Žralok se zuby jako raketa - Tajemství sedimentů Jižní Dakoty
V dnešní době víme, že existují i prehistoričtí živočichové s názvy, které odkazují na moderní popkulturu. Za velmi dobré příklady se dají označit neptačí dinosauři Thanos, odkazující na titána Thanose z Marvel komiksů, nebo Dracorex hogwartsia, který odkazuje na Bradavickou školu čar a kouzel z Harryho Pottera. Málokdo by si pomyslel, že k nim přibyde i žralok s kuriózním jménem po jedné klasice osmdesátých let.
Přibližná rekonstrukce sladkovodního žraloka rodu Galagadon v jeho přirozeném prostředí. Jedná se o jeden z mnoha příkladů biodiverzity konce křídy, avšak o jeden z nejzvláštnějších. Kredit: Velizar Simeonovski, převzato z webu Sci-News
Žraloci jsou velmi rozrostlou skupinou s kořeny starými přes čtyři sta dvacet milionů let. Za tuto dobu se vyvinulo mnoho jejich druhů včetně těch sladkovodních známých z karbonu, permu nebo triasu. Málokdo by proto předpokládal, že další nález sladkovodního žraloka bude následovat ze svrchní křídy, ze sedimentů, ve kterých byl nalezen i největší dosud dobře zdokumentovaný jedinec druhu Tyrannosaurus rex a sice slavná "Sue".
Paleontolog Terry Gates z North Carolina State University spolu s jeho kolegy Peterem Makovickym a Ericem Gorscakem popsali nový druh zhruba dvanáct až dvacet centimetrů dlouhého žraloka, který plnil přibližně stejné niky jako dnešní wobegong queenslandský (Orectolobus ornatus).
Podle prvého jmenovaného jde o jeden z příkladů biodiverzity, která před křídovým velkým vymíráním byla na svém vrcholu. Vlastně nám tím rozšiřuje obzory, kam až evoluce živočichů v té době zašla a do jakých nik.
Identifikovali ho přitom podle zubů velkých jen lehce pod milimetr, jejich specifický tvar ale ukazuje na zcela jiný druh i rod žraloka. Připomínají totiž tvar mimozemských lodí z populární hry Galaga z osmdesátých let, dle nich má také své jméno Galagadon nordquistae.
Druhové jméno přitom odkazuje na dobrovolnici Karen Nordquistovou, která se probírala horninami, ze kterých paleontologové vypreparovali kosti slavné "Sue". Dvě tuny odpadního materiálu, především sedimentárních hornin, ale probírala velmi pečlivě a nalezla v nich na dva tucty drobounkých zubů neznámého druhu žraloka.
Paleontologové s naprostou jistotou určili, že tento tvor nečíhal v řekách a bažinách na velkou kořist, byl to požírač korýšků, měkkýšů, jiných bezobratlých, malých ryb a také kalu a živočišných zbytků. Sám se přitom mohl stávat, a nejspíš i často stával, kořistí krokodýlů, hadů nebo i dinosauřích mláďat.
Vědci uzavírají studii tvrzením, že přestože jde o malý druh žraloka a zdá se být relativně nevýrazným, možná patří ke klíčovým částím pochopení evoluce křídových forem života těsně před vymíráním. Gates uvádí, že nelze pochopit přesný rozsah velkého vymírání na konci křídy, dokud nebudeme znát větší počet životních forem z doby před ním.