Po lesích raně křídové Anglie se prohánělo mnoho nebezpečných zvířat, která nemusela žít jen na zemi. Ať to byli velcí neovenatoridi či spinosauridi, většina druhů těchto zvířat dosahovala daleko menší velikosti. Mezi právě takovými malými predátory, kteří se potulovali poblíž gigantický říčních naplevenin, záplavových nivách a lesích pradávné zátoky Wealden, byla Yaverlandia ("z Yaverland Point"), malý teropod, který mohl být příbuzný dromeosaurům. Byť to byl vzrůstově malý tvor, při délce asi 60-90 cm, patřil nejspíš k divokým predátorům lovícím menší ještěry, ptáky, ornitopody nebo jakéhokoli menšího tvora. Při lovu používala především silné drápy na předních končetinách, avšak děsivé čelisti s menšími ostrými zuby sloužily také jako vražedná zbraň pro mnoho menších tvorů v této oblasti. S největší pravděpodobností také její tělo neslo jisté opeření, přinejmenším na předních končetinách nebo ocasu. Bohužel všechny přesnější odhady o její behaviorální úloze v ekosystému nemohou být určeny, neboť jediným dosud známým pozůstatkem je 4,5 cm dlouhá lebeční klenba o stáří asi 136-124 milionů let.

Pachycefalosauridi ze všech koutů světa

Yaverlandia byla dříve velice slavný dinosaurus, protože byl považován za jedinného evropského pachycefalosaura. Z nekompletní lebky byl takto určen již roku 1971 paleontologem Peterem Galtonem, protože se domíval, že první zástupci této skupiny něměli vyvinutou lebeční klenbu. Fosílie nekompletní lebky byly však nalezeny již roku 1930, o šest let později byla ještě zmíněna v jedné studii, ale pak upadla do depozitáře, kde ji znovuobjevil až Galton. Mystifikace a považování za pachycefalosaura pak byla přijmána až do roku 2008 (podobně na tom byl madagaskarský abelisaurid Majungasaurus, kterého vědci ještě na konci devadesátých let chápali jako ostrovního pachycefalosaurida druhu Majungatholus atopus) . Tehdy paleontologové Darren Naish a David Martill však nález prostudovali a interpetovali ho jako bazálního maniraptora.