Dromeosauridní rodiče a jejich mláďata - Studium juvenilních jedinců dromeosauridů v Arktidě

Dromeosauridní teropodi (Dromaeosauridae) patří k nejlépe známým skupinám dinosaurů mezi laickou veřejností a to zejména díky přičinění filmové franšízy Jurských parků a Jurských světů počínající prvním filmem v roce 1993. Od té doby se i ve výzkumu těchto opeřených a pravděpodobně poměrně inteligentních dravců změnilo mnohé a máme o nich doklady ze všech kontinentů světa, které nám dopomáhají si o nich udělat ucelenou a dobrou představu a to z hlediska jejich paleoekologie, evoluční historie, úlohy v ekosystémech i ontogeneze. Právě o ní pojednává studie amerických a kanadských paleontologů, kteří zkoumali fosilie juvenilních dromeosauridů nalezených na poměrně nezvyklém místě pro výzkum podobného faktoru jejich života, sice v arktické oblasti současné Aljašky. Fosilie mláděte dosud nepojmenovaného zástupce podčeledi Saurornitholestinae byly objeveny v sedimentech souvrství Prince Creek, které leží na západní Aljašce při hranici se severním polárním kruhem, a jde o vzácný příklad juvenilního jedince dromeosauridního teropoda v této oblasti. Podle autorů popisné studie tohoto exempláře, mohl být důležitou spojkou nejen v ontogenezi a vývoji růstu u těchto teropodů, ale zároveň také představovat další doklad o pevninských cestách ve svrchní křídě mezi Asií a Severní Amerikou a demonstrovat, že i ve vývoji dromeosauridů na území severoamerického kontinentu byl pevninský most na území současné Beringovy úžiny důležitou tranzitní oblastí. Výsledky jejich výzkumu a popisné studie byly publikovány před necelým týdnem ve vědeckém magazínu PLoS One.

Další zástupce podčeledi Saurornitholestinae, který je znám pouze z juvenilního jedince, je druh Bambiraptor feinbergi ze svrchní křídy současné americké Montany, kde se vyskytoval během pozdní fáze geologického věku kampán před 72 miliony let. Nalezený jedinec, možná pouze mládě většího příbuzného z rodu Saurornitholestes, měřil zaživa pouze méně než 1 metr a vážil okolo 2 kilogramů, jméno mu bylo zvoleno z důvodu právě tělesné velikosti a odkazu na slavnou postavu srnčete Bambi z dílny Walta Disneyho. Právě s ním by nový aljašský exemplář mohl být srovnán. Kredit: Ballista, převzato z Wikipedie

Dromeosauridi a tzv. polární dinosauři patří k pojmům, které byly v době 80. a 90. minulého století důležité mezi paleontologickou i laickou veřejností pro přijetí neptačích dinosaurů jako dynamických a teplokrevných (homeotermních) živočichů, kteří existovali nejen v oblastech s tropickým a subtropickým klimatem, ale i v oblastech za polárním kruhem. V mesozoiku se zde sice držel mírný, místy i subtropický klimat bez velkých ledovců na mořských šelfech nebo na kontinentech, ale stále zde byl na poměry druhohorní éry studený a pro některé skupiny nehostinný klimat. To se ovšem netýkalo neptačích dinosaurů, právě zde existovali bez ohledu na většinu klimatických podmínek včetně půlročního období zimy, chladu a sněhu. V místech za severním polárním kruhem dokonce ve svrchní křídě existoval rozmanitý ekosystém těchto živočichů, kteří zde navíc měli transkontinentální migrační trasy pro mnoho skupin od malých teropodních a ptakopánvých (Ornithischia) dinosaurů, přes středně velké ceratopsidy (Ceratopsidae) a terizinosauridy (Therizinosauridae) až po obrovské hadrosauridy (Hadrosauridae), tyranosauridy (Tyrannosauridae) a možná dokonce i sauropody (Sauropoda; klad Titanosauria). Nalézáme je v souvrstvích Kakanaut ve východním Rusku na poloostrově Čukotka nebo v aljašském souvrství Prince Creek, o kterém bylo pojednáno v úvodu.

Právě "srpodrápí" dinosauři jako dromeosauridi a troodontidi (Troodontidae) se zde také vyskytovali a patří ke druhům, u kterých vědecká obec jako u prvních předpokládala homeotermii a rychlý metabolismus, a byli a jsou tedy důležití pro pochopení metabolismu i u svých větších příbuzných. Jejich nálezy v severněji i jižněji položených částech světa se ovšem většinou neskládaly z kompletních kosterních pozůstatků, ale ze zubů a fragmentů kostí. Pozůstatky subadultních jedinců či mláďat v této oblasti ovšem nenacházíme. Oblast současné Aljašky byla navíc důležitá i pro migrace dromeosauridních teropodů mezi Asií a Severní Amerikou v rámci jejích podčeledí, jak ukazují i recentní nálezy v Novém Mexiku patřící velociraptorinům (Velociraptorinae), a také odsud nově máme i první doklad o přítomnosti ryze americké podčeledi dromeosauridů, saurornitolestinů.

Tito dravci, reprezentovaní rody Saurornitholestes, Atrociraptor a pravděpodobně také Bambiraptor (pokud v tomto případě nejde o zástupce saurornitolesta, respektive nedospělý exemplář, jak bylo zmíněno pod úvodem), kteří existovali po dobu zhruba 11 milionů let v Laramidii i Apalačii, kde pravděpodobně byli malými rychlími dravci plnící niky podobné ostatním dromeosauridům, ale poněkud podobnější současným kunovitým šelmám (Mustelinae). Je zajímavé, že jejich zástupci, připisovaní typovému druhu Saurornitholestes langstoni, jsou známí i z východní části Severní Ameriky ze států Alabama, Severní i Jižní Karolína. Nově se mezi tuto podčeleď patří i exemplář popsaný z mnohem severnějšího areálu, sice západní Aljašky.

Paleontologický tým, ve kterém pracovali i vědci Ronald Tykoski a Anthony Fiorillo, pod vedením hlavního autora Alessandra Chiareze zkoumal nalezenou fosilní čelist o délce pouhých 1,4 centimetru nalezenou v 70 milionů let starých křídových uloženinách souvrství Prince Creek, geologického věku maastricht. Nalezená fosilie patří do spodní čelisti, kde představuje její špičku, a paleontology při výzkumu zaujala pouze faktem, že jde o dosud nejúplnější fosilii dromeosauridního teropoda v oblasti Arktidy, alespoň z hlediska nálezů nedospělých jedinců.

Fosilie sama osobě je zajímavou skutečností a nález představuje ještě další poměrně důležité souvislosti, o kterých bude řeč níže. Morfologie tohoto nálezu je typická pro podčeleď saurornitolestů, jak můžeme posoudit pomocí statistické analýzy použité autory popisu a také následného srovnání s juvenilními jedinci jejích zástupců. Čelist je nekompletní, ale stále diagnostický, vzorek a autoři jejího vědeckého popisu bohužel neurčili, jak velký její původce byl. Patrně ale šlo o nepříliš velkého tvora o délce pouhých několika decimetrů a váze několika stovek gramů v maximálním možném odhadu, v případě dochovaného nálezu představující mládě. Rodiče tohoto druhu byli patrně znatelně větší. Živočich, kterému patřila, se tedy patrně živil podobnou potravou jako jeho příbuzný, o 2 miliony let geologicky starší Bambiraptor z jižněji položené Alberty, nebo mu potravu stále přinášeli jeho rodiče.

Právě toto patří mezi další zajímavé body, které dochovaný exemplář představuje. Totiž, dosud jsme se mohli domnívat, že na základě nálezů jednotlivých zubů a případně dalších fragmentů zástupců čeledi Dromaeosauridae v polárních krajích se zde tito živočichové vyskytovali pouze sezónně s tím, jak se objevovala jejich potrava. Jak ale ukazuje současný výzkum u "kachnozobých" hadrosauridů ze stejného prostředí, rodu Edmontosaurus, tak zde patrně také existovaly jejich stabilní a nemigrující populace. Tato hypotéza je platná za předpokladu, že mládě zde například nebylo zavlečeno svými rodiči při hledání potravy nebo se zde neocitlo jinou, nám dosud neznámou příčinou.

Nález juvenilního saurornitolestina tedy domněnku o tom, že ani zde některé druhy či populace dromeosauridů nemigrovaly a setrvávaly zde, juvenilní jedinec dokazuje, že zde patrně i vyváděli mladé. Podobně jako někteří současní ptáci (Aves) dokázali tito živočichové přežít a zimovat v nehostinném klimatu tak dobře, že zde setrvali po celý život a během vývoje zde vytvořili naprosto nezávislou populaci, která po celou dobu roku setrvala za polárním kruhem v, na mesozoikum, chladných podmínkách.

Jak paleontologové uzavírají studii, nález ukazuje velmi zajímavý aspekt ve vývoji dromeosauridů na současné Aljašce. Otevírá otázky, jak se zde vyvíjely populace těchto predátorů, jak odolávaly zdejším podmínkám, a jak zde probíhal jejich další vývoj v konkurenci jejich vlastních migrujících příbuzných.