Myllonkumingia
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik fosilních živočichů z doby spodního kambria, které paleontologové řadí mezi primitivní bezlebečné strunatce (Pikaia, Cathaymyrus), od kterých je často odvozován původ všech fosilních i recentních obratlovců. Nicméně faktem dodnes zůstává, že existují fosilie ještě o něco málo starších organismů, kteří mohou být vůbec prvními známými obratlovci v dějinách života na Zemi. Proslulejším z nich je Haikouichthys, pozadu ale nezůstává ale i ani jeho příbuzný z rodu Myllokunmingia o stejném stáří ze stejných nalezišť. Jednalo se o jednoho z nejmenších vyšších druhů živočichů celého kambria, jelikož při velikosti necelých tří centimetrů dosahoval hmotnosti pouze několika málo miligramů a na výšku měřil pouze šest milimetrů. V obrazu raně kambrické Číny tedy moc nevynikal, šlo o malého živočicha pobývajícího poblíž korálových a archeocyatidových útesů při mořském dně. Podle všeho požíral kal, detrit a případně i mikroorganismy plovoucí kolem něj, ale dosud to nelze s jistotou prokázat. Nevíme a neznáme totiž přesnou podobu jeho ústního otvoru, na základě srovnání s jeho příbuznými pouze předpokládáme, že se nacházel na spodní straně čumáku. Zdá se také, že šlo o špatného plavce, jelikož postrádala prsní ploutve a nejspíš i laloky ploutve ocasní. Svalové segmenty (tzv. myomery) na tomto tělním zakončení byly ve tvaru písmene "V" (znak primitivních strunatců) a tento živočich také neměl ještě pravé žábry, spíše pět až šest váčkovitých struktur za hlavou. Myllokunmingia ale měla i některé znaky, které byly poměrně pokročilé na tak primitivní formu strunatce, dnes spíše obratlovce. Vykazuje jasně oddělenou hlavu od trupu, výraznou hřbetní ploutvičku a docela štíhlou a lehkou stavbu těla. Existovaly u ní primitivní kosternaté elementy obratlů a chrupavčitá lebka, na spodní straně těla pak ještě pokračovaly dva malé "proto-základy" ploutví. Měla také ještě vyvinutou trávicí soustavu, hltan a snad také osrdečník, což je blána kolem srdce živočichů. Veškerými znaky se velmi podobá primitivním obratlovcům současnosti a to mihulím (Petromyzontiformes), přestože s nimi není v nějakém blízkém příbuzenském vztahu. Myllokunmingia je proto se stářím zhruba pěti set třicet miliony let jedním z nejstarších známých obratlovců, kteří se dosud podařilo objevit. Možná právě malá velikost těchto tvorů jim pomohla uniknout očím dravců a nastartovat evoluci zcela nové vývojové skupiny.
Některé zdroje uvádějí, že Myllokunmingia je známá pouze z jednoho typového exempláře, který pochází z oblasti Haikou v rámci města Kunming v provincii Jün-nan v Číně. Souvrství Qiongzhusi, kde byly pozůstatky nalezeny, spadá do spodního kambria a konkrétně do stratigrafické zóny Eoredlichia Zone o stáří asi pěti set třiceti až pěti set osmnácti milionů let. Zdejší nalezené organismy jsou známy také pod jménem čchengťiangská biota spadají pod významné čínské naleziště Maotchienšanských břidlic. Podle jiných autorů ale bylo nalezeno několik desítek či stovek jedinců, takže o její početnosti víme stejně dobře jako o početnosti jejího příbuzného haikouichtyse. Většina zdrojů je ale přikloněna pro pouze jediný typový exemplář.
Naleziště: provincie Jün-nan, Čína Prostředí: Útesy korálovců a archeocyatidů
Druh: M. fengjiaoa Váha: pouze několik desítek miligramů
Strava: Neznámá, pravděpodobně kal, drobné organismy Význam: ?
Doba: stupeň Fortunian až "Stage 3", před 530 (535 ?)-518 mil. l. Sok: Členovci (?)
Délka: do 3 cm Zařazení: Animalia, Chordata, Agnatha,
Popsán: Shu, Zhang a Han, 1999 Myllokunmingiida, Myllokunmingiidae
Výška: 6 mm Synonyma: Žádná
Zdroje snímků a rekonstrukcí: