Hřebeny ke slávě - Hadrosauridi a jejich ozdoby hlavy

Složité lebeční hřebeny hadrosauridních ornitopodů jsou již od počátku jejich zkoumání předmětem zájmů paleontologů. Objevy nových druhů těchto ohromujících živočichů ukazují stále různorodější a zvláštnější tvary, jakými hřebeny nabývaly, což přirozeně položilo i otázku, k čemu vlastně tyto zvláštní struktury sloužily. Již roku 1926 maďarský baron, paleontolog a aristokrat Franz Nopcsa vyslovil doměnku, že to byla známka pohlavního dimorfismu mezi druhy těchto živočichů, což se záhy podařilo prokázat u nejméně několika druhů (kupříkladu americký Lambeosaurus). Přesto ale tyto teorie nevysvětlovaly zcela všechny faktory oných lebečních hřebenů. Na evoluční původ těchto struktur se proto zaměřila studie španělských a britských paleontologů.

Gryposaurus monumentensis patřil k druhům, na kterých Nopsca prezentoval pohlavní dimorfismus hadrosauridů již ve dvacátých letech minulého století. Toto zhruba osm metrů dlouhé zvíře obývali bývalou Laramidii v geologickém stupni kampán, tedy před 75 miliony let, a disponovali zvláštně upravenou nosní přepážkou. Její význam se zatím nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Kredit: Andrej Atuchin, převzato z DeviantArt

Hadrosauridi jsou patrně nejúspěšnější skupinou pozdně křídových býložravých, převážně býložravých s tendencemi k omnivoritě, dinosaurů s velmi širokým geografickým rozšířením od Číny přes Španělsko a Mexiko až po Antarktidu a úžasným evolučním poteciálem v podobě dokonalého zpracování potravy. Jejich čelisti jsou však v porovnání se složitými hřebeny nebo lebečními přepážkami některých druhů pouhou kapkou v moři, právě díky hřebenům a různým strukturám jsou také tak známou čeledí.

Vědecké týmy se už roky snaží příjít na evoluční trendy vývoje hřebenů u jednotlivých druhů nebo podčeledí hadrosauridů, nicméně žádná studie se zatím nezaměřila na všechny faktory morfologie těchto útvarů. Jejich funkce byla pravděpodobně kombinací pohlavního dimorfismu, vnitrodruhové signalizace i termoregulace, ale poměrně specifické tvary jsou znakem každé podčeledi. Na to, jak a u kterých se vyvíjely stejné typy hřebenů, se zaměřili paleontologové z několika Bristolských univerzit a Katalánského institutu paleontologie.

Paleontologové z těchto institucí měli za cíl najít místa v geologické historii Země a evoluční historii čeledi, kde se rapidním způsobem vyvíjely hřebeny a lebeční útvary. Morfologicky jde tak jakýsi časový klíč, který ukazuje hlavní dobu evoluce hřebenů na lebkách hadrosauridů.

Podle Dr. Tom Stubbse, vedoucího autora studie, si v evoluci těchto ohromujících živočichů lze všimnou dvou výrazných věcí při vývoji lebky a chrupu. Poukazuje na fakt, že jejich čelisti a zuby nejsou příliš odlišné mezi prvními a posledními zástupci čeledi, kdežto hřebeny jsou na tom přesně naopak.

Jak doplňuje Prof. Mike Benton, variace hřebenů v historii hadrosauridů je skutečně velmi široká, proto se zaměřili na dva hlavní evoluční proudy (pravděpodobně myšleno podčeledi Saurolophinae a Lambeosaurinae). Na těch pak zkoušeli různé hypotézy, proč a jakým způsobem došel tento typ svému tvaru a vlastnostem. Vesměs se jednalo o kombinaci sexuálního a přirozeného výběru.

Ohromující pak bylo zjištění, že existovaly časové úseky, jež byly přímo přeplněné rychle se vyvíjejími hřebeny a strukturami lebky. Na základě tohoto vědci dokázali určit, kdy se jednotlivé typy vyvinuly.

Konečným zjištěním bylo, že hřebeny se u hadrosauridů vyvíjeli rapidně v někdy i relativně krátkých časových úsecích. Naproti tomu jejich čelisti a zuby zůstaly takřka nezměněné po desítky milionů let existence čeledi.

Z toho lze soudit, že variabilita hřebenů se měnila v rychlých časových skocích pravděpodobně pro odlišení jednotlivých druhů a rodů na určitých územích. Například si můžeme všimnout, že relativně odlišné lebeční struktury nesou zástupci této čeledi na severoamerickém kontinentu, kde ve stejnou dobu existovalo hned několik druhů velmi početných rodů hadrosauridů. Naopak třeba zástupci z východní Asie, jako je Charonosaurus nebo Shantungosaurus, nesou tuto různorodost menší a to kvůli úbytku nátlaku ze strany příbuzných (může být ale zkresleno nedostatečným fosilním záznamem).