Ozdoby hlavy a především nějaké komory pro rezonaci zvuku známe především z lebek hadrosauridů, kteří jimi jsou pověstní. Existuje ale i pár vyjímek, mimo známějších, jako je Muttaburasaurus z Austrálie, pak třeba i druh Altirhinus kurzanovi ("Kurzanovův vysoký čenich") z Mongolska, který je s ním stářím takřka srovnatelný. Ve své podstatě se jednalo o středně velký druh hadrosauroidního ornitopoda, který vážil jen něco málo přes jednu tunu, byl tedy o dost lehčí než většina jeho příbuzných a zvláště pak těch vzdálenějších, jako byli obří hadrosauridi ze svrchní křídy. Přestože jejich vzdálený evoluční příbuzný byl menší, musel v krajině raně křídového Mongolska působit velmi zvláštně, jeho 76 centimetrů dlouhá hlava totiž nesla zvláštní nosní přepážku, která se vyvinula v mohutný hřeben. Lebka altirhina je díky jeho velikosti naprosto úžasná, jelikož tento zvětšený "nos" představoval celou její polovinu a vymiká se dokonce i těm, které známe od hadrosauridů. Zaživa se tam nejspíš táhl výrazně zbarvenou kůží potažený lalok, který mohl sloužit k rezonaci a zesilování zvuku, sloužil by k vnitrodruhové signalizaci. Na druhou stranu se ale objevily teorie, že mohlo jít o prostředek k ochlazování těla v horku, zlepšení čichu nebo dokonce k potápění, nicméně dnes převažují názory buď o vydávání zvuku nebo přítomnosti podobně zvláštního nosu, jaký mají dnešní rypouši sloní. Samci by se s ním mohli předevést ve stádě před samicí a ukazovat tak svou dominanci, nejen na jiné samce, ale i na případné predátory. I ten nejotrlejší Shanag, tedy malý troodontidní teropod, by se na něj neodvážil zaútočit, přecejen Altirhinus dosahoval délky zhruba od 6,5 do 8 metrů, vysoký byl lehce přes 2 metry. Většinou byl ale klidným stádním býložravcem, srovantelným s dnešními nosorožci nebo krávami, který velkou část života trávil na všech čtyřech a jeho keratinem pokrytý zobák se silnými zuby trhal nižší i vyšší vegetaci. Šlo o jednoho z nejzajímavějších a největších dosud známých neptačích dinosaurů, kteří se ve spodní křídě pohybovali po mongolských pláních a lesích.

Zmiňovaná podobnost mezi dnešními kopytníky není úplně náhodná, Altirhinus nejen sdílel jejich ekologické niky, ale také vykazoval podobnou stavbu čelistí. Jeho zobák a stoličky umožňovaly zpracovávat potravu nezávisle na sobě, podobně jako u dnešních druhů býložravých savců. Mohla za to hlavně mezera mezi zobákem a zuby, odborně nazývana jako diasterma, a také se jim podobal tou vlastností, že spásal nižší vegetaci a jen málokdy se stavěl na zadní a ožíral větve stromů. Dnešní savci jsou proti tomuto mongolskému ornitopodi pozadu o nejméně sto milionů let.

Z doby tzv. střední křídy nemáme příliš fosílií neptačích dinosaurů z východní a střední Asie, souvrství Khuren Dukh (v přepise Churen Duch) nám poskytuje menší okno to tehdejších ekosystémů. Mimo altirhina zde ještě žili primitivní ankylosauři jako Shamosaurus, ornitopodi Choyrodon a dosud nespecifikovaný iguanodontian, ceratopsian Psittacosaurus, některé zdroje také uvádějí, že zde v tuto dobu žili sauropod Asiatosaurus, menší troodontid Shanag a také záhadný teropod Prodeinodon (pravděpodobně karnosaur). Fosilní nálezy ještě odhalily nálezy několika druhů savců a nepopsaného tapejaroida.

Příběh asijského iguanodonta

Evropský Iguanodon je znám především pro dvě věci, je druhým popsaným neptačím dinosaurem a také je známým odpadkovým rodem, do které bývaly v minulosti řazeny mnohé druhy ornitopodů z celého světa. Asie se v tomto směru nevyhnula, v roce 1952 byl z Mongolska popsán druh Iguanodon orientalis, který je dnes neplatným druhem většího ornitopoda. Nikoho proto asi nepřekvapí, že, když byly fosílie nalezeny a popsány, tak je paleontologové zařadili právě do tohoto druhu. Fosílie všech známých jedinců byly nalezeny při expedici sovětsko-mongolských paleontologů v roce 1981, byly zde nalezeny snad i dvě nedospělá mláďata, a známe tak i růstová stadia tohoto druhu. Paleontologové v čele se známým ruským paleontologem Sergejem Kurzanovem zde nalezli kosti lebek, ocasní obratle, kyčelní kosti a kosti zadních i předních končetin, žeber a dalších zbytků.

Lebka (resp. její odlitek) druhu Altirhinus kurzanovi vyfocená autorem blogu na výstavě Dinosaurium v roce 2014. Na lece samotné je ještě více patrná ohromná nasální (nosní) část lebky, zaživa patřilo toto zvíře k nejzvláštnějších své doby.

Nově popsané jedince paleontologie nějaký čas uznávala, avšak roku 1996 prováděl britský paleontolog David Norman revizi taxonu Iguanodon a objevil, že jeho asijský druh je natolik špatně zachovalý a tím pádem nediagnostický, že se nedá odlišit od jiných ornitopodů. Navíc si povšiml, že exempláře nalezené v Churen Duch neodpovídají ani evropskému druhu a na základě toho roku 1998 popsal nový rod Altirhinus kurzanovi. Druhové jméno pak vzdává úctu původnímu nálezci fosílií. Ačkoliv se Norman domíval, že se jedná o zástupce čeledi Iguanodontidae, další autoři popisovali tento druh jako blízce příbuzného rodům Protohadros a Probactrosaurus, ale moderní analýzy ho určují jako příbuzného amerického rodu Eolambia a japonského druhu Fukuisaurus, všichni patří do nadčeledi Hadrosauroidea.

Naleziště: provincie Dornogovi, Mongolsko                   Biotop: Semiaridní lesy a oblasti podél toků

Druh: A. kurzanovi                                                    Váha: asi 1,1 t

Strava: Nižší vegetace, keře, větve stromů                   Význam: "Vysoký čenich" podle zvláštní lebky

Doba: stupeň Albian až Aptian, před asi 125-100 mil. l. Sok: Teropodi

Délka: zhruba 6,5-8 m                                              Zařazení: Ornithischia, Cerapoda, Ornithopoda,

Popsán: Norman, 1998                                             Styracosterna, Hadrosauroidea

Výška: 2,25-2,5 m                                                    Synonyma: Iguanodon orientalis (?)

Zdroj obrázku: https://www.deviantart.com/dibgd/art/Altirhinus-kurzanovi-444908181