Když se řekne první pták, každý si asi vybaví německého archeopteryxe, kterému se také přezdívá "učebnicový prapták". Tento malý dinosaurus položil základy chápání evoluce ptáků z dinosaurů jako takové, po dlouhou dobu byl proto pokládán za "chybějící" evoluční článek mezi těmito skupinami. Dnes víme, že evoluce prvních ptáků neprobíhala pouze ve střední a pozdní juře, ale primitivní formy ptáků se objevovaly jako slepé evoluční linie prakticky až do konce křídy. Ostatně to dokládá i madagaskarský Rahonavis ("Pták z oblaku nebezpečí"), malý "ptačí" teropodní dinosaurus z pozdně křídového souvrství Maevarano. Tito malí dravci, asi 70 cm dlouzí, dravci žili v korunách stromů, kde lovili hmyz, malé obratlovce či menší savce. V jejich čelistech se pravděpodobně stále skrývaly malé ostré zuby, které tuto potravu porvoaly na kusy. Je otázkou, jestli se jednalo o nočního lovce, nicméně je pravděpodobné, že zvládal lov za šera a v noci jako sovy nebo netopýři, jejichž niky na křídovém Madagaskaru zastával. Naznačuje to hned několik zvláštních znaků, které sdílí už jen s ptáky (ačkoliv byly dlouhou dobu předmětem horlivých diskuzí). Je to například kost vidličná a kosti předloktí, které vykazují daleko silnější vazy a svaly, než měl Archaeopteryx. Křídla rahonavise byla také delší a větší. Americký paleontolog Luis Chiappe zkoumal velmi podrobně toto zvíře a přišel s tím, že by v letu o něco málo neohrabanější než dnešní ptáci, přesto ale tento způsob pohybu zvládal. Jak se ale dozvíme později, tento názor má poněkud složitější rozřešení. Další zvláštní znak je jeho čtvrtý prst na zadních končetinách. Byl totiž lehce pootečný dozadu, naznačuje tak schopnost hřadování na větvích a vytváření i složitejších skupin, které se pohybovaly pospolu a dokoce spolu mohly i hnízdit a migrovat. Objevily se i teorie a názory o jistém zpěvu těchto dinosaurů, nicméně ty nejsou jednoznačné, jelikož například první dochovaný zpěvný orgán (syrinx) se nachází až u pokročilého druhu brodivého ptáka Vegavis iaai. Vyloučit to však nelze.

Holotyp označený UA 8656 nalezla v roce 1995 Catherine Forsterová v souvrství Maevarano, popsán byl původně jako Rahona ostromi o tři roky později. Tento název však byl obsazený jedním druhem motýla, byl tak změněn na Rahonavis. Není jistě potřeba dodávat, že šlo druhové jméno je poctou Johnu Ostromovi, který doslova přetvořil pohled na neptačí dinosaury popisem rodu Deinonychus. K tomuto dinosaurovi se navíc hodí, mísí se u něj znaky jak ptáků, tak malých masožravých teropodů. Fosílie představují neúplnou kostru bez lebky, avšak se zachovalými zadními končetinami s výrazným zabijáckým drápem a tuhým ocasem. Zachovala se také páteř a přední končetiny s klíční kostí, podle kterých se dohadujeme o jeho letových schopnostech. Někteří autoři totiž tvrdí, že přední končetiny skutečně patřily menšímu ptáku rodu Vorona a naznačují to dokonce i některé studie. Přední končetiny byly údajně ke zbytku kostry "přidány" náhodou během fosilizace. Nicméně moderní studie to vylučují.

Draví a stromoví

Právě teropodi, jako je Rahonavis, přispěli k vytvoření hypotetického druhu pozdně křídového teropodního dinosaura, který se objevil ve třetím díle čtvrté série populárního britského seriálu Pravěk útočí. Toto zvláštní zvíře je stromový druh dosud neznámého nebezpečného dromeosaurida, který nese jméno stromolezec (v anglickém originále treecreeper) a je velmi vyspělé, co se týče jeho inteligence a schopností. Podobá se primátům, má dokonce velmi chápavý ocas, který dokáže nejen obmotat větev, ale také jím uškrtil jednoho vojáka organizace Archa. Jeho končetiny a prsty jsou navíc velmi dlouhé, obratné a celý tvor tak dostává velice inteligetní vzhled. Je otázkou, zda se tato forma mohla na konci křídy skutečně vyvinout, nicméně právě podivné druhy prvních ptáků, jako se ještě rumunský Balaur, nám dávají představu, že i sem mohla evoluce dinosaurů zajít.

Ptáček nebo dinosaur?

Rahonavis je velice problematický dinosaurus, dosud totiž se stopocentní jistotou nevíme, zda ho řadit do těch neptačích dinosaurů nebo jejich evolučních potomků a sice ptačích dinosaurů. Vědci se shodují na tom, že patří do třídy Eumaniraptora, skupiny povětšinou malých smrtonosných zabijáků s typickými drápy na zadních nohách, kam patří mimo rodů jako je Troodon či Velociraptor také ptáci. Odtud se však dělí na dva tábory, jejichž fylogenetické studie řadí rahonavise do dvou vývojově odlišných, ale ekologicky vlastně velmi podobných, skupin.

Někteří paleontologové ho řadí mezi dromeosauridní unenlanginy. Tito malí predátoři byli jediná podčeleď dromeosauridů, kteří se rozšířili v Gondwaně, jejich fosílie byly nalezeny v Jižní Americe a Antarktidě, a patřil mezi ně i jeden z největších dromeosauridů (Austroraptor cabazai). Podobnost mezi nimi je kupříkladu ve stavbě drápu na zadní noze. Jeho zakřivení a celková velikost vůči tělu by unenlanginům odpovídala. Navíc analýza provedená dr. Peterem Makovickym v roce 2005 ho řadí mezi příbuzné rodů Buitreraptor a Unenlangia. Jenže tato teorie má jeden háček a sice, že u rahonavise neznáme lebku, podle které se dají unenlangini lehce rozpoznat. Ta je u nich většinou velmi dlouhá a čelisti jsou úzké, což by skutečně řadilo rahonavise mezi tyto dinosaury. Ovšem je také nuto podotknout, že žádný z nich nemá přední končetiny v takhle velkém poměru k tělu a nemá je tak dobře vyvinuté.

Zástupce které skupiny dinosaurů záhadný Rahonavis i po sedmdesáti milionech let představuje se již nejspíš nedozvíme. Rekonstruovaná kostra vystavená v bozemanském Musem Of the Rockies tak před nás klade další paleontologickou záhadu.

Druzí ho řadí mezi primitivní ptáky z čeledi Avialae, poslední pozůstatky starých větví ptáků jako je již zmiňovaný Archaeopteryx či čínský Anchiornis. Na dosud nalezené kostře existuje daleko více podobných znaků právě s těmi druhy, nežli s dromeosauridními unenlanginy. Jak už jsem poukázal výše, jeho přední končetiny byly mnohem více vyvinuté a poměrově větší, než u unenlanginů, dokonce do té míry, že byly s ptačími křídly zaměňovány. To poukazuje na daleko vyvinutější svalstvo těchto údů, které by bylo schopné letu. Malá váha rahonavise tomu navíc také dost napovídá. Dalším vznačným znakem, který by tento rod řadil spíše mezi ptáky, je mnohem více adaptací pro život na stromech. Ve srovnání s unenlanginy tam musel trávit daleko více času. Navíc revizní analýza taxonů Unenlangiinae, Microraptoria, Scansoriopterygidae a rodu Anchiornis provedená v roce 2013 paleontology F. Agnolinem a Fernaem Novasem odhalila, že byl spíše primitivní pták, zástupce skupiny Avialae.

Pokud je tomu skutečně tak, jedná se o jednoho z několika posledních archaických druhů ptáků ze svrchní křídy, v tu dobu se již většina ptačích skupiny diverzifikovala do moderních forem jako hus, pelikánů nebo pěvců. Podobně jako Rahonavis jsou však i rody Balaur a Yandangornis diskutabilní a ne všichni paleontologové je uznávají jako ptáky.

Ekologie

Tito malí "proto-ptáci" mohli zastávat pozici dnešních klubáků červenozobých. Tito malí ptáci jsou známí tím, že vybírají parazity bůvolům. Tito ptáci také jakmile vytrhnou parazita z těla, zůstane tam rána kam by se mohl přisát další parazit. Takto je to celý koloběh. Bůvolí pozici mohl zastávat např. Rapetosaurus. Takto byl představen i v dokumentu Pravda o dinosaurech.

V populární kultuře

¨Mimo již představeného dokumentu Pravda o dinosaurech se ještě objevil v dalším dokumentu Planeta dinosaurů. Zde byl však spíše jako pozemní forma.