Známý kamenolom v polské Opoli nedaleko českých hranic ve Slezsku už na světlo světa vydal mnoho úžasných fosílií z doby nejsvrchnejšího triasu, ať už to byli temnospondylní obojživelníci, dávní dinosauromorfové, obří příbuzní krokodýlů nebo i neptačí dinosauři. Zvláštní byl ale také objev něčeho jiného, před deseti lety tam vědci nalezli fosílii obřího druhu dosud neznámého dicynodonta. Odhadovali, že byl velký jako hroch, dva dny po jeho vědeckém popisu ale víme, že Lisowicia byla velká minimálně jako malý slon.
Takto mohl druh Lisowicia bojani působit v pozdně triasové krajině. Ačkoliv byl vysoký jako slon a vážil stejně tolik, šlo o docela mírného býložravce, který díky své velikosti asi neměl mnoho nepřátel. Kredit: Karolina Suchan-Okulska, převzato z webu Science
Dicynodonti byli velmi rozmanitou skupinou s velkým evolučním potenciálem, objevili se na sklonku středního permu asi před 270 miliony let a properovali skoro po celý trias. Byla to první skupina terapsidů a větších suchozemských obratlovců, která se přizpůsobila na pojídání rostlinné hmoty, jak dokazuje právě obří druh z Polska, tak je nedokázali plně vytlačit ani stále se rozrůstající sauropodomorfní dinosauři.
"Mysleli jsme si, že savci a jejich blízcí příbuzní v době od středního do pozdního triasu začali ustupovat do ústranní, zatímco se objevovaly první velké druhy dinosaurů, kteří se rozrůstali do stále dalších forem. Tohle je příběh, který jsem často opakoval na svých přednáškách studentům, ale zdá se, že ho budu muset přehodnotit," řekl Stephen Brusatte z The University of Edinburgh. Tento paleontolog už po delší dobu zkoumá polské nálezy z pozdního triasu a stojí například i studií týkající se výskytu herrerasauridů v Opoli.
Lisowicia svými rozměry překonává své ostatní příbuzné z čeledi Stahleckeriidae a dicynodonty vůbec, velikost menšího exempláře byla odhadnuta na velikost většího hrocha a toho většího na velikost slona. Z pozůstatků lebky, obratlů, žeber, chodidel a kostí končetin víme, že tento tvor vážil až devět tun, byl vysoký 2,6 metru a 4,5 metru dlouhý. Stává se největším dosud známým nedinosauřím obratlovcem, který chodil po pozdním triasu, a také největším terapsidem, který byl kdy objeven (vyjma savců). Byť šlo o živočicha s postavou nosorožce a docela hrozivým zjevem se zobanem a dvěma velkými kly, pravděpodobně byl neškodný, když ho něco nerozdráždilo.
Tento dicynodont navíc vykazuje velmi zajímavý znak, jeho nohy byly umístěny přímo pod tělem jako velkých býložravých dinosaurů. Nebyly vybočené do stran ani nepodpíraly tělo v polorozkročeném postoji, silně stály pod tělem jako sloupy a představují poměrně unikátní příklad toho, že se evoluční trend pro lepší uneení váhy poprvé nerozšířil jen u neptačích dinosaurů.
Formálního popisu lisowicie se ujali paleontolog Tomasz Sulej z Ústavu paleobiologie Polské akademie věd ve Varšavě a paleotologové Jerzy Dzik a Grzegorz Niedźwiedzki z Institutu Paleontologie na Uppsalské univerzitě ve Švédsku, kteří také vykopali fosílie z jílových hornin u Lisowic. Výzkum zde začal na základě tipu již roku 2006, o dva roky později byl oznámen objev tohoto dicynodonta.
"Nejdříve jsme si mysleli, že by mohlo jít o fosílie neznámého druhu sauropoda. Fragmenty a kosti byly totiž tak velké, že bylo snad nemyslitelné je připisovat jiné skupině pozdně triasových živočichů," vyjádřil se k tomu Sulej. Jenže fosílie jasně ukazovaly něco jiného, šlo o neznámého dicynodonta, ale daleko většího než všichni dosud známí. Bohužel, jejich diverzita na konci triasu spíše klesala, nicméně v poslední době přibylo pár objevů těchto zvířat a možná, že nezmizeli úplně.
"Neoodiskutovatelně je tu ještě hodně co objevovat. Kolik překvapení nás vlastně ještě může čekat?" říká Niedźwiedzki. Paleontologové se teď chystají na vykopávky na Ukrajině a v Evropské části Ruska, jelikož věří, že zde mohly před triasovým vymíráním žít ještě docela početné populace dicynodontů. A kdo ví, jestli se další Lisowicia nenajde i na našem území...