Hercoceras
Ikonickými skupinami prehistorických živočichů jsou bezesporu, mimo neptačích dinosaurů (Dinosauria), trilobitů (Trilobita) nebo velkých chobotnatců (Proboscidea), tzv. loděnkovití hlavonožci a mezi nimi především ti z podtřídy Ammonoidea, tedy slavní amoniti, dosahující někdy až nestvůrných velikostí a různých tvarových variací. Když se objevili ve spodním devonu, poměrně rychle ale začali konkurovat hlavonožcům, kteří se podobné schránky vyvinuli už o skoro 100 milionů let dříve ve svrchním kambriu a ordoviku a ti jsou příbuzní současným žijícím druhům loděnek (Nautilus sp.). Obě dvě vývojové linie jsou na sebe nezávislé, až na příslušnost k hlavonožcům, takže evoluce těchto schránek v obou typech na sebe narazila a některé druhy využily svá ekologická stanoviště ke tvorbě zvláštních tvarů jejich ulit. V devonských mořích bychom proto našli mnoho případů nezvyklých útvarů na schránkách nautiloidních hlavonožců, z nichž je reprezentantem Hercoceras ("? roh") ze spodního devonu Barrandienu a také Maroka, typicky jsou jeho fosilie ale známy z našeho území. Jeho schránka se vyznačovala postranními výrůstky přecházejícími v trnové výběžky, pravděpodobně pro obranu před rybovitými i eurypteridními dravci, které ústní dutinu útočníka mohly zle poranit a znemožnit mu další příjem potravy. Platilo to ale patrně jen pro menší predátory, ti větší mu dokázali schránku rozštípat na několik kusů už jen proto, že byla tvořena navzájem propojenými vzduchem naplněnými komorami. Výběžky, útvary na stranách ulity byly samy osobě tvořeny jejími zvlněnými vystouplými vrstvami, a nebyly proto u svých špiček tak silné, po spirále směrem dovnitř se jejich velikost zmenšovala. Zaživa ale musely na hlavonožci působit dost děsivě a přes průměr celého tvora okolo 15 centimetrů ho patrně nešlo přehlédnout na útesech a v mělkých teplých mořích s už tak zvláštní faunou složenou z akantodů (Acanthodii), pancéřnatých ryb (Placodermi) nebo eurypteridů (Eurypterida). Kvůli nim a také celkově robustní schránce ale měl Hercoceras pravděpodobně i omezené možnosti manévrování a plaval tedy méně elegantněji než jeho aktivnější příbuzní (Sovák, 2018). Nahrává to tedy názoru o využití zvláštních výrůstků k obraně před dravci či jinými nepřáteli, pokud nešlo o aktivního a dobře manévrujícího plavce a aktivně lovícího predátora. K tomu je ještě dobré poznamenat, že existuje předpoklad, že šlo o mrchožrouta požírajícího zbytky z mořského dna. Nicméně je možné, že šlo o druh vyskytující se v oblastech se silnými proudy při dně a výrůstky mu pomáhaly s vyrovnáváním jeho těla při jednotlivých poryvech (viz Sovák).
Hercoceras měl ústní dutinu obklopenou velkým množstvím štíhlých chapadel a pod hlavovou částí těla se nacházela i trubice pro čerpání nadbytečné vody z těla. Stejně jako u podobných nebo současných hlavonožců se pohyboval pomocí stahů chapadel, ale skutečně mu v elegantnějším pohybu bránila série trnů na schránce. Není známé, jestli tento druh žil v menších skupinách nebo hejnech, ale dá se říct, že pokud se vyskytoval na dvou poměrně vzdálených lokalitách, tak se v nich mohl přesouvat a zamezit tak riziku velkých ztrát při migraci. Trny nebo výrůstky také mohly mát další praktický účel - pohlavní dimorfismus nebo odlišení jedinců jiných druhů na stejném území (v západních Čechách a v Praze se vyskytovaly hned dva druhy H. mirum a H. transiens, což by mohlo tento názor podpořit).
Naleziště: Česká republika - Barrandien, Maroko Biotop: Mělká šelfová moře
Druhy: H. mirum (typ.), H. transiens Váha: zhruba do 1 kg
Strava: Pravděpodobně mršiny a pomalu plovoucí organismy | Význam: neznámý
Doba: stupeň Emsian až Eifelian, před 398-391 mil. l. Sok: Eurypteridi, velcí rybovití dravci
Délka: průměr do 15 cm, od chapadel po schránku do 25 cm | Zařazení: Animalia, Mollusca, Cephalopoda,
Popsán: Barrande, 1865 Nautiloidea, Nautilida, Rutoceratidae*
Výška: do 15 cm Synonyma: Žádná
*podle alternativní klasifikace se řadí tento druh jako zástupce řádu Oncocerida, nadčeledi Rutoceratoidea a čeledi Hercoceratidae
Zdroje snímků a rekonstrukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
- Sovák, J. (2018). Příběh života. Praha: Slovart. Str. 54