Gondwandský teror terciéru - Kdo nahradil teropody druhohor?

17.02.2019 11:32

Pojmy jako Mapusaurus roseae, Carcharodontosaurus saharicus nebo Megaraptor namunhuaiquii jsou dnes vemi znaými pojmy označující kolosální a líté predátory, kteří se pohybovali po částech bývalého superkontinentu Gondwana a vládli mu neomezeně po mnoho milionů let. Jak ale víme, a jak dokazují fosilie i jiné ukazatele, tak vládu obrovských masožravých teropodů ukončil dopad asteroidu Chicxulub před asi 66,043 miliony let na území dnešního poloostrova Yucatán a Mexického zálivu. Tito úžasní dravci zmizeli, co se ale objevilo po nich? Zůstala zde volná místa v ekosystémech a ty přece musely nějaké druhy zastat. Která monstra tedy přišla po velkých teropodech?


Titanoboa cerrejonensis


Jižní Amerika se po několika milionech let po dopadu opět změnila v tropický skleník plný mořkadů, řek a močálů. Horké podnebí nadešlého paleocénu přineslo studenokrevným plazům velkou výhodu, mohli se zvětšit do ohromných velikostí. Už v době pozdní křídy někteří z nich dosahovali úctyhodných velikostí, například africký obr Madtsoia s délkou až osm metrů, ale paleocén přinesl také další výhodu v podobě chybějících velkých predátorů v ekosystémech

V roce 2009, když byly v hnědouhleném dole Cerrejón v Kolumbii nalezeny fosilní obratle ohromné velikosti, tak vědci původně vůbec nechtěli připustit, že se jedná o obratle vyhynulého druhu ohromného nějakého hada. Při porovnání s obratly současné anakondy (Eunectes sp.) se totiž ukázala kolosální velikost oných zbytků, vědci přesto určili, že jde o zcela nový druh hada, který obýval Kolumbii před 60 miliony let. Jméno Titanoboa je hodné jeho původci, současné odhady velikosti a hmotnosti tohoto monstrózního predátora jsou v rozmezí třinácti až patnácti metrů, což je i velikostní kategorie obřích teropodů. Vědci předpokládají, že mohl vážit přibližně jednu a čtvrt tuny a hrdě se může přihlásit jako ten největší a nejdelší had světa.

Titanboa byl smrtící predátor obývající řeky a močálovité oblasti, kde také lovil. Vědci předpokládají, že se jeho životní styl podobal již zmíněné anakondě a podobné mohlo být i jeho krycí zbarvení. Důležité však je, že za oběti mu padali hlavně dost velcí živočichové pohybující se ve vodě, ale i na souši. Obří had se podle všeho živil jak velkými želvami jako byla Carbonemys, krokodýlovitými plazy rodů Cerrejonisuchus a Acherontisuchus (druhý jmenovaný dosahoval délky až šesti metrů), jinými hady, ale pravděpodobně také savci a ptáky, kteří se příliš přiblížili k vodní hladině. Drtil je svým mohutným tělem, jež kolem nich obmotal a tím jim rozmačkal vnitřnosti. Kořist polykal vcelku a pravděpodobně ji trávil několik dní až týdnů.

Ačkoliv jde pouze o tématickou ilustraci, bylo by jisté zajímavé sledovat souboj nějakého neptačího dinosaura a obrovského hada rodu Titanoboa. Některé počítačové simulace ukázaly, že tento obr by byl schopný zabít svým sevřením i teropoda druhu Tyrannosaurus rex, neuměl by ho ale pozřít. Kredit: Vlad Konstantinov

Ačkoliv byl tento had skutečně velmi dobře přizpůsobeným predátorem, příčina jeho vyhynutí pravděpodobně tkví právě v jeho vazbě na ekologický prostor. Titanoboa prosperoval po dva miliony let, před asi 58 miliony let vymírá a to kvůli poklesu teploty ve vodách, které obýval. Změna jeho ekosystémů vedla i k jinému rozpoložení fauny a tím pádem i jeho lovné zvěři. Přesto o něm můžeme říct, že jeho lovecký styl a nesmírná síla je srovnatelná s hrozivými čelistmi a strašlivými drápy neptačích teropodů, vedle kterých se jeví jako rovnocený soupeř.


