Dakosaurus

04.08.2019 22:04

Druhorní moře lákalo množství živočišných skupin se suchozemskými předky už od spodního triasu, většina velkých a úspěšných budoucích skupin mořských plazů a jiných obratlovců zde měla své předky a po delší době se z nich vyvinuli živočichové žíjící pouze ve vodě. Ovšem i v dalších geologických útvarech druhohor se pouštěly různé skupiny plazů do vody a mezi nimi byli i krokodýli ze známé čeledi metriorynchidů (Metriorhynchidae), kteří prosperovali především v juře a tehdy se z nich vyvinuli i někteří predátoři konkurující i některým tehdejším pliosaurům. Mezi tato monstra patřil i pětimetrový mořský krokodýl z rodu Dakosaurus, který obýval současnou Evropu a Latinskou Ameriku po dobu zhruba dvaceti milionů let. Na mnoha místech jeho výskytu patřil mezi přední predátory a byl na vrcholu potravního řetězce, jeho stavba těla připomínala některé pozdější mosasauridy, ale jeho lebka se podobala teropodním dinosaurům a připomínala je mohutností čelistí a zubů. Již několikrát byly pozůstatky tohoto predátora špatně identifikovány a určeny za megalosauridního teropoda, odráží se to na tvaru zubů, který se svým vroubkováním a také ze stran zploštělým tvarem odlišuje od všech mořských krokodýlů. I recetní druhy snášející mořskou vodu nic podobného nevlastní, celá jeho zubní sada a čelisti se ale podobají současným kosatkám (Orcinus orca) a potvrzují, že tento tvor lovil naprosto jinou kořist, než jeho příbuzní. Celá lebka má navíc velké nadočnicové otvory, kde byly ukotveny silné svaly pro zavření čelistí ohromnou silou a rychlostí a snad vhodné i pro lámání kostí. Podle všeho se tento živočich mohl krmit rychlým trháním kořisti na kusy, v případě menších soust je polykal vcelku. Při jeho vědeckém popisu, dlouho před prvními studiemi biomechaniky kostry tohoto živočicha, bylo tedy jméno znamenající "kousavý ještěr" zvoleno velmi příhodně. Kořist tohoto tvora tedy sestávala především z menších krokodýlů, malých mořských plazů, ichtyosaurů, hlavonožců nebo větších ryb, ale existuje možnost, že byl i kanibalem případně lovícím jiné zástupce svého druhu. Stejně tak se objevila doměnka, že tento dravec mohl lovit větší živočichy ve skupinách a případně tak i od svého úlovku odehnat žraloky, jiné krokodýly a především jeho velké potravní konkurenty z čeledi pliosauridů (Pliosauridae). Především v západní Evropě pak pliosauridi, jako byly rody Pliosaurus, Liopleurodon a Simolestes, patřily mezi přední predátory mělkých moří a dakosauři i většina ostatních druhů plnila niky mrchožroutů a lovců menší kořisti. Alespoň v některých oblastech se ale ekologické role těchto dvou konkurentů vyměnily - byla to třeba argentinská Patagonie, kde byli zdejší zástupci rodu Dakosaurus ještě větší než zde dosud objevení pliosauridi. Patrně dokázal také plavat efektivněji než tito plazi, jelikož jeho tělo se vlnilo za pomocí mohutného ocasu s horním lalokem vytvářejícím ploutev na jeho konci. Na ploutve přeměněné končetiny byly naopak schopné spíše manévrovat, patrně ale už nebyly schopné pohybu po souši. Většina paleontologů se dnes příklání k názoru, že tito krokodýli trávili celý život v otevřeném moři.

