Parabrontopodus
K ichnofosiliím neptačích dinosaurů už bylo na blogu několik příspěvků a to i v poslední době, málokterému konkrétnímu taxonu jsme se ale věnovali blíže a to i navzdory stále narůstajícímu významu těchto stop v pravém slova smyslu, i jiných známkách po pohybu konkrétních vyhynulých živočichů, ve vědecké sféře. Nutno také připomenout, že jejich význam byl už v historických dobách pro některá etnika po celém světě významný, přestože největší objevy v tomto oboru přišly až v průběhu druhé poloviny 20. století hlavně v souladu s objevy obrovských šlépějí probíraných ve vědeckých kuloárech i na laických diskuzních fórech. Patrně jednou z nejlépe zdokumentovaných ichnospécií největších suchozemských tvorů, tedy sauropodů (Sauropoda), je Parabrontopodus („Blízko rodu Brontopodus“), který reprezentuje fosilní otisky stop jurských a křídových sauropodních dinosaurů především z oblasti Evropy (Lockley et. al., 1994), ačkoliv se podobné stopy podařilo identifikovat i z jiných a geograficky poměrně vzdálených lokalit. Jejich původci byli pravděpodobně diplodokoidi (Diplodocoidea), alespoň podle dosud platného zařazení, přestože v úvahu v minulosti přicházeli i titanosauři (Titanosauria) a někteří jiní sauropodi. Rovněž je ale pravděpodobné, že některé stopy přisuzované této ichnospécii vytvořili sauropodi jiného systematického zařazení – snad turiasauři (Turiasauria) a cetiosauři (Cetiosauridae) a to především na evropském kontinentě. Je také téměř jisté, že v případě jednotlivých nalezišť, pokud nejde o lokality spolu sousedící nebo stejného geologického stáří, zmíněné stopy nezanechal stejný druh živočicha. Můžeme, k původcům tohoto ichnorodu, říct, že šlo spíše o středně velké sauropody do zhruba 20 metrů délky a maximálně několika desítek tun hmotnosti, záleží také na posuzovaných exemplářích, přestože většina z nich tomuto rozpětí odpovídá.* Existuje ale nález, přisuzovaný druhu Parabrontopodus distercii, ze současného Španělska, který má podle některých autorů dosahovat až 148,5 centimetru na délku a 72,7 centimetru na šířku u zadních končetin, což by z něj dělalo nejen jednoho z největších podobných nálezů v Evropě, ale i na světě vůbec (Meijide-Fuentes et. al., 1999). V tomto konkrétním případě jde o fosilie 17 otisků z lokality Salgar Chairs u města Soria. Na otiscích ichnorodu Parabrontopodus ale můžeme většinou pozorovat shodné znaky v podobě jejich protáhlého tvaru a nacházíme pospolu otisky předních i zadních končetin s jiným tvarem otisknuté části u každé z nich. Víme také, že jejich původci je zanechali v bažinatých nebo podmáčených biotopech a od jiných ichnorodů sauropodů se odlišují několika znaky, za které můžeme počítat i pomyslnou „rozchodnost“ končetin. Parabrontopodus je z tohoto důvodu označován jako „úzkorozchodný“ - série stop mezi sebou nemají výraznou mezeru jako u některých jiných sauropodních ichnospécií a podobají se třeba známému ichnorodu Breviparopus (Dutuit & Ouazzou, 1980; viz Lockley et. al.). Toto kritérium také do značné míry rozhodlo o přiřazení jednotlivých stop do této ichnospécie z lokality Purgatoire Track Site ve Spojených státech, kde se nachází velké množství stop různého tvaru a velikosti, ale jejich vzdálenost mezi sebou je poměrně přesvědčivým důkazem o jejich příslušnosti k jedinému rodu, alespoň pokud víme. Za dílčí odlišnosti od ostatních podobných stop také můžeme považovat počet prstů a jejich poměr k chodidlu, kde tento poměr u této ichnospécie dosahuje přibližně 1:4 až 1:5. Přesto jej někteří autoři chápají jako neprůkazný znak a to z hlediska stále se doplňujících znalostí o aspektech fosilních otisků sauropodů (viz Lockley et. al.). Parabrontopodus ale představuje důležitý doklad o kosmopolitním rozšířeni diplodokoidů po Evropě a Severní Americe v době svrchní jury až spodní křídy, což je pro pochopení jejich ústupu v těchto oblastech jedním z důležitých faktorů.
Tato ichnospécie je rozeznávána do dalších dvou samostatných druhů – jsou jimi zmíněný P. distercii a typový P. mcintoshi. Druhý jmenovaný je znám na základě ichnofosilií ze zmíněného amerického naleziště, typovým exemplářem jsou otisky všech čtyřech končetin katalogizované jako CU CTM 190-5, z nichž zadní končetiny měří 91 centimetrů na délku. Skutečné rozšíření tohoto ichnorodu bylo ale patrně mnohem širší, protože fosilie jemu přisuzované pocházejí také z obce Coisia ve východní Francii, souvrství Reuchenette v sousedním švýcarském pohoří Jura, ke kterému se ještě vrátíme, přírodní památce Lavini di Marco v Itálii (dlouhé zhruba 45-50 centimetrů, možná patřící druhu z podtřídy Ornithischia), souvrství Enciso v provincii La Rioja ve Španělsku, známé lokalitě pod útesy Cabo Espichel v Portugalsku, souvrství Drzewica v Polsku (patrně představující nejstarší fosilie ichnorodu; Gierlinski, 1991), lomu Colonia Ceha v Rumunsku (Pienkowski et. al., 2009), dolu Kirmenjak v Chorvatsku (Mezga et. al., 2017) a dokonce i souvrství Termas de Flaco v Chile (Moreno et. al., 2004). Kosmopolitní rozšíření navíc ukazuje, že původci stop byli rozšířeni především v juře, jelikož z křídy je reprezentují pouze nálezy ze Španělska a možná také Číny (Xing et. al., 2010).
Některé nálezy, zvláště ty ze Švýcarska, svědčí o určité interakci mezi původci stop ichnorodu Parabrontopodus s okolními živočichy a to především teropody (Theropoda), kteří se procházeli v relativně stejných časových intervalech. Ze stejného švýcarského souvrství pocházejí také fosilie teropodního dinosaura, který by mohl patřit do rodu Ceratosaurus, a také fosilie některých mořských živočichů. Původce stop v těchto oblastech by potvrzoval mé přesvědčení, že šlo alespoň v některých případech o turiasaury – vyskytoval se zde zástupce této skupiny rodu Amanzia (Schwarz et. al., 2020), který byl menší velikosti a hmotnosti, čímž by vysvětlil mělké stopy svědčící o pohybu poměrně lehkého sauropoda.
Naposledy ke švýcarským nálezům – jedná se o jednu z velmi dobře zkoumatelných fosilních drah sauropoda v celé západní Evropě. Parabrontopodus je zde reprezentován celkem 17 stopami objevenými v šesti různých vrstvách v roce 2002 a také několika dalšími objevenými v roce 2005. Je zajímavé, že zmíněné stopy jsou pouze okolo 20 centimetrů dlouhé a 13,5 centimetru široké, podle paleontologů jde o fosilní otisky mláděte sauropoda, které bylo zhruba rok staré, když tyto šlépěje zanechalo. Nejde sice o ojedinělý, ale rozhodně poměrně významný nález, alespoň pro region východu západní Evropy. Může nám také více prozradit o růstové mechanice sauropoda, který je zde v pozdní juře zanechal.
Naleziště: viz výše | Biotop: stopy zanechány v příbřežních a podmáčených oblastech
Druhy: P. mcintoshi (typ.), P. distercii Váha: -
Strava: - Význam: "Blízko rodu Brontopodus" dle podobnosti s jinou ichnospécií
Doba: stupeň Pliensbachian až Albian (?), před 183-112 mil. l. (?) | Sok: -
Délka: zhruba 20-148 cm (u zadních končetin) Zařazení: Reptilipedia, Sauropodina
Popsán: Lockley et. al., 1994 -
Výška: - | Synonyma: Iguanodononichnus frenkii, Koreanosauropus (?), Mirsosauropus (?), Gigantosauropus (?), Neosauropus (?)
*otisky stop jsou ve většině případů mělké, což svědčí o spíše nízké váze původců
Zdroje snímků a rekonstukcí:
Seznam použité literatury a zdrojů:
-
Dutuit, J.-M.; Ouazzou, A. (1980). "Découverte d'une piste de Dinosaure sauropode sur le site d'empreintes de Demnat (Haut-Atlas marocain)". Mémoires de la Société Géologique de France. Nouvelle Série 139: str. 95-102. - ve francouzštině
-
Lockley, M.G.; Farlow, J.O.; Meyer, C.A. (1994)." Brontopodus and Parabrontopodus ichnogen. nov. and the significance of wide- and narrow-gauge sauropod trackways". Aspects of Sauropod Paleobiology. GAIA 10: str. 135-145.
-
Meijide-Fuentes, M.; Fuentes-Vidarte, C.; Meijide-Calvo, M. (1999). "Primeras huellas de saurópodos en el weald de Soria (España). Parabrontopodus disterchii, nov. ichnoesp". I Jornadas Internacionales sobre Paleontología de dinosaurios y su entorno. Salas de los Infantes, Burgos, 23. - ve španělštině
-
Mezga, A.; Buckovic, D.; Santak, F. (2017). "New dinosaur tracksite in the Late Jurassic of Kirmenjak quarry (Istria)". Rivista Italiana di Paleontologia e Stratigrafia. 123 (Pt. 3): str. 443-454.
-
Moreno, K.; Blanco, N.; Tomlinson, A. (2004). "Nuevas huellas de dinosaurios del Jurásico Superior en el norte de Chile [New dinosaur footprints from the Upper Jurassic of northern Chile]". Ameghiniana. 41 (Pt. 4): str. 535-543.
-
Pienkowski, G.; Popa, M.E.; Kedzior, A. (2009). "Early Jurassic sauropod footprints of the Southern Carpathians, Romania: palaeobiological and palaeogeographical significance". Geological Quarterly. 53 (Pt. 4): str. 461-470.
-
Schwarz, D.; Mannion, P.D.; Wings, O.; Meyer, C.A. (2020). "Re-description of the sauropod dinosaur Amanzia ("Ornithopsis/Cetiosauriscus") greppini n. gen. and other vertebrate remains from the Kimmeridgian (Late Jurassic) Reuchenette Formation of Moutier, Switzerland". Swiss Journal of Geosciences. 113 (Pt. 2): str. 1-48.
-
Xing, L.-D.; Harris, J.D.; Cheng, C.-K. (2010). "Dinosaur tracks from the Lower Cretaceous Mengtuan Formation in Jiangsu, China and morphological diversity of local sauropod tracks". Acta Palaeontologica Sinica. 49 (Pt. 4): str. 448-460.