Haya
Ptakopávní dinosauři byli pro vědeckou veřejnost od začátku jejich zkoumání méně přehledným kladem dinosaurů, co se týče jejich správného zařízení a vzájemných příbuzenských vztahů mezi známými taxony. Bohužel se to nezměnilo ani po více než 150 letech, kdy paleontologové zformovali klad těchto převážně býložravých živočichů, a některé čeledi nebo větší vývojové jednotky se v průběhu let staly docela jasnými odpadkovými taxony. Za takové by se daly považovat hlavně čeledi Hypsilophodontidae (pravděpodobně polyfyletická) a také Parksosauridae (Madzia et. al., 2017) - obě mají ještě nevyjasněné vztahy s ostatními drobnými ptakopánvými. Do druhé z nich patřil pravděpodobně i skutečně docela malý mongolský druh Haya griva ("Vtělení boha Višnu") z problematického období geologické věku santon ve svrchní křídě, kdy se diverzifikovaly skupiny pozdějších "vládnoucích" forem jeho příbuzných i teropodů. Sám osobě představoval příbuzného pozdějších velkých parksosauridů jako byl Thescelosaurus, ale dosahoval přibližně poloviční velikosti a byl asi 40krát lehčí než tento severoamerický současník slavného T-rexe. Oba tito ornitopodi si ale nejspíš neměli co vyčítat, protože pro hayu představoval stejně nebezpečného protivníka tyranosauroid Alectrosaurus olseni a větší množství dromeosauridních teropodů ve velikostní škále od zhruba dva metry velkých po pětimetrové obry (Achillobator giganticus). Jeho výhodou mohla být nejen početnost menších býložravců a všežravců v oblasti někdejších semiaridních záplavových plošin, takže dostatek lovné zveře, ale také rychlý útěk na vzpřímených zadních nohou. Případně mohl mít ještě jeden styl ochrany a sice zalézt o bezpečné nory, kterou mohl hrabat podobně jako jeho někteří příbuzní, více či méně vzdálení. O takovém životním stylu ale nejsou žádné fosilie, je to pravděpodobné, nicméně špatně prokazatelné. Pětiprsté přední končetiny také mohly sloužit k péči o kůži a při krmení na nízkých rostlinách, kdy se o ně mohl opřít. Jeho zvláštní hlava, podle které byl i pojmenován, přípomíná koně a to kvůli její délce a nízké výšce. Na konci čelistí byl zoban, pravděpodobně určený hlavně k ulamování sukuletních rostlin rostoucích nízko nad zemí, ale případně mohl rozdrtit i červy nebo drobné bezobratlé. Zuby v zadní části čelistí byly uzpůsobeny na zpracování rostlinné hmoty, ale o "vyždímání" veškerých živin se postaraly gastrolity v žaludku zvířete. Haya měl v břiše poměrně velké množství těchto trávících kamenů, byly nalezeny v exempláři označené jako IGM 100/2015, z čehož se dá vyvozovat, že rostliny v oblasti jeho výskytu nebyly tak nutričně bohaté na živiny. Ve skutečnosti jde také o teprve o jeden z několika známých případů výskytu gastrolitů u ptakopánvých, další důkaz o stále ještě omezených znalostech řádu, a teprve druhý u ornitopodů (prvním je vzdálená argentiská Gasparinisaura). Pro poměrně velké množství objevených jedinců můžeme také konstatovat, že nešlo o neobvyklého živočicha v ekosystémech souvrství Javkhlant, známe dokonce i jednotlivá růstová stadia druhu. Nicméně není zcela jasné, jestli šlo o stádního živočicha s podobným stylem života, jako mají třeba divocí pouštní osli núbijští (Equus africanus africanus) nebo některé druhy koz.
Ještě k teorii o hrabavosti tohoto ornitopoda - je zvláštní, že Haya postrádá silně osifikované ocasní šlachy (Makovicky et. al., 2011) přítomné u většiny ostatních ornitopodů kvůli držení lepší stability při běhu. Jeho ocas tedy nebyl tak rigidní jako u jeho příbuzných a podobně na tom byl i jediný dosud plně prokazatelný hrabavý ptakopánvý Oryctodromeus cubicularis, což myšlenku o fosoriální způsobu života značně podporuje. Dokud ale nenalezneme stejně průkazný nález jako u jeho zmíněného příbuzného, tak je to stále slabý důkaz. Vyloučit to ale nelze.
Zdá se skoro, že pozdní křída byla zahradou utečenců. Může se nám to tak jevit hlavně z důvodu přítomnosti celkem velkého množství (pro každý kontinent ale relativního taxonů o nejistém zařazení nebo starém evolučním původu (Agnolin & Novas, 2013; Cau et. al., 2015; Dalla Vecchia, 2009; Junchang et. al., 2013 aj.), tomuto se zprvu nevyhnul ani tento druh. Původně se předpokládalo, že jde o příslušníka vývojové linie dávných ptakopánvých a tedy primitivního přeživšího zástupce (viz Makovicky et. al.). Bylo tak usuzováno i z primitivní morfologie kostry, jako je tupá "předzubní" kost nebo maxilární okno nad horní čelistí, takže původně byl autory označený jako příbuzný spodnokřídového rodu Jeholosaurus a o něco později žijícího rodu Changchunsaurus, maxilární okno vedlo také k doměnce o příbuznosti se slavným evropským rodem Hypsilophodon. Prosadily se, a dodnes přetrvávají, hypotézy o jeho začlnění do čeledi Parksosauridae (popř. Thescelosauridae), ale není ještě zcela jasné, zda šlo o příslušníka podčeledi Orodrominae nebo Thescelosaurinae.
Haya, spolu s hadrosauriformem druhu Proa valdearinnoensis ze Španělska, má nejkratší rodové jméno mezi ptakopánvými dinosaury. Jeho význam by se dal volně přeložit jako "vtělení boha Višnu", protože byl pojmenován podle hinduistického božstva zvaného "Hayagriva" zpodobněného s koňskou hlavou (na jejíž podobnost autoři odkazují), které je Višnovým avatarem ve skutečném světě. Zároveň se ale jméno vztahuje k buddhistickému zpodobnění bytosti Haya, která nese odkaz v tradičním mongolském umění. Rodové jméno i druhový přídomek jsou převzány ze sanskrtu.
Naleziště: souvrství Javkhlant - Mongolsko Biotop: Polopouštní sezónně vlhké oblasti
Druh: H. griva Váha: do 10 kg
Strava: Nižší rostliny, popř. i bezobratlí Význam: viz výše
Doba: stupeň Santonian, před zhruba 86-83 mil. l. Sok: Teropodi, krokodýlovití plazi
Délka: mezi 1,6-1,8 m Zařazení: Dinosauria, Ornithoscelida, Ornithischia,
Popsán: Makovicky et. al., 2011 Genasauria, Neornithischia, Parksosauridae, Thescelosaurinae
Výška: přibližně 0,5-0,75 m Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Agnolín, F.L.; Novas, F.E. (2013). "Avian ancestors. A review of the phylogenetic relationships of the theropods Unenlagiidae, Microraptoria, Anchiornis and Scansoriopterygidae". SpringerBriefs in Earth System Sciences. pp. 1-96.
- Cau, Andrea; Brougham, Tom; Naish, Darren (2015). "The phylogenetic affinities of the bizarre Late Cretaceous Romanian theropod Balaur bondoc (Dinosauria, Maniraptora): Dromaeosaurid or flightless bird?". PeerJ. 3: e1032
- Dalla Vecchia, F. M. (2009). "Tethyshadros insularis, a new hadrosauroid dinosaur (Ornithischia) from the Upper Cretaceous of Italy". Journal of Vertebrate Paleontology. 29 (Pt. 4): str. 1100-1116.
- Junchang Lü; Laiping Yi; Hui Zhong; Xuefang Wei (2013). "A New Somphospondylan Sauropod (Dinosauria, Titanosauriformes) from the Late Cretaceous of Ganzhou, Jiangxi Province of Southern China". Acta Geologica Sinica (v anglickém vydání). 87 (Pt. 3): str. 678-685.
- Madzia, Daniel; Boyd, Clint A.; Mazuch, Martin (2017). "A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic". Journal of Systematic Palaeontology. 16 (Pt. 11): str. 967-979.
- Makovicky, Peter J.; Brandon M. Kilbourne; Rudyard W. Sadleir; Mark A. Norell (2011). "A new basal ornithopod (Dinosauria, Ornithischia) from the Late Cretaceous of Mongolia". Journal of Vertebrate Paleontology. 31 (Pt. 3): str. 626-640.