Paleontologové jsou v současnosti vesměs přesvědčení o viviparitě nebo spíše ovoviviparitě mořských krokodýlů, ke kterým Dakosaurus patřil. Konečně tito živočichové byli velmi specializovanými druhy na mořské prostředí a je málo pravděpodobné, že by se vraceli na písčité pláže za kladením vajec. Jejich končetiny a obratle nevykazují stavbu podobnou třeba současným želvám nebo krokodýlům, kteří se vracejí klást vejce na pláž, a absence osteodermů tuto doměnku potvrzuje. Představa, jak se masivní Dakosaurus dostává za pomoci svých ploutvovitých končetin a dlouhého ocase dostává z moře na pevinu, je docela pochybná. Naopak jejich pánev a některé další znaky odpovídají představě o rození živých mláďat do vody. Na jedné lebce nalezené v Mexiku se navíc nachází místo pro umístění slaných žláz, tedy orgánu pomáhajícímu regulovat míru soli v těle současných krokodýlů, želv, ptáků nebo i ryb, které je na samém místě jako u současných krokodýlů žijících v mořské vodě. Docela určitě tedy šlo o živočichy obývající pouze mělká moře a případně laguny, kde mohli přivádět na svět mláďata.

Hydrodynamický tvar těla dakosaura byl přímo uzpůsoben k rychlému pohybu pod vodní hladinou, pravděpodobně se pohyboval ještě efektivněji než-li současný krokodýl mořský (Crocodylus porosus). Na svou kořist tedy nejspíš útočil ze zálohy a silnými kousnutími ji buď hned usmrtil nebo těžce poranil. Objevily se také spekulace o možném skupinovém lovu, který ovšem praktikují spíše sladkovodí druhy krokodýlů a u těch mořských, se kterými se dá nejlépe srovnat, je vzácnou záležitostí.


Držte se svých nik

V době, kdy Dakosaurus žil, byla většina jeho stanovišť tropickými ostrovními systémy nebo zálivy v nově vznikajících oceánech a mořích rané svrchní jury. Stále velká blízkost Evropy a Severní Ameriky například napomohla jeho rozšíření do Mexika a Argentiny, kde se vyvíjely další samostatné druhy tohoto rodu. V jeho době ale byli předními predátory mělkých moří obří pliosauridi, kteří byli v některých případech až třikrát větší než on samotný. Ve vodách současného Německa, Anglie, Francie, Švýcarska nebo Ruska a Polska to byla jejich početnost, která zamezovala širšímu potravnímu spektru těchto plazů, v Mexiku naopak velikost těchto monster (slavný exemplář mladého pliosaurida, snad ještě mláděte, známý jako "nestvůra z Aramberri"). Jak už jsem zmiňoval, dakosauři pravděpodobně představovali dominantní dravce pouze v Patagonii - k tomu se ještě dostaneme.

Tito mořští krokodýlovití plazi ale také museli čelist konkurenci ze strany svých příbuzných - metriorynchidi totiž v pozdní juře zažívali velký rozkvět. Mimo menších a spíše štíhle stavěných rodů jako byli Geosaurus, Metriorhynchus nebo Cricosaurus se v jeho lovištích objevovali i velcí metriorynchidi jako Tyrannoneustes a Plesiosuchus, doplňovali je i někteří teleosauridní krokodýli (Teleosauridae). Velmi dobře se tento stav dá prezentovat na fosiliích nalezených ve slavném německém Solnhofenu, kde žili tři další rody dakosaurových příbuzných. Úspěšnost a přežití tohoto rodu tak pravděpodobně tkví v tom, že nešlo o dravce lovícího malou kořist jako ryby. Pravděpodobně se nezdráhal zaútočit i na své příbuzné a to z něj učinilo dravce schopného velmi dobře odolat konkurenci i ze strany mírně větších živočichů. Možná právě proto byl tento živočich opatřen tak zvláštní zubní sadou a lebečními adaptacemi pro silný zkus.

