Určitě jste se někdy doslechli o rybožravém druhu spinosauridního teropoda, který dnes nese jméno Baryonyx walkeri. Toto zvíře dosahovalo délky zhruba 7,5-10 m, úctyhodná délka pro teropody, ale teď si představte, že ho ještě jednou zvětšíte, protáhnete mu lebku a vložíte do ní ještě mnoho dalších kónických zubů. Výsledný tvor by dosahoval velikostní kategorie druhu Tyrannosaurus rex, ovšem toto zvíře, známé jako Suchomimus tenerensis ("Krokodýlí mim z pouště Ténéré"), skutečně existovalo a před sto dvaceti miliony let se prohánělo po dnešním Nigeru. Jak napovídá jeho název, dlouhá lebka přecházela v krokodýlí nebo spíše gaviálí čenich, kdežto dlouhé tělo neslo výrazný obratlový hrb nad celým hřbetem, zády a takřka polovinou ocasu. V západním Nigeru byla dosud nalezena pouze kostra nedospělého jedince, tento drobeček ale měřil podle odhadů asi 9,5-11 m. Ve výsledku tak jeho plně dorostlé stadium dosahovalo délky asi 12-13 m, směle by se proto vyrovnal dalším teropodním obrům z afrického kontinentu. Protáhlé hlavě dominovala takřka gaviálí čelist, ve které se, primárně pro lov ryb a jiných vodních obratlovců, skrývalo na 122 rovných ostrých zubů. Na konci tohoto smrtonosného nástroje byla její vykrojená část, tzv. intermaxilární zářez, vhodná pro lovení kluzké kořist, pojily se s tím i nozdry vhodně umístěné vysoko na lebce. Mezi očima se vzpínal k obloze menší roh, zaživa byl pravděpodobně pokryt rohovinou a tvořil tak daleko vyšší výrůstek, než je z fosílie patrné. Paleontologové se dnes přiklání k názoru, že nešlo o zbraň v pravém slova smyslu, ale spíše o ukazatel zkušeností a vhodných genů pro oplodnění samice, kterým si samci dokazovali svou mužnost. U jeho většího příbuzenstva to nahrazovala především hřbetní plachta, tento živočich se pyšnil pouze hrbem o něco málo větším a mohutnějším než u baryonyxe. Semiakvatický suchomimus to mohl využívat jako úchyt pro silné hřbetní a ocasní svaly, mohl se tak daleko rychleji pohybovat ve vodním prostředí podobně jako dnešní krokodýli. Narozdíl od nich ale na souši chodil po svých dvou silných nohách, kupříkladu jen femur tohoto tvora byl v nedospělém stavu dlouhý 107,5 cm, naopak na předních končetinách se mu leskly dva velké drápy o délce přibližně 19 centimetrů. Velký loketní kloub a silný humerus zase poukazují na neobvyklou sílu v rukou a tím pádem se dá oprávněně předpokládat, že svou kořist mohl účinně zabíjet především těmito údy.

 V bažinatém terénu záplavových pralesů spodnokřídové severní Afriky, konkrétně tedy Nigeru, musel Suchomimus čelit především nátlaku ze strany svých příbuzných, především pravděpodobně rodu Baryonyx, který se zde podle některých fosílií a nálezů vyskytoval, a také obřího rodu Spinosaurus. K jeho zaměňování se suchomimem se ještě vrátím později, nicméně dosahoval přecejen o něco menší délky a daleko více, než baryonyx a ze také začátku vzácný obr s dvoumetrovou plachtou na hřbetě, mu hrozilo nebezpečí ze strany velkých krokodýlovitých plazů jako byl obří pholidosaurid (nepravý krokodýl) Sarcosuchus. Tento dvanáct metrů dlouhý a zhruba osm tun těžký masožravý obr byl jedním z nejhrozivějších masožravců, které kdy naše planeta nosila a možná také právě on se spinosaurem přispěli k suchomimově zániku.

Je to Baryonyx nebo to není Baryonyx?

 Na tuto otázku se dá odpovědět až potom, co si rozebereme minulost tohoto tvora. Vůbec první objev byl učiněn 4. prosince 1997 na nalezišti Tegama Beds v souvrství Elrhaz na místě zvaném Gadoufaoua v nigerské poušti Ténéré (odtud druhové jméno) paleontologem Davidem Varricchiem, když nalezl obrovský dráp v sedimentech spodní křídy. Tehdy zde pátrala americká paleontologická expedice v čele s "veteránem" expedic do zdejších křídových vrstev paleontologem Paulem Serenem, která zde našla také fosílie krokodýlů, karcharodontosauridních teropodů, abelisauridů nebo některých ornitopodů. Zprvu se objev nezdál slavný, bylo nalezeno několik roztroušených žeber, tři krční obratle, břišní žebra (gastrálie), části předních končetin, lopatka, stehenní kosti, holenní kosti, sacrum, pelvis, ischium a ilium (pánevní kosti). Jenže vědci nalezli ještě pozůstatky jeho dlouhé krokodýlí lebky s rovnými kónickými zuby, rohem nebo hrbolem mezi očima a hlavně gigantickými drápy na předních končetinách a ještě s nízkou plachtou na hřbetě. Když byl pořízen náčrt jeho kostry, byla na ostatní velké teropody své doby nezvykle podobná krokodýlovi. A to přihodilo tomuto tvoru svůj název.

O téměř rok později, 11. listopadu 1998, popsal Paul Sereno se svým paleontologickým týmem, který tvořili i paleontologické kapacity jako Christian Sidor nebo právě nálezce David Varricchio, nový druh spinosaurida Suchomimus tenerensis. Jeho jméno přitom, podle paleontologů, skvěle odráží jeho zjev a sám Sereno se nechal slyšet, že: "Tenhle dinosaurus se jakkoli snažil být krokodýlem". Později bylo nalezeno ještě několik dalších pozůstatků, poslední je kost vidličná nalezená roku 2007, a všechny jsou dnes uloženy v Musée National Boubou Hama, ačkoliv odlitky a repliky koster jsou dodnes vystaveny v muzeiích po celém světě. Anatomie toho tvora je skutečně zvláštní, dosud stále rozkrýváme jeho tajemství a jedním z nich bylo i to, zda se nejednalo pouze o notně přerostlého jedince britského baryonyxe. A argumenty rozhodly.

Rekonstruovaná kostra suchomima vystavená dnes v Chicago Children´s Museum. Toto zvíře se svou anatomií skutečně podobalo ponejvíce dnešním krokodýlům jako gaviálům nebo tomistomám (samozřejmně pokud si odmyslíme samotnou čeleď Spinosauridae). Kredit: Wikipedie.

Když byl oznámen objev a samotný popis suchomima, paleontologové, a autoři popisu druhu Baryonyx walkeri, Alan Charig a Angela Milnerová vyřkli názor, že jde vlastně o dvě stejná zvířata jiných druhů. Podnítili vědeckou veřejnost k tomu, aby prověřila systematickou pozici druhu Suchomimus tenerensis, a následně k tomu, aby se začala domívat, zda nejde pouze o nový druh Baryonyx tenerensis.

Pravdou je, že v Nigeru byly nalezeny dva čumáky patřící pravděpodobně baryonyxovi, navíc jisté obratle z Isle of Wight v Anglii se podobaly oběma rodům zároveň, což tento názor podpořilo. I paleontolog David Martill, při popisu druhu Irritator challengeri, považoval suchomima za jiný druh baryonyxe a řadil pod něj i dalšího spinosaurida rodu Cristatusaurus. Jenže mezi oběma rody se nacházelo několik podstatných rozdílů, které je s jistotou řadí mezi blízké příbuzné, ale ne jako stejná zvířata. Tvar čenichu, velikost drápů na předních končetinách, odlišný tvar hřbetní plachty, ale i samotný geologický věk obou rodů a délka těchto zvířat je jasně řadí jako dvě odlišná zvířata, což ostatně potvrzují i studie z let 2009, 2011, 2012 a 2017. Přesto se jedná o velmi blízké příbuzné, kteří společně tvoří podčeleď Baryonychinae.

Král bažin a mokřadů

V době geologických stupňů aptu a albianu, tedy v době, kdy Suchomimus žil, se v celé dnešní saharaské a subsaharské Africe nacházel obrovský systém záplavových bažin, lesů, mokřadů a delt velkých řek, kde se vyskytovalo mnoho různých druhů živočichů, od velkých teropodů a ornitopodů, až po krokodýli, primitivní ptáky, ptakoještěry a plesiosauridy. Mimo zmíněného obřího sarkosucha, zde pravděpodobně právě suchomimus představoval vrcholového predátora v semiakvatickém prostředí. Jeho kořistí byly především ryby, velcí obojživelníci, menší druhy krokodýlů i mláďata sarkosuchů, ale podle nálezů z jiných koutů světa se zdá, že tento monstrózní napodobitel krokodýla se živil i dalšími živočichy.

V břišní dutině jeho příbuzného baryonyxe se totiž našla, mimo rybích šupin a zbytků metrové ryby rodu Scheesntia, také lopatka a obratel mladého jedince iguanodonta. Tento mladý Iguanodon se nejspíš oddělil od stáda, není však vyloučené, že to byla pouze mršina, kterou Baryonyx sežral. V prostoru nigerských bažin se ve stejné době vyskytoval iguanodonům příbuzný Lurdusaurus, který mohl být ještě lepším adeptem na potravu suchomima, protože jeho nohy napovídají, že byl na souši poměrně pomalý a neohrabaný. Další zajímavý poznatek přišel roku 2004 z Brazílie, když paleontologové preparovali krk pterosaura ze oblasti Araripe, nalezli v něm zaseklý zub spinosaurida iritatora. Paleontologové proto dnes předpokládají, že většina spinosauridů (snad až na obry jako byli Spinosaurus a Oxalaia) byla potravními oportunisty, tedy, že mimo své primární potravy, sestávající z vodních obratlovců, dokázali lovit i některé středně velké dinosaury, ptakoještěry a mohli požírat i mršiny.

 Rekontrukce polohy kontinentů na naší planetě před zhruba 105 miliony let. Dnes se paleontologové domívají, že v době, kdy se Suchomimus objevil, byla mezi Afrikou a Jižní Amerikou pevninská spojnice.

A se spinosauridem rodu Irritator má tento dravec ještě něco společného. Když byl v roce 2017 prováděn výzkum lebečních kostí a zubů tohoto brazilského spinosaurida, byla zde objevena překvapivá podobnost se suchomimem. Ačkoliv se jedná o zástupce dvou odlišných podčeledí, je tu patrná velká podobnost mezi těmito zvířaty, což naznačuje spojení těchto kontinentů ještě v době před nejméně 110 miliony let. Paralela je také v tom, že Suchomimus zmizel před přibližně 110 miliony, zatímco v Brazílii se v tuto dobu objevil Irritator. Pokud zde existovaly pevninské mosty, je oprávněné předpokládat, že za vyhynutím jedenáctimetrového krokodýlího mima stál "jen" osmimetrový lovec ryb z brazilských pahorkatin, jež byly v křídě bažinami. Nechme se ale překvapit, jelikož nové objevy mohou vnést do této problematiky daleko více světla.

Na chodníku slávy?

Svou velikostí a zvláštním zjevem se Suchomimus stal poměrně populárním dinosaurem, nachází v mnoha knihách o pravěku a ve většině z nich je o něm alespoň krátká zmínka. Několikrát byl také ztvárněn jako sběratelská figurka nebo model, objevil se také v seriálu Dinosaur King pod jménem Smith. Každý dinosaurus nebo prehistorický tvor patřil k nějakému elementu, tomuto příhodně patřila voda. Další větší debut zažil v roce 2018, když byl přidán jako bonusový živočich do hry Jurassic World: Evolution. V klasické verzi hry není přístupný, po zakoupení balíčku Deluxe Pack, se však otevře naleziště Tegama Beds, odkud mohou být vyzvednuty jeho fosílie. Ve hře je poměrně dobře vymodelován, možná až na strukturu kůže nebo agresivitu vůči jiným teropodům a lov menších dinosaurů, takže se celkově podobá svému přes sto deset milionů let starému originálu.

Monstrum z minulosti

Ačkoliv tento blog je především o paleontologii, jí blízkým tématům a nesporných faktech, láká mně se ještě zmínit o něčem, co vypadá podobně jako Suchomimus a ono záhadné "to" má žít ve středoafrických bažinách. Zdejší domorodci mu říkají různými jmény, podle oblasti, ale v mediích se pro něj vžila především jména čipekve a libata. Obě dvě znamenají něco ve smyslu "vodní lev", britští kolonialisté na území dnešní Zimbabwe a Zambie mu pak přezdívali Kasai Rex. Toto jméno je zase pro změnu odvozené od spatření tohoto podivného tvora roku 1932, kdy ho viděl švédský lovec a dobrodruh Johannson. Popravdě viděl ohromné monstrum hodující na mrtvole nosorožce, délku odhadl na deset až patnáct metrů, které poměrně rychle zmizelo v přilehlém jezeře. Podle jeho tvrzení, které otiskl deník Rhodesian Herald, to byl tvor s dlouhým ocasem a silným tělem s dlouhými drápy na předních končetinách s protáhlou lebkou. Zarážejícím způsobem se proto podobá suchomimovi, mnozí záhadologové se proto domívají, že legendárním drakem z afrických bažin byl tento obrovský predátor.

Ještě přidám, že ve svém deníku ho popisuje i lovec velké zvěře Hobler, když napsal: "Čipekve napadá nosorožce, hrochy i slony. Je mohutný, váží určitě o kolo čtyř tun. Hlavu a ocas má jako pravěký ještěr. Domorodci mi řekli, že je to velmi vzácné zvíře. Vypravil jsem se do opuštěných částí močálu Džilolo, abych ho vystopoval, ale nepodařilo se mi ho najít. Jsem ale přesvědčen, že existuje."

Je však velmi těžké si představit, že Suchomimus, který potřeboval ohromné množství potravy a také obrovský areál rozšíření, by dokázal přežít ve skrytu stále ustupujícího pralesa a bažin. Je to silně nepravděpodobné, že by dokázal přežít 110 milionů let kdesi ve skrytu, navíc velké vymírání na konci křídy tomu také nesvědčí. Na druhou stranu tento kryptozoologický případ nemůžeme jen tak odložit, místní domorodci by si totiž jen těžko spojili krokodýla nebo varana s neznámým druhem dvounohého predátora. Říkají také, že už čipekve dlouho neviděli a seriózní zpárvy o něm také nepřicházejí už nejméně čtyřicet let. Co tedy děsilo domorodé lovce a fascinovalo dobrodruhy se tedy asi už nikdy nedozvíme.

Naleziště: Niger                                                   Prostředí: Bažiny a záplavové lesy

Druh: S. tenerensis                                              Váha: 2,5-5,2 t (v dospělosti okolo 6 tun)

Strava: Ryby, pterosauři, ornitopodi                       Význam: "Krokodýlí mim" podle kroko-čenichu

Doba: stupeň Albian až Aptian, před 125-110 mil. l. Sok: Teropodi

Délka: 9-13 m (?)                                               Zařazení: Theropoda, Averostra, Megalosauroidea,

Popsán: Sereno et. al., 1998                                Spinosauridae, Baryonichinae

Výška: 3-3,5 m                                                   Synonyma: Baryonyx tenerensis