Více lišejník, než-li hmyz - Mimika jurských sítokřídlých, co oklamala predátory

Hmyz (Insecta) je nejen nejpočetnější skupinou živočichů, ale také kladem s velkými tvarovými variacemi těla a množstvím případů skutečně zvláštní morfologie. Konečně, i na našem území žije tak pestrá tvarová paleta těchto druhů, mezi nimi i například kudlanky nábožné (Mantis religiosa) nebo velké druhy tesaříků (Cerambycidae). Je ale poměrně jasné, že dalo širší tvarové variace se u hmyzu vyskytují v klimatických pásmech blíže rovníku - v tropických deštných pralesích, subtropech, na savanách i v pouštích. Svým prehistorickým zjevem je známa novozélandská weta a jeden z takto označovaných druhů, Deinacrida heterocantha, je dokonce nejtěžším, dosud objeveným zástupem hmyzu s váhou až 71 gramů. Nedaleko od tohoto velkého hmyzu s dávnověkým zjevem se pohybují i strašilky (Phasmatodea), které jsou také ztělesněním zvláštních tělesných tvarů a celkové morfologie hmyzu, protože je obecně známo, že se jejich tělesné tvary podobají větvičkám, listům, stonkům a jiným částem rostlin. Mimo toho, že se kvůli těmto důvodům mohou chovat jako zajímaví terarijní živočichové, tak jde zde především o mimiku a schopnost skrýt se před predátory v jejich přirozeném prostředí. Není důvod se nedomnívat, že podobné vlastnosti se u hmyzu i jiných členovců (Arthropoda) nevyskytovaly i v minulosti, dokonce přímo zástupce některých vývojových linií s těmito znaky a to někdy i se značným stářím. A další příklad mimiky u hmyzu jako obrany proti predátorům byl nalezen ve vrstvách střední jury, geologického věku bathon, před 165 miliony let ve známých nalezištích souvrství Tchiao-ťi-šan. Zhodnotila jej popisná studie nového druhu z řádu síťokřídlých (Neuroptera), jehož křídla dokázala imitovat podobu místních druhů lišejníků.

Oblast současné provincie Vnitřní Mongolsko v Číně je polopouštní až stepní krajinou s výrazným vlivem kontinentálního klimatu, v jurském období ovšem byla subtropickým a poměrně vlhkým skleníkem s velice bohatým životem. Ačkoliv se mezi širokou veřejností nejvíce proslavily zdejší nálezy ptakoještěrů (Pterosauria) a primitivních, ptákům podobných dinosaurů (Dinosauria), zdejší nálezy hmyzu jsou také velmi bohaté a nový zástupce to potvrzuje. Na rekonstrukci je zobrazený v jeho přirozeném habitatu - krytý dojmem lišejníku. Kredit: převzato z webu Sci-News

Schopnost splynout s prostředím se v průběhu evoluce ukázala jako poměrně dobrá strategie přežití a řádnými příklady jsou mnohé dnešní druhy živočichů. Ať už mezi obratlovci jako chameleony (Chamaeleonidae), některými druhy ještěrů (Sauropsida) nebo nepřeberným množstvím ryb (Euteleostomi), tak je velmi rozšířena mezi bezobratlými živočichy a to v mořském i suchozemském prostředí. Za pomyslné mistry tohoto oboru by se dali označit zástupci hmyzu, jehož někdy podivné tvary jsou velkým lákadlem pro teraristy i nadšence pro entomologii. Nepřeberné množství tvarů i velikosti mezi touto skupinou je zapříčiněno dlouhou evoluční cestou, na kterou nastoupila po svém přesunu z vodního prostředí v době raného mladšího paleozoika, ve spodním devonu. Vzhledem k tendencím evoluce živočichů lze předpokládat, že se na cestu k terestrickým ekosystémům vydali ještě dříve, nicméně dnes i v minulosti se jejich vývojové šlépěje ubírali do vodního prostředí znovu. Jde o jeden z dalších důkazů toho, že jde o skupinu velice přizpůsobivou. S nimi se na “suchou zem” pomalu přemisťovaly i další organismy jako jednoduché rostliny, játrovky, červi nebo lišejníky, s nimi souběžně hmyz v různých podobách koexistuje a vytváří jednotlivé části příček potravního řetězce.

Právě lišejníky jsou jednou ze skupin, které v terestrických sedimentech existují od doby před zhruba 400 miliony let, geologický věk ems, a od této doby se příliš nezměnily. Provázejí tyto a většinu suchozemských paleoekosystémů už velice dlouho a svědčí jim vlhký klimat, i z tohoto důvodu je můžeme nalézt také v době mesozoika. Nutno ovšem podotknout, že jejich fosilní záznam je poměrně strohý. Na některých místech byl pro ně ideální, vlhký a po část roku i mírnější klimat, například v současné severní Číně v ložiscích Daohugou výše zmíněného souvrství Tchiao-ťi-šan.

Mezi zdejší zástupce lišejníků patří taxon Daohugouthallus, který vytvářel větévkovité uspořádání svého povrchu a usazoval se na stromových kmenech, skaliskách či trouchnivějícím dřevě. Nebylo by od věci se domnívat, že některý ze zdejších druhů si právě na hojných zástupcích flóry nebo lišejnících nevyvinul mimiku chránící ho před predátory. Podle autorů popisné studie nového druhu ze vzdáleného příbuzenstva známých zlatooček obecných (Chrysoperla carnea). Nově popsaný druh má zvláštní rodové jméno Lichenipolystoechotes, a dle vědců představuje první přímou prokazatelnou interakci mezi živočichy a lišejníky v případu mimiky.

Vedoucí autor studie, Hui Fang z Capital Normal Univerzity v Pekingu, poukazuje na fakt, že dosud nebyla nalezena dostatečně zachovalá či prokazatelná fosilie poukazující na podobný případ interakce mezi lišejníkem a zástupcem hmyzu. Odkazuje také na chabý fosilní záznam těchto organismů.

Nálezy v čínských vrstvách ovšem odhalily zajímavé zástupce síťokřídlého hmyzu, který ve střední až pozdní juře zažívá poměrně znatelnou evoluční radiaci. Například zástupci čeledi Kalligramatidae existovali ve stejnou dobu a silně připomínali dnešní motýly (Lepidoptera), nově popsaný taxon se ale svým vnějším vzhledem podobal více již zmíněným zlatoočkám.

Jemnozrnné sedimenty ukázaly velmi jemné detaily na blanitých křídlech, které svým tvarem připomínaly lišejníky nalezené v této oblasti. Dokonce, přímá asociace výše zmíněného taxonu lišejníku Daohugouthallus a fosilií rodu Lichenipolystoechotes přivedla paleontology na myšlenku, že tyto dva druhy spolu mohly tvořit ekologický vztah mimika a napodobovaného. Rozbor nálezů tuto domněnku potvrdil a dokázal, že oblast, kde tento druh hmyzu existoval byla dokonce na lišejníky bohatá, což není na druhohorní prostředí zcela typické.

Práci uzavírají tím, že na novém druhu hmyzu můžeme poprvé demonstrovat jev, který je dnes poměrně běžný mezi touto skupinou, a rozšiřují naše povědomí o tomto soutěžení mezi predátorem a jeho kořistí, která se uměla maskovat. Jurský síťokřídlý je také jedním z dalších, pozoruhodně zachovaných exemplářů hmyzu a členovců (Arthropoda) z tohoto souvrství ve Vnitřním Mongolsku (za další lze jmenovat například rody Pseudopulex nebo Mongolarachne), a pokud budou podobné nálezy přibývat, rozhodně nebude posledním.