Nahoře bylo také ale avizováno, že v argentinské Patagonii a konkrétně v souvrství Vaca Muerta, představovali dakosauři pravděpodobně dominantní dravé živočichy v mělkomořských ekosystémech. Pliosauridi zde byli také zastoupení, jako druhy Pliosaurus patagonicus a P. almanzaensis, ale ti dosahovali menších velikostí než plně vzrostlý pětimetrový exemplář zdejšího druhu Dakosaurus andiniensis. Navíc se zdá, že tento druh měl ještě mohutnější a silnější lebku, která byla schopná zabít i velké mořské plazy. Zde se tedy role dravce a kořisti obrátily.


Krokodýlovití bratranci a přátelé Megalosaurus a Godzilla

Původně byl Dakosaurus znám pouze z exempláře jednoho masivního zubu, který byl objeven na území budoucího Německa někdy okolo roku 1843. Jeho velikost a tvar nejdříve vědeckou veřejnost zmátl, tehdejší vědci a autor popisu zubu, německý odborník na fosilie jurských a triasových živočichů, paleontolog a geolog Friedrich August von Quenstedt (1809-1889), ho zprvu považovali za zub tehdy jediného "dobře" známého velkého teropoda, za zub rodu Megalosaurus. Někteří ale tento názor nesdíleli a existovaly i jiné scénáře, komu velký zub patřil. V roce 1846 byl posléze popsán jako Geosaurus maximus, pro demonstraci velikosti zubu, německým badatelem T. Plieningerem a nějakou dobu byl validním druhem. Považoval ho tedy za extrémně velkého zástupce rodu Geosaurus, o kterém bylo známé, že se jednalo o mořského krokodýla z doby jury.

Působivé zuby mořského krokodýla druhu Dakosaurus maximus vyniknou ještě více při přiložení měřítka. Tento mořský krokodýlovitý plaz patřil v určitých oblastech k předním mořským dravcům, kteří mohli lovit prakticky veškeré živočichy v jejich okolí. Svědčí to o evoluční úspěšnosti tohoto rodu, včetně toho, že byl rozšířený na všech polokoulích a existoval po dobu nejméně dvaceti milionů let. Kredit: převzato z webu Sci-News

Podle pozdějšího přehodnocení závěrů právě von Quenstedtem v roce 1856 ale mělo jít o jiný a odlišný rod mořského krokodýla. Ve stejném roce také tento významný geolog a paleontolog popsal některé další mořské plazy z území budoucího Německa, kupříkladu nový druh rodu Ichthyosaurus později známý jako druh Stenopterygius quadriscissus. Von Quenstedt tedy vytvořil nový rod Dakosaurus, který při popisu bohužel špatně přeložil jako "kousající ještěr" - etymologii řeckého slova dakos vyložil jako "kousání" namísto "kousnutí". Na pravou míru uvedl překlad až o tři roky později, když ho reklasifikoval jako rod teropodního dinosaura. Od této klasifikace se nicméně v průběhu dalších let a po nálezech kompletnějších exemplářů upustilo.

Dnes bezpečně víme, že dakosauři byli vodními plazi z čeledi Metriorhynchidae, která je vzdáleně příbuzná skutečným krokodýlů (Crocodylia). V průběhu let byly k tomuto rodu řazené ještě dva druhy - Dakosaurus nicaeensis z francouzské riviéry a Dakosaurus manselii z Anglie. První z nich byl původně představen jako megalosauridní teropod a ve stejném roce popsán jako samostatný rod Aggiosaurus, ale paleontolog Eric Buffetaut jej v roce 1982 prezentoval jako metriorynchida a možná dokonce zástupce rodu Dakosaurus. Materiál ale byl posléze detailně zkoumán a následně se potvrdilo, že jde o samostatný taxon nebo alespoň taxon nezaměnitelný s dakosaurem.