Euthecodon brumpti a Crocodylus anthrophophagus


Obrovští zástupci krokodýlovitých plazů se objevili již v době pozdní jury a křídy, stačí si jen vzpomenout na kolosálního mořského predátora rodu Machimosaurus, obřího aligatoroidního plaza deinosucha ze Spojených států nebo dvanáct metrů dlouhého sarkosucha ze severní Afriky. I v době terciéru existovalo několik rodů obřích krokodýlů, mnoho již žilo i v Jižní Americe a dokazují to fosilie miocéních kolosů, jako byli Purussaurus nebo Dinosuchus, několik jich známe také z afrického kontinentu.

Ačkoliv již v paleocénu a eocénu existoval v severní Africe obří dyrosauridní krokodýl Phosphatosaurus, nalezené fragmenty ukazují velikost osmi metrů a váhy několika tun, tak známe ještě jednoho většího krokodýla, který je navíc velmi blízký současnosti. Deset metrů dlouhý lovec Euthecodon brumpti obýval oblast východní, střední i severovýchodní Afriky od spodního miocénu před 20 miliony let až do středního pleistocénu před necelými 780 000 lety. Živočich, kterého tímto názvem označujeme, je velmi zvláštní dravec příbuzný dnešním africkým krokodýlům čelnatým (Osteolaemus tetraspis) z tropických pralesů západní Afriky. Oproti nim byl ale skoro sedmkrát větší a měl také protáhlejší čumák, struktura jeho čelistí a zubů poukazuje na požírání ryb a vodních obratlovců, nežli suchozemských zvířat. Přesto ale jeho dlouhý ohebný ocas ho dokázal vymrštit dost rychle na to, aby dokázal polapit nepozorného prehistorického pakoně nebo antilopu. Ačkoliv neměl tak silný stisk čelistí, byl stejně nebezpečným dravcem jako současný krokodýl.

Druhý obrovitý krokodýl, který obýval africkou divočinu v době kvartéru, je pro nás o něco zajímavější kus úžasné fauny tehdejších riftových údolí a savan. Jeho jméno se dá přeložit jako "krokodýl pojídající lidi" nebo "krokodýl lidožrout" a paleontologové dobře věděli, proč tohoto plaza takto pojmenovat. Tento druh krokodýla má stáří zhruba 1,84 milionů let a jeho fosilie byly nalezeny v Tanzanii, konkrétně v rokli Olduvai. Ve zdejších jezerech a řekách se tito plazi proháněli a na jejich březích se vyhřívali, sedm a půl metru dlouzí semiakvatičtí predátoři s děsivě silným zkusem čelistí. Jejich rozměry, zuby a předpokládané podobnosti se současnými druhy krokodýlů a aligátorů z nich dělaly smrtící lovce i velkých zvířat jako buvolců rodu Megalotragus, antilop, dalších vodních plazů a snad také slůňat, žiraf nebo nosorožců.

Rekonstrukce desetimetrového krokodýla rodu Euthecodon v intimidační póze. Tito semiakvatičtí lovci se proháněli po Africe již od začátku miocénu a jejich nadvládu neukončili ani další nově objevené druhy krokodýlů.

Nejúžasnější nález ale pochází z Olduvajské rokle a týká se našich vlastních předků. Některé fosilie hominidů druhů Paranthropus boisei a Homo habilis totiž nesou jasné známky po kousnutí a trhání masa, svalů a kostí. Jindy by mohlo padnout podezření na některého z tehdejších afrických predátorů, ale stopy po zubech se shodovaly se zubní sadou druhu Crocodylus anthrophophagus. Právě to dalo krokodýlovi lidožravému jeho vědecké pojmenování. Obrovský plaz s pancířem z kostěných desek tedy lovil i naše prehistorické příbuzné.


