Obří varan druhu Megalania prisca se vyskytoval v Austrálii ještě před čtyřiceti tisíci lety, byl zde vrcholovým predátorem ne nepodobným třeba křídovému druhu Tyrannosaurus rex. V jeho pozadí se ale rozvíjel i jiný nebezpečný lovec, predátor, který snad byl ještě účinnějším dravcem než tento obří ještěr. Mezi veřejností se mu říká lev vačnatý nebo vakolev, odborný název však zní Thylacoleo carnifex. O tomto živočichovi jsem již psal v souvislosti s jeho loveckou taktikou, vědci se však donedávna přeli o to, zda za jeho vyhubení může změna klimatu nebo nástup člověka. Podle moderních výzkumů se zdá, že platí spíše první předpoklad.
Takto nějak mohl Thylacoleo útočit na své oběti, často se jimi stávali právě velcí vačnatci jako Diprotodon nebo Zygomaturus jako na obrázku. Byť to byl jejich o dvakrát menší a nejméně desetkrát lehčí příbuzný, zabíjel velmi rychle a nemilosrdně. Převzato z Wikipedie.
Vědecký tým Vanderbiltské Univerzity v čele s paleontoložkou dr. Larisou DeSantisovou detailně chemicky zkoumal kosti známých exemplářů vačnatého lva a jejich rozbor přinesl možné vysvětlení, proč tento predátor navždy zmizel z australského území.
Dříve vědci předpokládali, že toto zvíře padlo za obšt bezohlédnému vpádu člověka jako drtivá většina megafauny v Austrálii, před 40 000 tisíci lety odsud zmizela prakticky všechna velká zvířata. Lidský faktor je tu na místě, to nepopiratelně, ale dosud nebylo jasné, jak moc přispěl k vyhynutí tylakolea.
"Chemický rozbor kostí a zubů jen potvrdil, že Thylacoleo byl lovcem ze zálohy. Vrhal se na svou kořist ze stromů a to se mu právě mohlo stát osudným. Když se vlivem sucha změnila krajina, stal se méně účinným predátorem, kterému hrozilo vyhynutí," vyjádřila se dr. DeSantisová.
Studie přináši další fakta, zmíněný chemický rozbor jasně ukázal, že obýval lesnaté porosty s vyššími stromy a v otevřené krajině se prakticky nepohyboval. Tomu odpovídá i stavba kostry, jeho přední i zadní končetiny nejsou stavěné na rychlý běh a hnání se kořistí, navíc i protistojný prst předních končetin by mu spíše překážel a byl by mu přítěží.
Autoři zároveň poukazují na to, že změna klimatu může být smrtelná i pro ty nejsilnější predátory. Pro další vačnaté lovce australského kontinentu a Tasmánie pravděpodobně nebyla zhoubným faktorem malá specializace, u vakovlka neboli tasmánského tygra fungovala díky možnosti lovu v otevřené krajině a jeho většímu potravnímu rozpětí. Tohoto predátora ale prokazatelně vyhubili lidé.
Naopak Thylacoleo byl daleko specializovanější než dnešní afričtí lvi, díky jeho zvláštnímu chrupu a velkým drápům je dokonce považován za nejspecializovanějšího masožravého savce všech dob. Přes jejich poměrově větší mozek a daleko strašlivější způsob zabíjení by asi oproti dnešnímu králi zvířat neobstáli. Faktor přílišné specializace se znovu potvrdil, vačnatý lev, který nejen přežil příchod prvních lidí na Australský kontinent, ale dokonce je snad i lovil, vyhynul díky masivní změně klimatu, která zahýbala ekosystémy celého světa.