Sinornithosaurus

01.01.2019 14:37

Vertebrátní paleontologie je úžasná vědní disciplína, její kouzlo nemizí, ale stále o vyhynulých tvorech nemůžeme vědět vše jen ze zkamenělých kostí. Podobný problém se týká i jednoho malého teropoda ze spodní křídy, tehdy byla oblast severovýchodní Číny pokrytá hustými lesy s podobným podnebím jako je v našem státě. Přestože nevynikal velikostí, Sinornithosaurus ("Čínský ptačí ještěr") patřil k těm nejzajímavějším druhům neptačích dinosaurů vůbec, jelikož o jeho ekologii se dozvídáme stále více a stále se kolem něj objevují nevyjasněné otazníky. Každopádně víme, že se před asi 124-122 miliony let pohyboval po oblasti dnešního souvrství Yixian, šlo o tvora dlouhé přibližně devadesát až sto dvacet centimetrů vážícího v průměru dva až tři kilogramy. Přes jeho docela dlouhé tělo s velmi tuhým ocasem se ale jednalo o příležitostně plachtícího tvora pohybujícího se především na stromech a větvích, na což poukazují i končetiny s ostrými drápy pro zasekávání do stromové kůry. Ačkoliv patřil k "srpodrápým raptorům" a stále nosil zahnuté drápy na prstech nohou, už nebyly tak poměrově velké jako u jeho příbuzných z pozdější doby a jejich stavba vůči prstům byla také odlišná. Už je nepoužíval k zabíjení tak často jako další dromeosauridi, spíše se hodily pro šplhání. Přední končetiny měly podobné adaptace, skýtaly pera, která byla přeměněna na letky a tento tvor je používal nejen k plachtění, ale i k vrhání se na kořist. Jeho letky se celkově podobaly těm, které mají moderní ptáci, dokonce jsou tak podobné, že původně vůbec nebyly rozlišitelné od těch, které měli praví ptáci ze stejného souvrství. Měly podobnou strukturu a chomáčkovité uspořádání, které u jejich kořenů tvořilo takové malé "trsy", a také zpevňující pruty v perech a to podél celých předních končetin. Narozdíl od ptačího peří ale nemělo druhotné háčky pro celistvost křídla, to byl také důvod, proč se nejednalo o tak dobrého letce. Přispívala k tomu i jeho celková hmotnost. Stále se také jednalo i o docela dobrého běžce, respektive stále chodil velmi dobře i po zemi a to navzdory jeho delším perům na lýtkách a kotnících. Za potravu mu tudíž padala prakticky všechna menší zvířata, malí savci, plazi, ptáci i jeho příbuzní jako byl stejně starý Microraptor, jelikož dobře ovládal chůzi po zemi i plachtění v korunách. Pokud se na kořist vrhal v hejnech nebo menších skupinách, tak se mu mohlo podařit ulovit i větší kořist jako velké pozemní savce nebo ornitopodní dinosaury, každopádně o jeho loveckých schopnostech stále panují nejasnosti a otazníky.

Tento dravec je v pořadí pátým neptačím dinosaurem s prokazatelným opeřením. Ačkoliv dle některých zdrojů je až sedmým v pořadí (prvním by totiž byl mongolský oviraptorosaur Avimimus, u jehož fosilie by ale mohlo jít pouze o ulnární papily, přeběhl by ho také paravian Rahonavis s podobným závěrem), přesto byl jeho objev jedním z těch zásadních pro výzkum opeření u neptačích dinosaurů.

Není novinkou, že u některých druhů neptačích dinosaurů známe jejich zbarvení díky výzkumu zkamenělých pigmentových buněk, tzv. melanozomů. U sinornitosaurů také známe jejich zbarvení, podle paleontologů měla jeho pera červenohnědou až žlutou barvu na většině těla, na křídlech a ocase měl černé, šedivé a bílé pruhy. Krycí zbarvení vůči větším dravcům i kamufláž pro lov kořisti.


