Japonská rekordní dinosauří vejce - Přítomnost a biodiverzita obratlovců v japonské spodní křídě
Jakoby se s druhohorními ootaxony v posledních několika týdnech takříkajíc "roztrhl pytel" - výzkum vajec druhohorních živočichů, zejména potom neptačích dinosaurů (Dinosauria), obohatilo několik odborných prací na toto téma a patří k nim i výzkum povahy skořápek u dinosauřích vajec. Víme po poměrně dlouhou dobu, že v této skupině obratlovců existovali zástupci, kteří jsou původci jednoho superlativu ve výzkumu vajec obratlovců, sice nejdelších a celkově jedněch z největších vajec v historii života na Zemi, taxonu (či chcete-li, ootaxonu) Macroelogatoolithus. Také současný kolibřík kalypta nejmenší (Mellisuga helenae) má naopak jedno z nejmenších vajec mezi suchozemskými amnioty (Amniota) a patrně nejmenšími i mezi známými druhy dinosaurů. Dálný východ, konkrétněji potom japonské souvrství Ohyamashimo v prefektuře Hjógo na ostrově Honšú, ovšem nabídl také nález jednoho z nejmenších vajec neptačích dinosaurů, které byly dosud nalezeny. Celá oblast Japonska a Jižní Koreje oplývá fosiliemi, které jsou doklady o pohybu nejmenších zástupců této skupiny, v podobě stop nebo nově i vajec od skutečně malých zástupců. Zatímco v minulosti byly nejmenší dinosauří vejce připisovány rodu Mussaurus ze svrchního triasu argentinské Patagonie, japonské zkameněliny by je mohly překonat, pokud skutečně patří dinosaurům (a ne například rekordně malým, primitivním zástupcům ptactva (Avialae) jako příbuzným rodu Oculudentavis*). Popisná studie, která je výsledkem jejich výzkumu, také ale shrnuje fosilie dalších vajec nalezených ve stejné lokalitě o celkém počtu přes 1 300 různých exemplářů.
Zástupce kladu Megaraptora, druh Fukuiraptor kitadaniensis, patří k nejlépe známým velkým teropodům z celého japonského území a zaživa dosahoval asi 4,3 až 5 metrů na délku a váhy mezi 300 až 590 kilogramy. Obýval současnou prefekturu Fukui, nedaleko od výchozů souvrství Ohyamashimo, ve stejné až lehce starší době před 127 až 115 miliony let a přestože šlo o živočicha příliš velkého na nakladení vajec zachovaných ze spodní křídy, pravděpodobně sdílel ekosystémy s předky původců těchto drobných ootaxonů. Kredit: Green Mamba, převzato z DeviantArt
Fosilní záznam ootaxonů, neboli fosilních druhů známých pouze z fosilií vajec či jejich částí, není zdaleka tak rozsáhlý jako u hmatatelných fosilií nebo popřípadě ichnofosilií stop a otisků těl organismů. Známe sice množství fosilních vajec a to od různých skupin včetně bezobratlých, paryb (Chondrichthyes), obojživelníků (Amphibia) a amniotů, především ovšem plazů (Sauropsida), u kterých existuje i určitý systém podobný taxonomickému zařazení (tzv. parataxonomie). Přestože je v množství případů téměř nemožné přiřadit konkrétní exemplář vejce ke konkrétnímu druhu živočicha, některé jsme schopni přiřadit alespoň ke konkrétní širší skupině či kladu pokročilých obratlovců. U vajec neptačích dinosaurů jsme si navíc, v některých případech, velmi jistí i zařazením jejich vajec a to zvláště, pokud jsou nalezeny v sousedství matky nebo při větších koncentracích. Padají při nich i rekordy jako největší dosud nalezené vejce v dějinách života na Zemi nebo naopak jedny z nejmenších, jak bylo demonstrováno v úvodu. Některé známé lokality, jako Egg Mountain v Montaně nebo Auca Mahuevo v Argentině, mají potom skutečně obrovská množství vajec nalezených na jednom místě a nově se k těmto, alespoň regionálně, největším bude moci řadit i lokality výchozů spodnokřídových hornin v japonské prefektuře Hjógo na jihozápadě země.
Paleontologové, převážně z Tsukubské univerzity, pod vedením hlavního autora Kohei Tanaky a ve spolupráci se zahraničními kolegy Darlou K. Zelenitskou a Francoisem Therrienem, zde už od minulého roku zkoumají poměrně pestrou druhovou rozmanitost organismů ze spodní křídy v lokalitě Kamitaki Egg Quarry. Někteří vědci, kteří jsou pod touto studií podepsaní, se také podíleli na výzkumu prvních objevených vajec v této oblasti v roce 2015, od této doby se ovšem ve zdejších červenohnědých horninách podařilo najít mnohem větší asambláž této fosilní komodity.
Popisná studie nově nalezených exemplářů, které jsou tvořeny mimo několika úplných nebo téměř úplných vajec především úlomky jednotlivých skořápek, se zabývala především jejich aspekty jako je velikost, jejich původci a také popisem několika nových ootaxonů a oospécií z této oblasti. Podle autorů šlo o celkem 5 nových taxonů, v tomto příspěvku budou představeny 3 nově popsané.
Na základě nalezených exemplářů se zde podařilo identifikovat nový druh již známého rodu Subtiliolithus, S. hyogoensis (vejce pravděpodobně patřící nějakému zástupci kladu Enantiornithes, tedy primitivnímu ptáku), a také další druh ootaxonu Nipponoolithus, N. ramosus, který pravděpodobně náleží jistému druhu neptačího maniraptorana (Maniraptora), není ovšem jisté, ze které skupiny pocházel. Právě na popisu tohoto druhu se v roce 2016 už někteří paleontologové z výzkumného týmu, který je autorem této studie, podíleli a tehdy byl při váze 100 gramů označen za nejmenší dosud dochované dinosauří vejce z hlediska své hmotnosti. Nový ootaxon tento rekord ovšem překonává více než desetinásobně, protože, podle odhadů paleontologů, jednotlivé vejce vážilo pouze 9,9 gramu.
V popisné studii jsou tato malá vejce popsaná jako Himeoolithus murakamii a představují nejen velikostní rekordmany, o čemž bude pojednáno ještě níže, ale také, jak z tafonomického výzkumu lokality vyplývá, jde o pozůstatky dokonce celé snůšky v původním hnízdě.
Jak autoři studie uvádějí, naproti tomu, že vejce byly sneseny v prostředí záplavových nížin, tak nevykazují žádné známky přenesení jako při masivní záplavě nebo říčním proudu. Jejich pozice, kterou odvodili na základě polohy konkávní (užší) části skořápek, které byly stočeny všechny k sobě a tedy v původní poloze, jak jejich rodiče nakladli. V případě hnízd menších teropodních dinosaurů jde o neobvyklý jev a je umocněn faktem, že nalezená vejce jsou patrně ta nejmenší mezi neptačími dinosaury.
Nález podobného neporušeného hnízda bez rodiče je v historii japonské dinosauří paleontologie raritou, dosud nebyl podobný nález učiněn a patrně na dlouhou dobu zůstane s tímto prvenstvím. Vejce o váze pouhých 9,9 gramu, v jejich původním stavu i s jejich obsahem, byla pravděpodobně nakladena neptačími teropody z kladu Maniraptora. Naznačuje to výzkum jejich skořápky, která odpovídá utváření té, kterou nalézáme u některých vajec jednoznačně přiřaditelných k tomuto kladu. Vypadává tedy možnost, že jde o vejce dosud neznámých malých praptáků z kladu Avialae, čímž by se nejmenšími vejci stala ta z taxonů Mussaurus a Nipponoolithus.
Vzhledem k tomu, že vejce pravděpodobně nakladl velice malý maniraptor, k možným "rodičům" či původcům těchto vajec by připadl rekordně malý zástupce čeledí Comsognathidae, Troodontidae nebo Dromaeosauridae, případně pouze bazální zástupce některého z kladů spadajících pod maniraptory.
Autoři popisné studie v nich také spatřují velice zajímavý objekt výzkumu z důvodu, že ukazují rozmanitost fauny malých dravých dinosaurů ve spodní křídě v této oblasti. Je to bezpochyby úhel pohledu, kterým se na nález dá nahlížet, ale je nutné vzít v potaz i to, že se v oblasti Japonska až Korejského poloostrova ve spodní křídě pravděpodobně nacházel poměrně široký ekosystém drobných druhů teropodů. Vzhledem k povaze jejich dutých kostí a gracilní kostry celkově, která se hůře fosilizuje a zatím jsou její nálezy z této oblasti omezené, je tedy ne zcela překvapivé, že je zatím známe především z fosilií stop a nově také vajec. Doufejme tedy, že podobných nálezů z této oblasti bude přibývat a tato fauna se bude i do budoucna rozšiřovat.
*pokud přijmeme jeho zařazení jako zástupce kladu Avialae a nikoliv jiného zástupce čeledi či skupiny evolučního stromu z kladu Sauria