Druhý jmenovaný byl původně popsán jako samosatný rod Plesiosuchus již roku 1884 Richardem Owenem, ovšem roku 1902 synonymizován s dakosaurem německým paleontologem Eberhardtem Fraasem. Tato klasifikace se dlouhou dobu udržela, ale roku 2012 byla provedena fylogenetická analýza těchto všech do té doby známých druhů rodu Dakosaurus a právě D. manselii byl shledán jako parafyletický - neměl se zbývajícími druhy stejného předka. Jméno Plesiosuchus tedy znovu vstoupilo v platnost. Z Anglie také pocházejí diskutabilní exempláře složené ze zubů, které jsou starší než kosterní pozůstatky dakosaurů, jelikož se datují do doby před zhruba 165-163 miliony let. Jejich postavení ale není zcela jasné, mohlo by jít o příbuzný rod nebo také ancestrální taxon, ze kterého se Dakosaurus vyvinul.

Nekompletní fosilie jsou známé také z Mexika, kde byla nalezena již výše zmíněná lebka s možným prostorem pro solné žlázy. Tito krokodýli zde byli rozšíření kvůli tomu, že Atlantik se teprve formoval a nedosahoval ani zdaleka dnešních rozměrů. Nepřítomnost Panamské šíje také uvolnila místo pro migraci těchto dravců po západní straně jihoamerického pobřeží až do Argentiny. Zde se už vyvíjel nový druh, D. andiniensis známý z fosilií v souvrství Vaca Muerta a poprvé objevený již rok 1987. Dvě objevené lebky se vyznačovaly skutečně unikátní stavbou - vysoký, masivní, krátký čenich nepodobající se žádnému dosud známému metriorynchidovi. Možná, že právě absence větších dravců započala evoluci ještě silnějšího dravého krokodýla výborně uspůsobenému životu v otevřeném oceánu a mělkých mořích.

Fosilní lebka druhu Dakosaurus andiniensis a její obrazová rekonstrukce se znázorněným sklerotikálním prstencem pro lepší vidění v temných vodách. Dakosauři mohli útočit na svou kořist podobně jako velcí pliosauridi a tedy se vrhli z hlubší vody vysokou rychlostí a silnými čelistmi ji popadly a rozdrtily kosti nebo obratle. Na efektivitě pomáhal i drtivý čelistní zkus, který kořist velmi rychle odrovnal. Kredit: převzato z webu ResearchGate

Zvláštní tvar lebky a hrozivé čelisti nakonec vynesly tomuto druhu přezdívku "krokodýl Godzilla" nebo jen "Godzilla" na základě pop-kulturního monstra z Japonska. Každý ho známe, pokud ho nějaký mořský plaz zosobňoval, tak právě Dakosaurus. Patrně to napomohlo i k jeho známosti mezi laickou veřejností, zmiňují ho tituly jako Prehistorie z roku 2012, Dinosauři - Dětská obrazová encyklopedie a také Nová cesta do pravěku od Vladimíra Sochy, kde je rozebrán i jeho životní styl a situace, za kterých by mohl být pozorován případnými cestovately v čase. Objevuje se také v mobilní hře Jurassic World: The Game, ovšem jeho vizáž se povážlivě mění v průběhu jeho vývinu a finálně je velmi odlišná od druhohorního originálu. Tento dravý zástupce někdejších jurských oceánů byl jistě úžasným, nicméně buďme rádi, že se v dnešních mořích nepohybuje.

Naleziště: viz výše                                                                                                        Biotop: Mělká transkontinetální moře, laguny

Druhy: viz výše                                                                                                               Váha: přes 1 t

Strava: Velké ryby, hlavonožci, ostatní mořští plazi                                                             Význam: "Kousavý ještěr" dle masivní čelisti

Doba: stupeň Kimmeridgian (Oxfordian?) až Valanginian, před zhruba 157 (165?) -137 mil. l. Sok: Velcí pliosauridi, jiní dakosauři

Délka: 4-5 m                                                                                                                   Zařazení: Suchia, Thalattosuchia, Metriorhynchidae,

Popsán: von Quenstedt, 1856 (jako rod Dakosaurus)                                                           Geosaurinae, Geosaurini, Dakosaurina

Výška: zhruba 0,5-0,75 m v nejvyšším místě hřbetu                                                           Synonyma: Dacosaurus, Geosaurus maximus

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz