Rozhodl jsem se, abych se pokusil přiblížit nám nový pohled na dinosaury. Proto se v tomto našem "seriálu" zaměříme na jednotlivé body dinosauřího těla pokusíme se vnést dinosaurům nový život. V prvním díle se zaměříme na obal dinosauřího těla- kůži. V laické veřejnosti jsou dinosauři stále známí jako obrovští ještěři pokrytí hnědými, zelenými či šedými šupinami. Byli to však spíš opeření tvorové zářící jasnými barvami a jejich kůže nemusela být pokryta šupinami. Mohla být pokryta štetinanami, laloky, vzorovým peřím, menící se barvou kůže a snad i hřebeny a ostny. Příklady těchto zbarvení si zde představíme v několika bodech:

1. Chameleoní kůže

Dinosauři mohli měnit kůži při zastrašování, či při ukrytí. Uměli by to však jen některé druhy. Byli by to kupříkladu bezpernatí teropodi lovící ze zálohy. Příklady:

Carnotaurus sastrei. Jako chameleon byl představen v knižní verzi Jurský park. Nevidím důvod proč by nemohl měnit barvu, střídaly by se tedy nejspíš u něj kontrasty hnědé a modré.

Cryolophosaurus ellioti. Tento mohl měnit barvu v důsledku zastrašení a používal to tedy k soubojům. Při tomto měnění mohl vydávat vřeštivé zvuky.

2. Štětinatci

Někteří dinosauři mohli mít zrohovatělou kůži přeměněnou v jakési "štětitiny". Tyto "štětiny" však mohly být i vlákna či proto-peří. Byly v nich nervy, které je mohly napřimovat. Při tomto procesu by byli vydávány i chřestivé a hluboké zvuky.

Giraffatitan brancai. Štětinatý obr je mohl napřimovat a pokládat kupříkladu při pářících rituálech.

Pegomastax africana. Tento působil hrůzu už z pohledu, vypadal totiž jako dvounohý dikobraz. Společně se zvuky chřestění a pohybování štětinami výborně odháněl predátory.

3. Hřebeny a laloky

Někteří dinosauři se i v populární kultuře objevili s laloky a hřebeny. Za všechny stojí zmínit dilofosaura z filmu Jurský park. Laloky však mohly být i nafukovatelné a vytažitelné.

Dilophosaurus wetherelli. Už v Jurském parku byl vyobrazen jako "agamí" dinosaur s límcem. Plivání jedu je od věci, ale límec mohl mít a používat k zastrašení. Takže proč ne.

Gigantoraptor erlianensis. V dokumentu Dinosaur revolution byl znázorněn s vakem a hlavou podobnou jako dnešní Satyr Temmnickův. Sám se přikláním k tomuto obrázku.

Coelophysis bauri. Mě samotného napadlo, že mohl mít na hlavě podobný vak jako dnešní Kondor královský. Mohl ho nafukovat pro zastrašení nepřítele.

4. Mimikry

Mnoho druhů dinosaurů spoléhalo na své skrývací schopnosti. Byli to většinou hadrosauři či malí teropodi. Pak pokud byly jejich mimikry odhaleny, zbýval jim jen útěk.

Lambeosaurus laticaudatus. U tohoto 12ti tunového býložravce převládaly kontrasty hnědé, bílé, černé a fialové. Výborně se tak skryl ve stínech lesa a zbarvení se částečně podobalo antilopímu.

Mei long. Tento skoro neviditelný teropod mohl hrát zelenou a černou. Když si lehl do mechu, nebyl téměř vidět.

5. Souhra peří

Masožraví teropodi mohli hrát stíny lesa, převládaly u nich barvy jako černá, hnědá nebo i bílá. U dinosaurů žijících ve vyšších místech se mohla vyvinout barva peří jako u některých dnešních ptáků.

Sinovenator changii. Tento troodontid mohl mít podobu sovy, lépe splynul s podrostem a větvemi. Je možné, že se vrhal na kořist ze stromů.

Sinosauropteryx prima. Ocas oranřovo-bíle žíhaný a hlava jako orlosup, proč ne! Je možné, že toto zbarvení se objevilo u sinosauropteryxe, protože žil ve vyšší nadmořské výšce.

Qianzhousaurus sinensis. Tento tyranosaurid mohl mít barvu per jako tygr-pruhy. Mohl se tak lépe schovat.