny heroinu a dalších drog. Napadlo je tedy, jak vyřešit tohle všechno. Museli ale z lodi vypadnout. Při útěku ale narazili na jednoho z atrociraptorů. Museli ho tedy zneškodnit a úspěšně. Povedlo se jim to, ale upozornili na sebe další predátory. Při odchodu z lodi hodila Lena jako pomstu na palubu granát, čímž loď vybuchla a potopila se. I s celým nákladem...

Druhý den ráno dostali z vedení zprávu, že za mimořádnou obětavost, rozluštění starých křivd a vražd a také za dopadení pašeráků je celý tým s okamžitou vlastností přemisťován do Prahy. V praze se stanou hlavním všeobecným zneškodňovacím týmem v oblasti severovýchodu a Letňan. Začla další etapa, ovšem mnohem větší a nebezpečnější...