Masožravý kluzák

U "leteckých schopností" tohoto druhu se na chvíli pozastavíme, protože vědci stále tápou nad tím, jestli dokázal účinně třepotavě létat nebo pouze plachtit, také zda se vůbec vznesl do vzduchu. Struktura per na předních končetinách naznačuje, že je nevyužíval jen pro okrasu a termoregulaci. Ocasní pera dokonce tvořila jakousi "manévrovací plošku" pro lepší ovládání letícího těla, relativní povrch celé plochy per se díky tomu zvětšil až o 25 %. Všechny tyto adaptace by poukazovaly na aktivní let, sice neohrabanější než u dnešních ptáků, ale přesto velmi podobný a aktivní. Na létaní vzduchem také nebyl příliš těžký, jenže jeho tělesná stavba odpovídá spíše plachtění a sestupování mezi stromovými kmeny. Jeho letové svaly jsou také příliš malé na mávání křídly, unést tříkilového živočicha by asi nedokázaly.

Stavba sinornitosaurů jim ale dovolovala velmi účinný způsob plachtění, který je dokázal hnát za kořistí a chytat ji pomocí čelistí. Snadno tak polapil velký hmyz, létavé ještěry jako byl Xianglong, savce na kmenech a pravděpodobně i své létavé příbuzné, jak bylo nadhozeno výše. Životní styl mu umožnil přežít 3-4 miliony let navzdory měnícímu se klimatu a změnám v jeho ekosystémech, tento tvor se v potravním řetězci souvrství Yixian rozhodně neztratil.


Jedovatý letec

Zmínka o tom, že o ekologii těchto zvířat stále panují nevyjasněné otázky, se odráží na faktu, že existuje možnost jedovatosti u těchto dinosaurů. Roku 2009 publikoval paleontologický tým Enpu Gonga studii, která měla dokazovat, že Sinornithosaurus byl prvním jedovatým dinosaurem. Na jedné z lépe zachovaných lebek totiž nalezli směsici zvláštních znaků, které by u jiných druhů dinosaurů nenalezli. Podle nich měl tento teropod zvláštně prodloužené zuby ve střední části čelistí, kostěná tkáň nad nimi navíc vykazovala zvláštní strukturu v podobě mnohých dolíčků vypadajících jako u dnešních jedovatých plazů. Budila dojem, že se tam nacházelo cosi jako "jedová žláza". Gongův tým ji zavedl pod pojemem podokenní jamka. Například víme, že varan komodský také disponuje jedem v podobě ochromujících látek, které vpouští kořisti do těla a ta se není schopna bránit. Na fosilii sinornitosaura také nalezli zvláštní zuby s drážkami typické pro jedovaté živočichy a ty se nacházely přímo pod onou zvláštní částí lebky. Před vědci vyvstala další paleontologická záhada.

Anatomické zvláštnosti na lebce sinornitosaura nemusí být nutně uzavřenou záležitostí. Tyto adaptace by skutečně hovořily pro to, aby byl nazván prvním známým jedovatým dinosaurem. Kredit: Smithsonian Magazine

Pokud by to byla pravda, Sinornithosaurus by se stal prvním skutečně jedovatým neptačím dinosaurem, který by byl z fosilního záznamu prokázán. Tyto chrakteristiky na fosilii byly skutečně známy pouze od jedovatých živočichů, například některých hadů jako je bojga, která také umí plachtit. S podobnými hady vědci jed sinornitosaurů také srovnívali, nepředpokládali, že by jím přímo zabíjel, ale spíše oslabil kořist a tu mohl skolit bez větší námahy. Skvěle by to kombinoval s lovem ve smečce. Malému plachtivému dinosaurovi by to propůjčilo vzhled a schopnosti děsivého zloducha se smrtícím jedem v čelistech.

Jak to ale bývá, vždy se najde odpůrce takovéto senzace, v tomto případě spíš skupina vědců uvedla některá tvrzení na pravou míru. Rok na to publikovala skupina vědců vedená Federicem Gianechinim další studii, která možnost jedovatosti u tohoto dinosaura vyvrací. Podařilo se jim prokázat hlavně to, že výzkum "jedové žlázy" u sinornitosaurů byl prováděn na poškozené a velmi stlačené lebce, která nedovoluje ji zrekonstruovat v původním stavu. Stlačení fosilie navíc proběhlo tak, že se čenich lehce ohnul nahoru a zuby střední části čelistí vyjely ven z lůžek, což budilo dojem jejich neobvyklé délky. Stejně tak vyšlo najevo, že podobné dolíčky v tvářích měli i jiní dromeosauridi, navíc při opětovném zkoumání nenalezli žádnou podokenní jamku. Stejně tak mnozí teropodi měli na zubech podobné drážky.

