Aktivní let v krvi - Pterosauři posouvají věkovou hranici letu

15.06.2019 20:16

Už od objevů prvních jedinců rodů Pterodactylus, Rhamphorhynchus nebo třeba Scaphognathus zůstávali vědci i široká veřejnost v údivu nad zvláštními druhy okřídlených a plně létajících plazů z doby velice vzdáleného dávnověku. Až doba posledního půlstoletí ale dokázala posounout výzkum a jeho aplikace na skupinu pterosaurů do naprosto nové oblasti a dokázali jsme o nich zjistit mnohé velmi přesné informace o jejich evoluci, vývoji jednotlivých jedinců, lokomoci, fyziologii i hnízdění. Byli to skuteční draci, vládci oblohy, kteří také dokázali něco, co dosud žádná jiná skupina obratlovců a právě toto zjištění přinesla skupina britsko-amerických paleontologů. Studie, která ho zpracovává, revolučně mění pohled na jejich ontogenezi a tělesné schopnosti.

Dosud nejmenší známý prokazatelný pterosaurus druhu Nemicolopterus crypticus v raně křídovém čínském lese na lovu malého hmyzu. Tento živočich je zatím nejmenším známým "pravým" pterosaurem s rozpětím pouhých dvaceti centimetrů. Nicméně někteří paleontologové jsou toho názoru, že je pouze mládětem některého z větších čínských pterosaurů stejné doby, například rodu Sinopterus. Tak či onak, už jako mládě by dokázal aktivně vzletět. Kredit: Alain Benéteau, převzato z DeviantArt

Pterosauři jsou skupinou, která skutečně udivuje vědce už od objevení prvních zástupců jako jsou výše zmíněné rody. Pro tehdejší paleontology a biology bylo totiž zprvu nemyslitelné uvažovat o vývoji plazů schopných letu za pomocí blanitých křídel, ale ukázalo se to být nespornou realitou. Dnes již víme, že šlo o teplokrevné, aktivně létající a lovící tvory všech tvarů a velikostí, kteří byli rozšířeni po celém světě. Hnízdili v obrovských koloniích a možná u některých druhů šlo o společenské tvory žijící v hejnech. Studie britských a amerických paleontologů navíc ukázal specifickou schopnost těchto tvorů - létání hned po vylíhnutí z vajíčka.

U pterosaurů platil, stejně jako u jiných aktivně létajících obratlovců, předpoklad, že byli schopni letu přinejmenším několik měsíců po vylíhnutí a museli být opečovávání svými rodiči, kvůli neschopnosti si ulovit potravu nebo se bránit před predátory. Paleontologové tak vyvozovali ze zcela logických předpokladů, úplně stejně to pozorujeme u současných ptáků a netopýrů.

Poslední dvě dekády ještě přinesly velmi důležité objevy pterosauřích vajec v Číně, kde v některých byla dokonce uchována embrya se zakrnělými křídly nevhodnými pro žádné složitější pohyby. Byl to poměrně dobrý důkaz toho, že pterosauři se bezprostředně po vylíhnutí museli spolehnout na své rodiče nebo na jiné pterosaury poblíž. Podrobnější studium, na což studie odkazuje, ale ukázalo také fakt, že pterosauří matky neměly příliš vyvinutou rodičovskou péči a mláďata se musela starat sama o sebe. Tím hrozilo nebezpečí od jiných živočichů, hlavně masožravých teropodů a také krokodýlů.

Studie zkoumající zárodečný vývoj pterosaurů ve vejcích ale porovnala tyto zárodky a jejich přibližný věk s tím u současných krokodýlů a ptáků. Dr. David Unwin, paleobiolog z Leicesterské univerzity a přední odborník na pterosaury, je pod touto studií podepsaný jako jeden z hlavních autorů a vyzdvihává fakt, že zkoumaná vejce byla ještě příliš mladá - jinými slovy dlouho před vylíhnutím.

Proto se vědecká skupina rozhodla pracovat s embryi pterosaurů z nálezů v Číně a Argentině, která byla určena jako starší a vyvinutější jedinci. Rozdíl se nacházel ve stupni vývoje křídel, protože u těchto druhů se jednalo o tvorečky s poměrně dobře vyvinutými křídly.

Následné zkoumání potvrdilo původní závěr autorů a sice, že tito živočichové byli bezprostředně po vylíhnutí schopni letu, živit se a sami se pohybovat. Přestože se to tak nemusí na první pohled jevit, jedná se o skutečně přelomový nález, protože žádná jiná skupina létajících obratlovců tohoto mechanismu schopna nebyla.

Tento objev také otevírá další oblasti zkoumání pterosauří fyziologie, etologie a ontogeneze, protože můžeme říci, že alespoň pokročilé druhy pterosaurů se nemusely starat o mláďata a jejich počty a nepotřeba se fixovat na jednu lokalitu jim mohla zajistit daleko větší geografické rozšíření než u starších druhů.

Autoři také zmiňují fakt, že toto je jeden ze znaků, kvůli kterým nelze srovnávat pterosaury se dosud žijícími skupinami létajících obratlovců. Podle nich je také možné, že právě schopnost samostatnosti a lovecké aktivity již od narození této skupině přinesla možnost vývoje do tak obrovských forem.

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz