Falcarius
Navzdory tomu, že se neptačí dinosauři rozvíjeli do zvláštních forem v mnoha druzích, podčeledích i čeledích po většinu jejich existence, se dají nalézt některé přímo specializované klady, nadčeledi nebo skupiny těchto živočichů se zvláštními znaky, které se ukazují jako evoluční pionýři a průkopníci nových adaptací a forem i později úspěšných u jiných velkých skupin ostatních živočichů. Za podobný jev se dá označit čeledi Heterodontosauridae, Pachycephalosauridae nebo Scansoriopterygidae, klady Alvarezsauria nebo Ceratopsia a také nadčeleď Therizinosauroidea. Právě tito poslední jmenovaní živočichové byli pro paleontology velmi nejasnou záležitostí už od objevů jejich prvních fosilií, až konec 20. století pomohl k jejich správné interpretaci vědeckou veřejností a začal výzkum jejich evoluční linie a postupného vývoje jejich dravých v předků v omnivorní a herbivorní zástupce, které známe od spodní křídy. Přestože je pravděpodobné a z části fosilních pozůstatků i dokazatelné (Kirkland et. al., 2004; Zanno, 2011), že se jako skupina možná objevili již na přelomu jurského a křídového geologického útvaru, možná i dříve (Barrett, 2009), tak z hlediska pochopení jejich vývoje jsou pro nás dležité formy z doby jejich první velké evoluční emergence před zhruba 127 až 122 miliony let. Právě americký Falcarius (překládáno jako "srpař" nebo pouze "srp") patřil k prvním zástupcům s pro terizinosauroidy typičtější stavbou těla, měl poměrně dlouhé přední končetiny a jeho krk se také oproti tělu značně prodloužil, zvětšila se mozkovna, čelisti byly opatřeny zuby ve tvaru špiček hřebíků, jen o trochu širší. Šlo o živočicha, který se vyskytoval ve stejné době, kdy se ve východní Číně ještě procházeli primitivnější terizinosauroidi vypadající spíše jako zástupci nadčeledi Alvarezsauroidea, na západě Severní Ameriky v současném Utahu v sousedství velkého množství neptačích dinosaurů včetně jeho primitivnějších příbuzných (Martharaptor greenriverensis) a jiných spodnokřídových organismů. Jeho velikost byla ještě poměrně redukovaná, oproti jeho pozdějším příbuzným byl malým druhem dlouhým zhruba 3,7 až 4 metry, vysokým přibližně 1,2 metru a vážícím pouze 100 kilogramů (Paul, 2010), ale v ohledech své ekologie se podobal jiným zástupcům nadčeledi. Patrně šlo o omnivora nebo herbivora, který se čas od času mohl živit i termity, velkým hmyzem nebo jinými bezobratlými, a jeho dlouhé drápy mohly tedy sloužit nejen k přitahování větví ve vyšším patře lesa, ale i k rozhrabávání termitišť, zabíjení malých obratlovců a aktivní obraně. Podle anatomických znaků a celkové velikosti se dá říct, že se živil na vegetaci ve výšce zhruba 1,5 metru a přímo si tedy nekonkuroval s ostatními herbivory jako rody Hippodraco, Cedarosaurus nebo Gastonia. Vzhledem k jeho tělesné stavbě je také nesporné, že nešlo příliš o rychlého živočicha a před dravci tedy mohl preferovat obranu v podobě ukrývání nebo aktivní pomocí velkých drápů na předních končetinách. Stavba jeho předních končetin by tuto myšlenku potvrzovala, jeho furkula byla do šířky stavěna a mohla snést větší tlaky, na kosti byly upnuty silné svaly (Zanno, 2006). Ačkoliv běhal podstatně lépe a možná i značně rychle, oproti jeho příbuzným, pravděpodobně nesnesl srovnání s menšími ornitopody (Ornithopoda) nebo jinými teropody v oblasti svého výskytu. Případně se také mohl sdružovat k větším nebo lépe chráněným druhům a tvořit s nimi ekologické vazby vzájemné pomoci a tedy žití vedle sebe v symbióze. Pro podobné chování ovšem chybí pádné důkazy. Známe ovšem také přibližnou ontogenezi toho rodu, Falcarius je v souvrství Cedar Mountain zastoupen dospělými jedinci o délce okolo 4 metrů, ale také nekompletními fosiliemi mláďat o délce zhruba 0,5 metru (Zanno & Erickson, 2006). Mláďata mohla po určitý čas, pro větší pravděpodobnost dovršení dospělosti, setrvat vedle rodičů, ale fosilní záznam je dosud příliš nekompletní pro podobné spekulace. Přesto můžeme podobné chování, zvláště ve srování s dnešními býložravými savci (Mammalia) nebo pozemními druhy ptáků (Aves), předpokládat.
První fosilie tohoto druhu byly objeveny na lokalitě Crystal Geyser Quarry v utažském Grand County amatérským sběratelem fosilií Lawrencem Walkerem v roce 1999. Nálezce čekal dva roky, do roku 2001, než informoval paleontologa Jamese Kirklanda a ten následně v místě objevu prováděl výzkum, kde bylo odkryto obrovské množství fosilií tohoto živočicha. Další významné fosilie byly objeveny v další lokalitě, v Suarez Quarry. První zmínku ve vědecké literatuře ovšem představovala až stať publikovaná budoucími autory popisné studie v roce 2004 (viz Kirkland et. al., 2004) a následně také dokumentace anatomie předních končetin (viz Zanno, 2004). Lindsay Zannová, jedna ze spoluautorů popisné studie, se k falkariovi vyjádřila jako ke zvláštní chiméře - podle ní jde o kombinaci "pštrosa, gorily a také známého Střihorukého Edwarda". Ačkoliv nejde o zcela vědeckou formulaci, musíme přiznat, že je to celkem trefné. Kvůli svému zvláštnímu vzhledu a těmto vlastnostem se dostal Falcarius do množství dětských encyklopedií a dalších moderních publikací.
Z tohoto druhu se dodnes podařilo objevit přes 3 000 exemplářů, včetně holotypu UMNH VP 15000, různého věku a stavu zachování, ale stále je potřeba naše znalosti o tomto druhu zdokonalovat. V roce 2006 bylo odhadnuto, že veškeré fosilie patří přinejmenším 300 různým jedincům (Zanno & Erickson, 2006), dnes by toto číslo mohlo představovat možná přes 400 jednotlivých zvířat. Tento živočich tedy patřil patrně mezi nejhojnější formy neptačích dinosaurů v rámci souvrství Cedar Mountain, konkrétně jeho geologické podskupiny Yellow Cat Member, a je možné, že tato úspěšnost přispěla k následnému rychlému a úspěšnému nástupu terizinosaurů i v Asii. Na západně Severní Ameriky mohli tito živočichové obsadit důležité pozice v ekosystémech a následně si je podrobit i v jiných místech světa.
Je zajímavé, že ačkoliv Falcarius je patrně nejvyspělejší bazální formou terizinosaura (Zanno, 2010), tak stále vykazuje množství znaků typických spíše pro předky a blízké příbuzné celé skupiny těchto teropodů. Jde například o prodloužený ocas, krátký čtvrtý prst na zadních končetinách, který nedoléhá na zem (živočich byl tak patrně stále gracilní a lehký), jeho končetiny byly uzpůsobeny k rychlému pohybu a také jeho pánev svým tvarem připomínala spíše "klasicky" stavěné pánve teropodů (viz Kirkland et. al., 2005). Stydká a sedací kost netvořila pánev velmi podobnou ptačí, pro terizinosaury typickou, ale podobala se spíše většině ostatních teropodů, tedy připomínala spíše pánev plazů (Sauropsida). Zároveň si ovšem můžeme skutečně všimnout nápadných podobností s rodem Beipiaosaurus z Číny, který je zhruba o 4 až 5 milionů let mladší, přestože je už zástupcem pokročilejší nadčeledi Therizinosauroidea (viz Zanno, 2010). Objev tohoto druhu ale naznačuje, že výskyt forem, ze kterých se vyvinuli pokročilí terizinosauroidi, se patrně limitoval na západ Severní Ameriky.
Naleziště: Utah - Spojené státy americké | Biotop: Sezónně vlhké lesy
Druh: F. utahensis Váha: zhruba 100 kg
Strava: Vegetace, ovoce, bezobratlí, menší obratlovci | Význam: "Srp" podle zahnutých drápů
Doba: stupeň Barremian, před zhruba 126 mil. l. Sok: Větší teropodi, krokodýlovití
Délka: 3,7-4 m | Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Coelurosauria,
Popsán: Kirkland et. al., 2005 Maniraptoriformes, Maniraptora, Therizinosauria
Výška: přibližně 1,5 m | Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Barrett, P.M. (2009). "The affinities of the enigmatic dinosaur Eshanosaurus deguchiianus from the Early Jurassic of Yunnan Province, People's Republic of China." Palaeontology. 52 (Pt. 4): str. 681-688.
- Kirkland, J.I.; Zanno, L.E.; DeBlieux, D.; Smith, D.; Sampson, S.D. (2004). "A new, basal-most therizinosauroid (Theropoda: Maniraptora) from Utah demonstrates a pan-Laurasian distribution for Early Cretaceous (Barremian) therizinosauroids". Journal of Vertebrate Paleontology 24 (Pt. 3): 78A
- Kirkland, J. I.; Zanno, L. E.; Sampson, S. D.; Clark, J. M. & DeBlieux, D. D. (2005). "A primitive therizinosauroid dinosaur from the Early Cretaceous of Utah." Nature, 435: str. 84-87.
- Paul, G.S. (2010). "The Princeton Field Guide to Dinosaurs". Princeton University Press, str. 156.
- Zanno, L.E. (2004). "The pectoral girdle and forelimb of a primitive therizinosauroid (Theropoda: Maniraptora): New information on the phylogenetics and evolution of therizinosaurs". Journal of Vertebrate Paleontology. 24 (Pt. 3): 134A.
- Zanno, L.E. & Erickson, G.M. (2006). "Ontogeny and life history of Falcarius utahensis, a primitive therizinosauroid from the Early Cretaceous of Utah". Journal of Vertebrate Paleontology. 26 (Pt. 3): 143A.
- Zanno, L.E. (2010). "A taxonomic and phylogenetic re-evaluation of Therizinosauria (Dinosauria: Maniraptora)". Journal of Systematic Palaeontology. 8 (Pt. 4): str. 503-543.
- Zanno, L.E. (2011). "A taxonomic and phylogenetic re-evaluation of Therizinosauria (Dinosauria: Maniraptora)". Journal of Systematic Palaeontology. 8 (Pt. 4): str. 503-543.