Megalania prisca


Konkrétně z Austrálie žádné fosilie velkých teropodů z konce křídy k dispozici nemáme, v současné době známe zkameněliny teropodů stupně maastrichtu pouze z Nového Zélandu. Přesto se po nich objevilo hned několik velkých predátorů ze skupiny vačnatých savců, ale vůbec ti největší masožravci tohoto kontinentu byli masožraví plazi. Vyskytovalo se zde několik druhů hadů (Yurlunggur, Wonambi) a také podčeleď zvláštních suchozemských krokodýlů (Mekosuchinae), kteří také patřili mezi vůbec nejstrašnější lovce australského kontinentu. Největší z nich dosahovali délky šesti metrů, zástupci rodu Quinkana, ale rovnocenými soupeři jim byli velcí ještěři, obrovské zvětšiny dnešních varanů.

Gigantický predátor s rozeklaným jazykem dnes nese vědecké jméno Megalania prisca (někteří autoři uznávají spíše jméno Varanus priscus) a pro masožravé i býložravé savce, velké ptáky a ostatní plazy představoval vrcholového dravce, který byl schopný lovit vše v jeho okolí. Pro srovnání, šlo o živočicha dlouhého pět až sedm (některé zdroje uvádějí dokonce osm) metrů a vážícího přes šest stovek kilogramů s nejvyšším odhadem okolo dvou tun. Svými rozměry překonává všechny současné druhy ještěrů a je pravděpodobně vůbec největším v historii této planety, alespoň pokud víme. Odráží se to na jeho celkovém vzezření a loveckém stylu, přes jeho velikost a kvadrupední chůzi dokázal na krátkou vzdálenost vyvinout rychlost až tří metrů za sekundu, v převedení by to znamenalo, že na vačnatce jako byl Diprotodon nebo Palorchestes mohl vyběhnout rychlostí skoro jedenácti kilometrů za hodinu. Polapil svou kořist do mocných čelistí s dýkovitými zuby, trháním hlavy z ní rval velké kusy masa a pohyby masivního těla ji ztrhl k zemi.

Takto nějak mohl velký ještěr rodu Megalania působit na první domorodce, kteří přišli na území Austrálie. Systematická pozice tohoto živočicha je dodnes neobjasněná a obestřena tajemstvím, dle některých paleontologů a odborníků jde pouze o extrémně velký druh varan, jiní v něm spatřují samostatný druh jiného, ale velmi podobného, plaza.

Ostré zuby v čelistech megalanie mohl navíc doplňovat hemotoxin, jed ochromující celé tělo, přičemž by pak nebylo tak pracné kořist skolit. Jeho ohromující drápy na končetinách ještě drásaly kořist zaživa, ztráta krve a šok opět mohl zvíře udolat daleko rychleji a ještěr se mohl zabývat jejím spořádáním. Ať už lovil jakkoli, tak tento kolosální zástupce australské megafauny vymírá až po příchodu člověka mezi 50 000-40 000 lety. Příčiny jeho vymření ale nejsou dosud příliš objasněné, pravděpodobně ale šlo o směsici drastické změny podnebí, úbytku velkých savců a příchodu prvních Aboridžinců do Austrálie. Od dob neptačích dinosaurů ale šlo o největšího dravce tohoto kontinentu.

Mimo výše zmíněných druhů plazů lze ještě zmínit některé, kteří svou pozicí v ekosystémech nebo velikostí a dravostí vynikli právě po vyhynutí neptačích dinosaurů. Byly to dva rody mořských hadů z Afriky a Evropy, rody Palaeophis a Gigantophis, oba dosahující délky okolo devíti metrů, pak také zvláštní krokodýlovitý lovec Pristichampsus rollinati dosahující rozměrů menších až středně velkých teropodů nebo obrovský gaviál Rhaphosuchus.

Jakkoli ale byli tito plazi obrovští a děsiví, stále jim chyběly dvě věci. Zaprvé stále se jednalo o plazy, kterými už prakticky neptačí dinosauři nebyli a zadruhé praví potomci teropodů v podobě ptáků posléze ovládli hned několik kontinentů a své předky nezklamali. Impozantnost plazů ale přesto neztratila poselství z dávných druhohor.

Co myslíte, dají se tito predátoři srovnat s teropody?

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz