Wightia declivirostris - Paleogeografie, vývoj a výskyt tapejaridů v Anglii

V současnosti je patrný posun ve výzkumu pterosaurů (Pterosauria) na podobné úrovni jako u jejich evolučních "bratranců" ze skupiny neptačích dinosaurů (Dinosauria), jak už bylo řečeno u mnoha předchozích příspěvků s podobnou tématikou. Faktem zůstává, že do budoucna budeme rozhodně znát mnohem více úžasných nálezů těchto neskutečných létajících obratlovců a jednou z vlaštovek podobného typu jsou například jejich objevy v pánvi Ouled Abdoun ve svrchnokřídových uloženinách Maroka, také objevy bohatých ložisek pterosauřích fosilií v oblasti severněji položeného marocké geologické skupiny Kem Kem. Právě odsud také přispěl před nedávnem do vědeckého světa druh Afrotapejara zouhrii, který představuje prvního prokazatelně známého zástupce čeledi Tapejaridae na africkém kontinentě a doplnil znalosti o evoluci a paleogeografii této čeledi v prostoru současného severního Atlantiku. Podobný efekt měl i objev rodu Eurotapejara ve spodnokřídových uloženinách Španělska a výrazně k lepšímu pochopení jejich evoluce a paleogeografie dopomohl další poměrně nečekaný nález, který tentokrát přišel z ještě severnějších oblastí než Maroko a Pyrenejský poloostrov. Autor popisu afrického příbuzného, významný odborník David Martill, totiž spolu s jeho kolegy popsali dalšího tapejarida známého z podobné fosilie - zbytků rostra a čelistí. Vyskytoval se ovšem výrazně dříve a jinde, druh Wightia declivirostris totiž obýval současnou jižní Anglii v době geologického věku barrem před 130 miliony let. V popisné studii autoři shrnují poměrně důležité údaje poodhalující více informací i o celé čeledi a jejím vývoji.

Nově identifikovaný druh Wightia declivirostris vznášející se nad tropickou vodní sítí v oblasti současného ostrova Wight na jihu Velké Británie, ovšem před přibližně 130 miliony let. Přestože jsou hlavní ložiska fosilních zástupců této čeledi v Brazílii a také Číně, tak její fosilní zástupci jsou roztroušeni napříč Evropou i severní Afrikou, právě tento anglický zástupce je prvním tapejaridem vyskytujícím se mimo místo jejich evolučního původu, východni Asii, a jedním z vůbec nejstarších známých. Kredit: Meghan Jacobsová, převzato z webu Sci-News

První polovina tohoto roku přinesla poměrně velké množství údajů o vývoji, paleogeografii a ekologii ptakoještěrů, na základě těchto objevů se dá předpokládat, že i v jeho druhé polovině budou nálezy podobného rázu přibývat. Rozšířily se také, mimo jiných, naše znalosti o čeledi Tapejaridae a širším kladu Tapejaromorpha a doplňují ty, získané z minulého roku, kde například podařilo zjistit, že ve svrchní křídě gradoval jejich vývoj i do forem podobných jejich vzdálenám příbuzným azhdarchoidům (Azhdarchoidea; rod Keresdrakon) a to vedle "tradičních" druhů s velkými hřebeny na lebkách. Nejlépe k pochopení jejich evoluce a paleogeografie přispěl objev a popis druhu Afrotapejara zouhrii, který rozšířil jejich výskyt i do severní Afriky, ačkoliv se dal delší dobu i zde předpokládat. Evolučně ovšem tento živočich představuje zajímavý druh, který je primitivnější než všechny dosud známé a to navzdory jeho geologickému stáří (které se pohybuje okolo 99 až 95 milionů let, geologický věk cenoman). A další, vývojově důležitý taxon představuje nově popsaný "hřebenatý drak" objevený ve fosilních vrstvách souvrství Wessex, o stáří přibližně 130 až 126 milionů let, na jihu Anglie. Tento nově popsaný taxon představuje srovnatelně evolučně zajímavého živočicha.

Tapejaridi a jejich evoluční předci byli jedni z nejzajímavějších ptakoještěrů střední velikosti, jsou typičtí svými hřebeny a na tuto skutečnost narazili už tvůrci dnes legendárního dokumentárního cyklu Putování s dinosaury, kde byl jeden z jejich zástupců (konkrétně sám rod Tapejara) představen. Jsou také často přirovnáváni k obdobám pohádkovách draků, protože jejich poněkud extravagantní hřebeny se mohou vzdáleně podobat tvarům, které lidská fantazie nebo dávnověké fosilní nálezy těmto legendárním okřídleným monstrům přisuzovaly. Konečně, právě primitivní tapejaridi se vyskytovali v současné východní Číně a jejich fosilie mohly v době přelomu letopočtu sloužit jako ukázky "kostí draků", jak je známo u množství dalších vyhynulých živočichů z této oblasti.

Z východní Asie obecně se tato skupina šířila, předpokladálo se, že pravděpodobně na evropský a jihoamerický kontinent, zatímco přinejmenším podčeleď Sinopterinae zůstala plně asijským artiklem. Doplněné znalosti objevem již zmíněného rodu Afrotapejara ovšem ukázaly, že i primitivní zástupci této čeledi z místa jejího původního vývoje šířili do jiných míst světa, což podporuje i nově popsaný druh Wightia declivirostris ze spodní křídy Anglie, geologického věku hoteriv až barrem před 130 až 125 miliony let. Jde nejen o prvního zástupce této čeledi, který se vyskytoval mimo oblast její evoluční emergence, a jednoho z vůbec nejstarších známých zástupců, ale také o jediného zástupce podčeledi Sinopterinae nalezeného mimo Čínu.

Tento nově objevený zástupce představuje držitele hned několika prvenství, která budou představena ke konci příspěvku, ale představuje také velmi důležitý spojovací článek v evoluci těchto ptakoještěrů.

Holotyp a dosud jediný známý exemplář představuje premaxilu, tedy část horní čelisti, která je přesto poměrně diagnostickým materiálem díky odvozeným a unikátním znakům. Byla nalezena na poměrně známém nalezišti Yaverland Point na ostrově Wight, od kterého má také odvozené rodové jméno, v zátoce Sandown amatérským paleontologem a hledačem fosilií Johnem Winchem při procházce s jeho psím společníkem. Fosilii následně předal do rukou paleontoložky Megan Jacobsové z Baylorské univerzity, protože údajně neměl představu o jejím původci, zatímco ona ji označila za fosilii blíže nedeterminovaného ptakoještěra.

Výzkum tohoto exempláře předpoklad potvrdil, na popisné studii se mimo 2 výše zmíněných "aktérů" podílela i kapacita v tomto oboru, paleontolog David Martill z Portsmouthské univerzity a také byl jejím vedoucím autorem.

Část horní čelisti měla bohužel zlomený a chybějící konec, rostrum, a to krátce před lebečním otvorem fenestra nasoantorbitalis, který byl u tapejaridních prakoještěrů poměrně velký a na lebkách výrazný. Fosilie byla bohužel poničena vlivy okolí a těmi, které probíhaly při fosilizaci, byla lehce erodována a také deformována za působení dějů během jejího ukládání. Byla také stlačena.

Navzdory výše zmíněným skutečnostem, paleontologové na ní dokázali nalézt některé znaky shodné pouze s tapejaridy a to byl celkový tvar fragmentu a především série drobných otvorů blízko konce čelisti. Podle Jacobsové šlo pravděpodobně o otvory po smyslových orgánech, kterými se tito ptakoještěři řídili při hledání dostupné potravy. Vzhledem k tomu, že ekosystémy souvrství Wessex, do kterého fosilie stratigraficky spadá, jak bylo řečeno již výše, byly poměrně hojně obydleny i menšími druhy obratlovců a bezobratlých (kupříkladu rody Viviparus, Dungeyella, Cretalomygale, Wesserpeton nebo Loxaulax), tak zde tento živočich skýtal široké potravní spektrum.

Zakřivení čelisti pod úhlem přibližně 12° je také diagnostická znak, zakřivení samotné pro čeleď Tapejaridae znak typický. Na základě nej byl také odvozen druhový přídomek declivirostris, který v překladu znamená "zahnuté rostrum/čumák".

Wightia představuje poměrně zajímavý a evolučně i paleogeograficky důležitý taxon, protože je nejen prvním tapejaridním a sinopterijním ptakoještěrem nalezeným ve Velké Británii, ale také prvním zástupcem nalezeným mimo oblast jejich evoluční emergence v geologickém čase a zároveň jedním z nejstarších známých tapejaridů vůbec. Otevírá před námi myšlenku, kterou musíme vzít v potaz, přestože se u moderních zještění jeví jako nepravděpodobná, a sice, zda evoluční původ tapejaridů nehledat v současné Evropě.

Předpokládáme, jak dokládají i fosilní nálezy, že se tito poměrně unikátní omnivorní ptakoještěři šířili se rozmachem kvetoucích rostlin na počátku křídy a zároveň svým trusem rozšiřovali jejich semena na velké vzdálenosti po celém světě. Bylo tak odvozeno z nejstarších nálezů krytosemenných rostlin ve východní Číně na počátku tisíciletí, odkud přišly i fosilie primitivních a nejstarších tapejaridů, ale dnes víme, že se tento typ rostlin vyskytoval pravděpodobně ještě ve starších horninách v Evropě. Můžeme tedy vznést hypotézu, podle které byl rod Wightia zástupce obývající západní Evropu, kde proběhla evoluční emergence tapejaridů již dříve, a následně se šířící do východní Asie.

Dovolím si uvést pouze poznámku k této mé hypotéze, je taktéž pravděpodobné, že dosud známí asijští zástupci čeledi tapejaridů a podčeledi sinopterinů představovali pozdní formy a evoluční emergence proběhla zde už dřívěji v křídě nebo dokonce ve svrchní juře. Zatím ovšem pro oba scénáře chybí důkazy a anglický "hřebenatý drak" je pouze jedním z dílů této skládačky, ovšem nepochybně je velmi důležitý.