Ještě tentýž rok Gong vydal další studii, ve které závěry z té předchozí trochu poupravuje. Nicméně myšlenka jedovatosti u sinornitosaura nikdy nezískala dostatečnou převahu ve vědeckém světě a je špatně prokazatelná. Gianechini také poukázal na to, že podobně rýhované zuby mají i dnešní nejedovatá zvířata jako hroši nebo makakové. Celá problematika se zdála být uzavřena, nicméně si dovolím k ní říci ještě něco dalšího, co by ji mohlo znovu otevřít.

Přibližná rekonstrukce terapsidního plaza rodu Euchambersia z čeledi Akidognathidae. Evoluční adaptace tohoto živočicha z pozdního permu fascinovaly vědce již od jeho nálezu a dodnes se neví, k čemu přesně sloužily. Mohl mít podobný jed i křídoví Sinornithosaurus? Kredit: Dmitrij Bogdanov, převzato z Wikipedie

K podobnému závěru došli vědci u dalšího vyhynulého jedovatého živočicha, konkrétně je jím zhruba 256 milionů let starý terapsid Euchambersia z Jižní Afriky. Zvláštní drážky na zubech a komora v lebce také dříve paleontology vedla k úvaze o jedovatosti tohoto zvířete, na nějaký čas byla také opuštěna z důvodu, že lebka byla špatně zachovalá a nedalo se to nijak dobře prokázat. V loňském roce ale paleontologové prováděli výzkum lebky v CT skenu, která odhalil poholu zvláštního aparátu a cév řídích vpouštní jedu zuby. Až podezřele přesně se to podobá tomu, co bylo předpokládané u sinornitosaura, navíc se také jedná o slepou evoluční linii bez známých potomků. Co kdyby tedy bylo všechno naprosto jinak? Co kdyby se skutečně v křídové Číně proháněl malý jedovatý teropod schopný létat a dokonale útočit?

Možná by některý z vědců měl lebku druhu Sinornithosaurus millenii prozkoumat pomocí CT skenu, který by mohl poodhalit jeho tajemství. Dokud to ale nebude provedeno, nedá se s jistotou říct, že tito dinosauři nebyli jedovatí.*


Seznamte se, NGMC 91

Název tohoto odstavce je trochu upravený, jako je Joe Black známý mezi filmaři, tak je exemplář NGMC 91 známý mezi vědeckou veřejností. Jde patrně o jednoho z nejslavnějších malých masožravých dinosaurů vůbec, jeho přezdívka "Dave" se vžila, ale stále si paleontologové nejsou jisti, kam nádherně zachovaného dravce zařadit.

Poprvé ho představil paleontolog Ji Qiang se svými kolegy v popisné studii v periodiku Nature, když se psal rok 2001. Nález pochází ze slavného souvrství Yixian, stáří zkameněliny je zhruba 122 milionů let, a jedná se o mládě nebo subaultního jedince nějakého druhu dromeosaurida. Vědci ani při popisu nevěděli, ke kterému zdejšímu druhu patří nebo jestli je zástupcem naprosto nového rodu. První fylogenetické studie ho řadily jako zástupce sinornitosaura, někteří předpokládali, že jde dokonce o třetí druh plachtícího predátora. Někteří paleontologové ale vnímali rozdíly v anatomické stavbě "Davea" jako ontogenetické variace a tedy považovali ho  zanedorostence některého z druhů sinornitosaura. Naopak Stephen Czerkas s kolegy jej považoval za zástupce, tehdy nově stanoveného, rodu Cryptovolans. Paleontolog Phil Senter a jeho kolegové ale v roce 2004 vydali další studii, která by naznačovala blízkou příbuznost s druhem Microraptor gui, ostatně zařazení do druhu Cryptovolans pauli to také podporovalo, jelikož dnes je tento taxon považován za synonymum mikroraptora. Senter posléze vydal ještě několik studií, které by podobný závěr naznačovaly.

"Dave" byl tedy nějaký čas považován jako zástupce rodu Microraptor, jenže roku 2011 přišel opět Phil Senter a v jedné ze svých publikací se zmínil, že vlastně některé anatomické podobnosti mezi NGMC 91 a mikroraptorem mohou být náhodné a založené na adolescentovi. Zároveň shledává některé podobnosti mezi "Davem" a sinornitosaurem. Nezávisle na to, v roce 2012, publikovala trojice vědců, Alan Turner, Mark Norell a Peter Makovicky, studii o znacích, které má NGMC 91 a Microraptor nikoliv. Našli také mnoho podobností se sinornitosaury, některé odlišné struktury shledali jako růstové odchylky.

"Dave" je skutečně jedním z unikátních nálezů. K jakému rodu dromeosaurida ale patřil si zatím vědci nejsou jisti. Kredit: převzato z webu DinosaurusBlog

Pozorný čtenář si ale může položit otázku, proč je tento nález teropoda tak špatně diagnostikovatelný, když je tak dobře zachován? Se skvělým zachováním "Davea" se to má následovně, známe sice kosti lebky, krční páteře a horní části hrudního koše, krásné otisky opeření, které měl tento teropod pozoruhodně rozmístěné po celém těle kromě tlap a dlaní, ale po ostatních kostech vlastně zbyly pouze tmavé obrysy. Při vyprošťování z horniny byl totiž nález poškozen a kosti vylámány ze svých původních míst. Proto se tak špatně diagnostikuje a je vlastně skoro nemožné ho zařadit do rodu a druhu. Přesto je ale krásným příkladem dinosauřího opeření, které naštěstí zůstalo nepoškozeno, takže doufejme, že další metody výzkumu nás přivedou k jeho pravé identitě.


Zrozen k zabíjení

Sinornithosaurus byl velmi působivým způsobem vylíčen v dokumentární sérii Planeta Dinosaurů (Planet Dinosaur v originále), kde svými jedovými zuby a lovem ve smečce dokázal udolat i dvakrát většího ornitischiana rodu Jeholosaurus. Stejně tak se pokusil zaútočit na svého příbuzného mikroraptora, který mu ale utekl díky jeho lepším manévrovacím schopnostem ve vzdušném prostoru. Velmi moderním pojetím zde také byla zdůrazněna barva jeho těla a lokomoční možnosti. Můžeme ho znát také z několika knih a pokud "Dave" patří do tohoto rodu, tak k němu musíme započíst i druhou část dokumentu Vraždící stroje: Pravda o dinosaurech zabijácích. Právě na nálezu NGMC 91 bylo prezentováno opeření, které vědci přenesli na jeho mongolského příbuzného rodu Velociraptor (v době vzniku dokumentu, tedy roku 2005, ještě nebyly prokázány ulnární papily u velociraptora) pro demonstraci opeřeného dravého dromeosaurida.

Naleziště: souvrství Yixian, severovýchodní Čína     Biotop: Vlhké subtropické až mírné lesy

Druh: S. millenii (typ.), S. haoiana**                     Váha: do 3 kg

Strava: Obratlovci, velký hmyz, mláďata dinosaurů Význam: "Čínský ptačí ještěr" podle naleziště a pernatého pokryvu

Doba: stupeň Aptian, před 124,6-122 mil. l.           Sok: Dravci na zemi, velcí masožraví savci

Délka: 90-120 cm                                               Zařazení: Dinosauria, Theropoda, Eumaniraptora,

Popsán: Xu, Wang a Wu, 1999                             Dromaeosauridae, Microraptoria

Výška: jen lehce přes 30 cm                                Synonyma: Žádná

*autor ale přesto považuje jedovatost u těchto dinosaurů za velmi špatně dokazatelnou

**někteří paleontologové ho považují za zástupce typového druhu

Zdroj obrázků:

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz