Skrytá hrozba

04.10.2018 19:51

2 roky po události 2506/2017, 4 roky po události 2508/2015

Praha 18, Beladova

21:45, večer 11. července 2019

Středisko HZT, Praha S/SV

Lhůta, kterou jsme vytičili mezi aktivitou AMI a námi se už pomalu chýlila ke konci, což nás všechny začalo znepokojovat. Planě jsme se chtěli utěšit tím, že za pouhý týden nic vyloženě ničivého nevymyslí, ale pokud šlo o moc a převahu, byly schopni všeho. A stále by mohla přijít čím dál tím větší rána. A přišla...

Dopoledne toho dne začínalo jako každé jiné, anomálie se zaposlední čtyři dny objevila pouze jednou a to v oblasti na samém okraji Prahy, kde se jednalo pouze o vniknutí několika málo keňských obřích prasat rodu Nyazachoerus. Tato mohutná a robustně stavená zvířata svými kopyty udusala půdu v okruhu asi dvou kilometrů trvalo několik hodi, než se podařilo výsadkovému týmu pochytat všechny.

Petr se pomalu zotavoval ze zranění, které mu způsobil dimorfodon před 184 miliony let na jurském pobřeží. V souladu s tím byl také pozván na prezentování jeho diplomové práce O chování jurských pterosaurů na katedru biologie na pražském Albertově. Naštěstí uspěl, ovšem připomínku na jejich zjev a útočnost si již ponese nadosmrti. Když se vrátil zpět do střediska, tak ho čekalo menší překvapení.

Alex s Nikky totiž dokázali sehnat lístky na dnešní večerní předstvení v divadle Rock Opera. "Musíme tam jít, dneska už jsem docela unavenej," řekl rozmrzele Petr. "Netrhej partu prosím tě, bez tebe tam nejdu taky," odpověděla Lena. "Pojďte, když jsme šli naposledy, tak z toho vykouknul další případ," rozohnil se Alex. "Ale to klíště bylo taky fajn, ne snad," zasmál se Julio. "Ha ha ha," dodal ironicky Alex. Po krátekém přemlouvání nakonec souhlasil, i hrdinové si někdy potřebují odpočinout. Rozhodli se tedy, že se za půl hodiny sejdou na místě.

Nemohli však tušit, že se na místě jen několik desítek metrů od nich sehraje zcela jiná show. Stalo se to, čeho jsem se obával. Před časem naše společnost dostala upomínku od výrobce zbraní a zbrojní techniky, společnosti GunTec. Nevíme však, jak se soukromá společnost o nás dozvěděla, jelikož naši dodavatelé zbrojní techniky podléhali utajení a informace o nich byly tajné. Jenže právě před týdnem jeden z našich skladů techniky a zbraní byl vykraden. Nedal jsem si to do spojitosti, ale posléze mi došlo, že zde něco nehraje. Zaměřili se hlavně na techniku, která se týkala uzavírání a umělé vytváření anomálií. A někdo toho využil.

V chráněném skladu obchodního domu se zahradním vybavením tak vznikla nová, aniž by o tom kdokoli z nás věděl. Radary byly bezmocné, protože použili několik starších rušiček, na kterých jsme pracovali už před čtyřmi lety, když naše spolenčnost neexistovala. Zanedlouho se po rouškou přítmí objevil konvoj vozidel AMI. "Je vše přiraveno," zeptal se Ramirez. "Jistě, nikdo nás zde nebude obtěžovat a kdyby ano, tak tu máme menší překvapení pro nezvané hosty," odpověděl zbrojník.

Mezitím se za jeho zády skrývala pod plachtou 4 m vysoká postava. Když z ní byla po chvilce plachta odtažena, Ramirez užasl a pousmál se. Pod ní se totiž skrývala robotická postava z karmínově červeného flexibilního kovu s končetinami ukončenými robotickými prsty, ve kterých držela zbraně. Hlava měla karmínové okraje, ovšem střední část byla tvořena tmavomodrým neprůstřelným plexisklem. Byla pouze kovová schránka, která měla posloužit jako brnění pro vojáka, dosud to však byl pouze prototyp. "Dvacet let práce, ale tohle Vám snad postačí na obranu," rozmluvil se zbrojník. Ramirez se pouze pousmál. "Může ho ovládat jen ten, ze kterého má vloženou DNA," pokračoval.

Konvoj tak vjel do čerstvě otevřené anomálie, která vedla do pozdního triasu argentiny. Na druhé straně se nacházela rozpálená krajina zbarvená do vybledlé žluté barvy. V dáli byly vidět rozlehlé hory, které přecházely v ostré hřebeny, nad kterými se skláněla modrá obloha bez jedinného mraku. Oblast byla zbavena vláhy. Kam až oko dohlédlo byly vidět pouze vyschlá říční koryta, drolící se skaliska a neščetné suché stromy a cykasy. Jedinná zvířata, která jim zatím dělala společnost byly mouchy, které jim až do zešílení létaly kolem hlav, a stonožky, jež někdy poběhly mezi suchými kořeny stromů. Toto místo vypadalo pro těžbu jako stvořené, jenže sami tam také nebyli.

Julio s Annou se rozhodli, že dorazí o něco dříve, chtěli si také dopřát dobrou večeři. Cestou do restaurace ale Julia upoutal jeden z mužů, kteří se podivně pohybovali u vrat do skladu, kde byla otevřena další. "Co ti je," zeptala se ho. "Co myslíš," odpověděl. "Myšlenkama jsi jinde, děje se něco," měla starost. "Ne, ne, vůbec ne, jenom se mi nelíbí támhleti dva, co chodí pořád dokola u těch vrat," řekl jí. Chvilku je pozorovali. Chovali se vážně podivně, proto se rozhodli přiblížit. Jenže i oni si jich všimli, a proto se radši spojili se zbrojníkem uvnitř. "Nedovolte jim přiblížit se," odpověděl jim do sluchátek.

Před 217 miliony let už chtěli zaměstanci AMI začít rabovat a drancovat další svět, ale usídlili se přímo vedle zdechliny velkého prosauropodního dinosaura, pravděpodobně šlo o rod Lessemsaurus. Jeho tělo bylo zkrouceno vyschnutím páteřních vazů, pod suchou modročernou kůží se rýsovaly vyschlé svaly a vazy. Z jeho vykotlaných útrob vylezl menší savci podobný Probelesodon. Jeho malé jezevci podobné tělo potřebovalo živiny i ze suchých zbytků, vylezl velice podrážděný. Nebyl to však jedinný, který potřeboval ukojit svou touhu po mase.

Když se Julio přiblížil blíže k "ochrance" skladu, tak ho jeden z nich přívětivým hlasem zastavil. "Přejete si," zeptal se. "Nic, já jen pracuju tu a zapoměl jsem si tam batoh," odpověděl. "To je mi líto, ale jít tam nemůžete, teď to nejde," řekl. Julio na něm poznal, že tam uvnitř skrývá něco, co důvěrně zná. Vytáhl proto z kapsy klíč od domu a ten velkou rychlostí přistál na kovových vratech. Ta se posléze začala třást, jak se na ně přenesla magnetická síla z klíče. "Vážně tam nic není," pousmál se Julio. Náhle ho ten druhý praštil tak silně, že upadl na zem. Měl zlomený nos a krvavý šrám na obočí. "Není ti nic," křikla na něj Anna. "Ne, běž, musíme dát vědět ostatním," zavolal na ni. Jenže to už vojáci vytáhli z pouzder pistole a začali po nich pálit. Oba dva se proto šli krýt ke zdi. Julio vytáhl pistoli a opětoval palbu. Měl ale jen dva zásobníky, proto zavolali zbytek týmu.

Zvuk a otřesy totiž vytáhly z úkrytu spícího giganta. Z jeho zad, která byla pokryta tvrdou zrohovatělou kůží, se sypal jemný písek. Jeho deset metrů dlouhé a čtyři tuny vážicí tělo se vzedmulo a rázem stál na dlouhých zadních končetinách. Jeho krokodýlí oči se rozlepily a viděly, že se v dálce něco děje. Navíc ucítil pach zdechliny, který ho zaujal natolik, že se okamžitě rozběhl k němu. Odtamtud, k jejich smůle, šly také zvuky upoutávající pozornost obřího predátora. Byl to největší rauisuchian všech dob, Fasolasuchus.

Tento rauisuchian dosahoval délky okolo 10 m a váhy až čtyř tun, od svých příbuzných se lišil složením potravy, jelikož to byl převážně lovec prosauropodů díky absenci velkých dicynodontů, ale i pouze jednou řadou osteodermů na zádech a ocase. Tento znak však sdílel také s jiným obřím druhem rauisuchiana rodu Saurosuchus. Byl to však také případný mrchožrout, jeho silné čelisti s robustními zuby mu dovolovaly i drtit kosti. Díky mohutné a robustní stavbě těla je v povědomí veřejnosti znám také jako "godzila triasu". Diskutabilní je, zda byl schopen alespoň částečně kráčet pouze po zadních končetinách. Jeho silné nohy s ostrými drápy se rozběhly vstříc mršině, brzy ale zjistil, že je tu i jiná kořist. Čerstvá kořist.

Když na místo dorazil i zbytek týmu, tak se strhla ještě větší přestřelka. Kulky stále častěji létaly vzduchem. "Koho jsi to zase naštval kámo," křičel na Julia Alex. "Já nikoho, jenom se prostě chovali až moc podivně, něco tam vevnitř maj a jejich to není," bránil se. "Říkám, tohle jsou moje nejlepší šaty Julio. Jestli mi je někdo zničí, tak se neznám," křičela na něj přísně Nikky. Bylo obětováno ještě několik výstřelů, ale pak vše ustalo. Jako kdyby se žádný útok nekonal. Rozhodli se tak vyjít z krytí a obhlédnout situaci. Oba dva zmizeli střelci, nejspíš odběhli do ústraní či pro další náboje.

Za ocelovými vraty se však jeden z pověřených vojáků dostal do robotického obleku. Ze svých svých zad sejmul dvě mohutné střelné zbraně téměř o stejné ráži jako u tanku. Ticho protlo odmrštění kovových vrat, které nesly stopy zuhelnatění po náboji. Ven vystoupila robotická postava, obě dvě hlavně zbraní byly namířeny přímo na ně. Nebylo úniku.

Přikrčený fasolasuchus nebyl ve stínu vidět. Jeho statné nohy provedly rychlý výpad a tlama osazena masivními zuby vydala silný řev. Seskočil na jednoho z těžařů a těžkým pádem přední končetiny mu prorazil hruď. Dělníkův pád mu způsobil i to, že krev z jeho útrob mu vystryskla přímo z úst smrt nastala okamžitě. Robustní čelisti vytrhly z oběti velký kus krvácejícího mrtvého masa. Těžký ocas také při rychlosti prorazil lebku dalšímu dělníkovi, který byl okamžitě mrtvý. Ramirez tak vytáhl pistoli a pokoušel se ho zastřelit. Marně.

Naopak ho ještě více naštval. Proběhl kolem džípu, vedle kterého byly složeny dva sudy plné benzinu. Jedna kulka trefila sud, ze kterého začal na zem vytékat benzín. Při vysoké teplotě okamžitě vzplál a oba sudy explodovaly a s nimi i auto, jež vylétlo do vzduchu a zabilo dalšího člena pochybné výpravy. Další se zalekl, zakopl a zřítil se ze skalního převisu. To už však fasolasuchus v zubech držel svou kořist a utíkal do ústraní, kde by ji nerušen pozřel. Uchýlil se do naší přitomnosti, ale ani zde nebyl zcela uklidněn. Když prošel, tak na něj byly namířeny tři zbraně vojáků.

Obří masa kovu se poklidně pohupovala na silných a dobře pro boj připravených chodidlech. "A kurva," poznamenal Alex. "Tak na tohle jsme školený nebyli," dodal Petr. Bylo vidět, že se zbrně připravovaly k výstřelu, proto se tým obrátil a chtěli se ukrýt za pevnými stěnami. Tuto myšlenku jim však překazili vojáci, kteří do mezery přistavili výkonné SUV. Namířili na náš tým zbraněmi, tentokrát však těžšího kalibru. Náhle se ale robotická postava otočila a začala nejprve pálit do skladu. Fasolasuchus totiž bránil svou kořist, vyběhl na jednoho z vojáků a zkusil ho zabít, jakmile ale uviděl namířené zbraně, tak proskočil jedním z regálů se zbožím. Střela se trefila do paty konstrukce, která se zřítila a vojáky zasypala.

Posléze se však robot otočil. "Poslední slova," ozvalo se z hlasového modifikátoru postavy. "Ramirez vám vzkazuje upřímnou soustrast," pousmál se jeden z vojáků. "Ramirez, toho znám" problesklo Juliovi hlavou. Uvnitř zbraní se žhavily dva ohromné projektily. Výstřel se blížil, ale v poslední vteřině se ze zadní části hlavy robotického vojáka ozval skřípot a silné čelisti s masivními zuby odtrhly kusy flexibilního kovu. "Skrčte se," zakříčela Lena. Z jedné ze zbraní ještě voják stačil vystřelit, ovšem projektil je minul a zasáhl SUV střelců. To zachvátila mohutná exploze.

Tohle všechno způsobil právě fasolasuchus, který svými silnými čelistmi odtrhl i zbytek. Voják ho chytil a překotil dopředu, ten se mu ale zakousl do lebky a ztrhl celého robota na zem. Byla to náhrada za kořist, o kterou ho připravil. Z lebky zbyly jen rozdrcené kusy kostí pod kůží. Když do krokodýlovitý vytáhl z postroje, tak se ještě výhruzně podíval na celý tým. Ze zubů a čelistí mu stékala čerstvá krev. Naposledy rozevřel své čelisti, vzal do nich svou kořist a odběhl dále od lidí.

"Zavolejte tým KAT, v oblasti Holešovice se pohybuje Fasolasuchus, mírně nebezpečný a poraněný," ohlásila na centrálu Anna. "Mám hned několik otázek, proč tady byli a jak se tomhle mohli dovědět," řekl Petr. Pak však slyšeli, jak stěnu skladu na druhé straně prorazilo velmi těžké vozidlo. Byl tam ještě někdo, o kom nevěděli. "Ramirez, co ten s tím má společného," přemýšlel nahlas Julio. "Počkej, ty je znáš," zhrozila se Nikky. "O co tu jde," zeptal se Alex. "Mluv Julio, řekni to," pobízela ho Lena. "Dobře," odhodlal se.

"Když jsem ještě pracoval na stanici Seeker 426 v Mexiku, tak jsme tam měli problémy s jedním výstředním členem. Jmenoval se Miguel Ramirez a došli jsme k závěru, že někomu vynáší informace o naší společnosti. Když jsme na to přišli, tak jsme ho pronásledovali do loděnice v Cancúnu, kde na něj spadl kontejner. Viděl jsem jak zemřel," dodal pošmurně. "Tak mrtvý vstal z hrobu," dodal Petr.


Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz