Birmanites

04.03.2019 22:21


Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti jejich exoskeletárních těl. Především čeleď Asaphidae byla široce zastoupena mnoha druhy velkých trilobitů, z nichž většina obývala dna ordovických moří severní i jižní polokoule. Největším dosud objeveným asafidem, také trilobitem vůbec, byl přes půl metru dlouhý Isotelus, kterého jsme si představili v jednom z minulých příspěvků. Už ve spodním ordoviku ale existoval jeho trochu menší příbuzný z rodu Birmanites, asi patnáct až dvacet centimetrů dlouhý členovec vyskytující se hned v několika částech světa a to včetně našeho státu. Podobně jako většina trilobitů šlo o detritivorního živočicha obývajícího mořské dno požírajícího vše od kalu, drobných živočichů a i mršin a menších bezobratlých, na svou tělesnou stavbu ale byl překvapivě obratný a pravděpodobně i docela rychlý a pohyblivý. Tento životní styl mu umožnil velmi rychle mizet před predátory ordovického období, tehdy se jednalo o velké druhy nautiloidů a eurypteridů. Při pohybu na dně, a to i dně některých tmavých moří, se řídil hlavně zrakem a také hmatem, jeho velká tykadla dosahovala zhruba poloviny délky jeho samotného. Pod velkým okrouhlým cefalonem se také skrývalo ústní ústrojí schopné rozčtvrtit kořist na menší sousta, které se daly snadněji spolknout. Zbytek článků se částečně překrýval, tělo tvořilo zhruba osm až devět článků, pod kterými byly dvojice článkovaných nohou. Poslední segment těla, pygidium, byl naopak velmi velký a plochý a šlo vlastně o spojení několika dalších tělních článků. Mezi trilobity ordoviku byl tento druh dost velký na to, aby si pevně držel svou ekologickou niku v ekosystémech dnešní Evropy, Asie, Severní i Jižní Ameriky. Jeho fosilie byly nalezeny ve Velké Británii, Irsku, Kanadě, Číně, Argentině, Švédsku, Itálii a Rusku, tuzemské zkameněliny tohoto rodu ale můžeme obdivovat i v mnoha českých muzeích. Přestože byl Birmanites široce rozšířený jak po geografické, druhové (dosud známe sedm druhů tohoto rodu) i stratigrafické stránce (existoval po dobu celého ordoviku), tak jeho fosilie jsou i dnes docela vzácností a nevšedním jevem. Patrně tedy obýval buď území, kde se jeho fosilizované svlečky špatně zachovávaly, nebo jeho redukované počty svědčí o dalších faktorech ordovických moří, které zatím nemusíme znát. Pravděpodobně šlo ale o změny v oceánských proudech a celkové konkurenci ze strany ostatních druhů trilobitů a také prvních bezčelistnatých obratlovců. Vyhynul až při masovém vymírání druhů na konci ordovického období.

Rozlišujeme několik druhů rodu Birmanites, které byly transkontinentálně rozšířené na mnoha místech světa. Dosud jsou uznány druhy B. akchiensis, B. brevicus, B. hupeiensis, B. kanlingensis, B. qilangensis a také B. radiatus. Poslední jmenovaný byl nejprve, roku 1960, byl popsán jako samostatný rod Opsimasaphus, nicméně později byl reklasifikován jako druh tohoto rodu.

Naleziště: viz výše                                                             Biotop: Dna mělkých i hlubších moří

Druhy: viz výše                                                                   Váha: odhadem do 500-1000 g

Strava: Jakýkoliv menší živočich, kal                                      Význam: ?

Doba: stupeň Tremadocian až Hirnantian, před 485-443 mil. l. Sok: Velcí hlavonožci, eurypteridi

Délka: 15-20 cm                                                                  Zařazení: Animalia, Arthropoda, Trilobita,

Popsán: Sheng, 1934                                                           Asaphida, Asaphidae

Výška: pravděpodobně pouze 2-3 cm                                    Synonyma: Opsimasaphus

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz