Razanandrongobe

26.06.2019 23:13

Druhohory jsou nejčastěji označovány jako doba (neptačích) dinosaurů a přes trefnost tohoto tvrzení ho musíme omezit pouze na juru a křídu, kdy skutečny tato skupina představovala vládce souše. Vedle nich však samozřejmně  měly velmi dobře "našlápnuto" i jiné skupiny, jmenovitě třeba pterosauři, mořští plazi a také krokodýli. Poslední dekáda se ukázala být velmi bohatá na objevy fosilních druhů těchto obrněných a nejčastěji masožravých plazů vzdáleněji spjatých s dinosaury, ale fosilie z madagaskarského souvrství Isalo ukázaly trend zvětšování tělesné velikosti těchto dravců o skoro sto milionů let dříve než přišel například populární Deinosuchus. Razanandrongobe totiž patří mezi velmi velké zástupce primitivních krokodýlovitých plazů a jen jeho lebka dosahovala délky přes osmaosmdesát centimetrů, celkově to svědčí o živočichovi dlouhém okolo sedmi až osmi metrů a vážícím několik stovek kilogramů. Dosud jsou známy pouze kusé fosilní pozůstatky částí jeho lebky, čelistí a několika dalších fragmentů, i z nich se ale dá vyčíst překvapivá velikost a mohutnost jejich původce. Patrně šlo o suchozemského živočicha, ačkoliv stavba jeho čelisti částečně odpovídá některým jurským mořským krokodýlům jako je Dakosaurus maximus, zvláště potom utváření jeho horní čelisti a nozder. Lebka má proto tvar písmene "U" a čenich je vyšší než širší - to je ovšem také určitá podobnost s teropodními dinosaury, jejich niky v době střední jury na Madagaskaru zastával a to přinejmenším z části. Ze stejné doby totiž dosud známe pouze nekompletní fosiliní exemplář jakéhosi druhu karnosaura, kterého některé zdroje považují za primitivního alosauroidního teropoda. Tak či onak, obecně se dá tvrdit, že tito živočichové měli slabší zkus a také gracilní zuby, kdežto tento gigantický krokodýl vlastnil zubní sadu poměrově větší než Tyrannosaurus rex (jak je v médiích velmi často rozváděno). Při porovnání tohoto a jiných zástupců skupiny notosuchů vychází najevo, že Razanandrongobe musel zaživa být i poměrně obratný, pravděpodobně měl dlouhé končetiny umístěné pod tělem a dlouhý ocas schopný vyvažovat jeho masivní lebku a krk. Teorie o velmi svižném pohybu tohoto živočicha je sice, s největší pravděpodobností, přehnaná, nicméně alespoň vůči současným krokodýlům byl daleko více obratný a možná dokonce schopný na krátkou vzdálenost zrychlit pro dostihnutí kořisti. Studium jeho chrupu ale odhalilo ještě další důležitý fakt, pokud zrovna něco neulovil, tak se mohl živit nejen mršinami, ale možná také kořínky, rostlinnou hmotou a menšími obratlovci. Naznačovaly by to některé adaptace na zubech podobající se zubům živočichů s určitým stupněm potravního oportunismu, jako jsou třeba medvědi, prasata nebo šimpanzi. V pralesích Madagaskaru tedy Razanandrongobe představoval ledascos, velmi účinného a snad i dominantního predátora a zároveň nevybíravého tvora schopného přežít i v nehostinném světě střední jury v jižní Gondwaně.

Razanandrongobe, jak již bylo výše nadhozeno, představoval pravděpodobně jednoho z dominantních predátorů v oblasti madagaskarského souvrství Isalo. O již zmíněném teropodovi nemáme příliš hodnověrných zpráv, daleko lépe jsou odsud zdokumentováni zástupci skupiny sauropodů jako Lapparentosaurus madagascariensis a Archaeodontosaurus descouensi a také jeden taxon neučitého zařazení (dříve považovaný za rod Bothriospondylus). Právě tito středně velcí býložravci mohli za určitých podmínek sloužit jako hlavní složka potravy tohoto krokodýla, mohl si troufnout lovit jejich mláďata nebo přestárlé jedince a případně i požírat jejich mršiny. Zároveň soutěžil s dalšími jedinci svého druhu, nejspíš se nejednalo o skupinové zvíře, jakými jsou dnešní krokodýli hovící si na březích řek.


Monstra z Madagaskaru

Osmimetrového razanandrongobeho popsala trojice paleontologů, Simone Maganuco, Giovanni Pasini a také odborník z milánského muzea Cristiano Dal Sasso, již v roce 2006, ale bohužel byly známy pouze velmi kusé fosilie znemožňující bližší systematické zařazení. Některé znaky se dokonce podobaly tyranosauridům, kteří však žili o sto milionů let později a to výhradně na severních kontinentech. Jiné ukazovaly na neurčitého teropoda.

Dalo se proto poznat, že patří pouze nějakému nespecifikovanému archosaurovi z doby střední jury. Zvolený název navíc, z předkladu z malgaštiny, znamená "předchůdce velkého ještěra (kmene) Sakalava" a více méně velmi dobře ukazuje nejistotu zařazení onoho tvora. Průlom nastal až roku 2017, kdy se ve spolupráci s francouzskými paleontology popsal Dal Sasso další fragmenty, tentokrát ale diagnostikovatelné.

Stavba zubů, nozder a patra v tlamě se podobala rodu Araripesuchus, zástupci skupiny Notosuchia ze spodní křídy Brazílie. Celý rozbor je velmi detailní a vědci provedli i testy na počítačovém tomografu, kde se ukázaly i malé části povrchu kostí a kostry a mohly se porovnat se současnými (Alligator mississippiensis) i vyhynulými krokodýly. Na základě nalezených znaků mohli vědci určit tohoto tvora jako největšího a také nejstaršího dosud známého zástupce skupiny Ziphosuchia, primitivních krokodýlů pouze vzdáleně příbuzných s těmi současnými. Při bližší analýze navíc vyšlo najevo, že dokonce patří do diverzifikovanější skupiny Sebecosuchia a je jejím největším a nejstarším zástupcem.

Naleziště: provincie Mahajnga - Madagaskar                                                Biotop: Střídavě vlhké lesy, okolí říčních niv

Druh: R. sakalavae                                                                                     Váha: v řádech stovek kilogramů, snad okolo 750-1000 kg

Strava: Mláďata sauropodů, mršiny, suchozemští obratlovci, kořínky, rostliny | Význam: "Předchůdce velkého ještěra" dle stáří a prvotnch nejasností kolem zařazení

Doba: stupeň Bathonian až Callovian, před 167-164 mil. l.                               Sok: Pravděpodobně pouze zástupci vlastního druhu

Délka: odhady mezi 5-8 m                                                                           Zařazení: Loricata, Crocodylomorpha, Mesoeucrocodylia,

Popsán: Maganuco et. al., 2006                                                                    Ziphosuchia, Notosuchia, Sebecosuchia

Výška: přibližně 1,5-1,75 m                                                                          Synonyma: Žádná

Zdroje snímků a rekonstrukcí:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz