Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

05.08.2019 21:33

Je více než jasné, že lidstvo už svou činností jako otravou atmosféry a oceánů, zahlcení planety plasty nebo stále narůstajícím ničením krajiny započalo tzv. šesté nebo-li antropogenní vymírání. Kdyby však šlo pouze o problém moderní historie v řádech několika desítek nebo maximálně stovek let, ale tento problém počíná už samotnou neolitickou revolucí a provází celou planetu už od začátku holocénu. Nikdy nevyhynulo tolik druhů za pomocí zásahů jednoho jediného, přestože lidstvo zastírá svůj podíl na tomto "moderním vymírání", tak bychom se měli nad svou činností zamyslet, jelikož náš druh způsobil decimaci ekosystémů prakticky kdekoliv, kde působil po delší dobu. Stačí si jen vzpomenout na Madagaskar, oblast Jižní Ameriky nebo právě ostrovy Nového Zélandu, kde byli výrazně zasaženi hlavně ptáci jako obrovský moa. Právě na úbytek této megafauny a její vývoj do budoucna se zaměřila studie nizozemských a německých paleontologů.

Novozéladnský ptačí goliáš, známý moa obrovský jižní (Dinornis robustus), byl jedním z největších ptáků všech dob a patrně tím nejvyšším, ale i on se stal obětí rozsáhlého vymírání fauny na ostrovech Nového Zélandu po příchodu prvních lidí. Lov ze strany Maorů ho dohnal až k vyhynutí, které bylo pravděpodobně někdy v polovině 14. století našeho letopočtu, ačkoliv některá neověřená pozorování pocházejí i ze současnosti. Je to jeden ze symbolů kdysi velmi rozmanité fauny ptačích obratlovců na ostrovech Zélandu. Kredit: Mark Witton, převzato z Pinterestu

Ostrovy Nového Zélandu byly, a to musíme připustit i přes přírodní zaměření jejich původních obyvatel, dějištěm rozsáhlého vymírání jejich původní fauny jako některých druhů netopýrů, ale také žab, ještěrů a především ptáků. Většina z nás velmi dobře ví, že se zde vyskytovala fauna zvláštních a někdy i skutečně obrovských zástupců řádu Dinornithiformes, kteří se zde usídlili v mnoha biotopech a vytvořili rozličné druhy v několika čeledích. Vedle nich existovali i ptačí predátoři jako orel Haastův (Hieraaetus moorei) a mnohé menší druhy, kteří mistrně zastávali niky velkých savců z jiných částí světa. Dnes je ovšem můžeme už vidět pouze jako exponáty v muzeiích nebo jako rekonstrukce na velkých panelech, protože tito ptáci jsou doloženi jen ústní tradicí Maorů a početnými paleontologickými a archeologickými výzkumy.

Ekosystém ostrovů na jihovýchod od Austrálie byl proměnou fauny zasažen a měla řetězový efekt na některé další skupiny, takže se přirozeně nabídla otázka, jaké budou její následky do budoucnosti. V magazínu Current Biology se včera objevil článek týkající se studie vědeckého týmu, který se na ni snažil odpovědět pomocí matematických simulací a propočtů.

Jak tvrdí vedoucí autor studie Luis Valente z berlínského Museum für Naturkunde, existuje dokonce možnost, že ekosystémy Nového Zélandu se nikdy nevzpamatují z úbytku biodiverzity zdejšího ptactva. Podle jeho slov potrvá ještě nejméně několik milionů let, než se dostane nad současnou úroveň a dle jejich metody výzkumu pak obnova ekosystémů potrvá nejméně dalších 50 milionů let.

Izolovanost ekosystémů Nového Zélandu je pro tento metodický odhad ideální, jelikož postupné vyhynutí některých zástupců zdejší fauny máme dokumentovaný na základě archeologických nálezů a také stop DNA na subfosilních exemplářích, které pro změnu odhalují jejich příbuzenské vztahy a ekologickou pozici.

Právě dřivější studie DNA exemplářů některých vyhynulých ptáků, jako byl moa obrovský (Dinornis maximus, Dinornis robustus), již zmíněný orel Haastův nebo tučňák Megadyptes waitaha, byly klíčové pro porovnávání dat vyhynulých taxonů a recetních druhů. Na nich mohli vědci provést srovnání a tedy i odhadnout, jak by pokračoval další vývoj těchto forem do budoucna a to i bez zásahu člověka.

Podle nich má obnova biodiverzity novozélandských ekosystémů trvat dalších 50 milionů let, než by se dostala do podoby před příchodem člověka. A kdyby i současné ohrožené druhy podlehly lidskému nátlaku, trvalo by 10 milionů let, než by se jejich různorodost dostala na dnešní úroveň.

Otázkou ovšem zůstává, jaké dopady budou mít na ptačí populace invazivní druhy živočichů jako psi (Canis lupus familiaris) nebo krysy (Rattus rattus) známé ničením jejich hnízd či vajec. Bohužel se mi nepodařilo dohledat informace, zda tento faktor byl zanesený do metody odhadu, ale rozhodně patří mezi jedny z těch nejdůležitejších.

Podle Valenteho se na Novém Zélandu mohou podobné odhady aplikovat snadněji a to z důvodu již zmíněné izolace, ale jejich dalším cílem je zaměřit se i na jiné ostrovní ekosystémy zdecimované lidskou činností. Ačkoliv vědci neuvádějí přesně které, pravděpodobně může jít o Madagaskar nebo ostrovy Malých a Velkých Antil, ale zatím o tom můžeme pouze spekulovat. Zaměří se také na to, jaký podíl mají jednotlivé faktory jako činnost člověka, změna klimatu, podnebí nebo jiné na vymírání organismů.

Vědecká skupina ovšem také upozorňuje, že vzhledem k intenzivní obraně ekosystémů a původního prostředí na Novém Zélandu může být výsledná doba obnovy těchto biotopů kratší. Poukazují na jejich efektivitu a tím i možnost rychlejšího vývoje nových druhů do početných populací, takže uvidíme, zda nám v tomto pomohou další metodické odhady, nebo jestli se toho dočká tato planeta za další miliony let.

...

Z mé strany patří čtenářům omluva, že minulý týden nepřibývaly příspěvky v normálním nebo obvyklém tempu a bylo to z důvodu práce na projektu Paleozoikum, kde šlo o dokončení většiny potřebných částí pro rubriku o prvohorách. Tento příspěvek je také nejen pro zaplnění mezery v rubrice Novinky, ale také má vést menší poselství o ochraně přírody a tak křehké rovnováhy v ekosystémech. Proto je tu z mé strany i menší prosba, zda by jste se Vy, jako čtenáři, aktivně zapojili do ankety o ohrožených druzích, která je v pravém sloupci pod oznámeními o změnách. Tímto děkuji za pochopení a dalších příspěvků se můžete dočkat v příštích dnech.

21.07.2019 23:15

Pro historii našeho druhu existují důležitá data a letopočty, ke kterým vzhlížíme po značnou část naší historie, a kvůli kterým si připomínáme úspěchy dosažené naší civilizací. Ať už jsou nebo, kvůli našemu přístupu k této planetě a její postupné devastaci, nejsou oprávněné, před několika dny jsme si jedno z nich připomínali. Včera, dne 20. července, jsme si připoměli výročí 50 let ode dne, kdy přistáli první lidé na Měsíci. Nikomu asi nemusím připomínat, že astronauti z mise Apollo 11, Neil Armstrong, Michael Collins a Edwin "Buzz" Aldrin, jsou dodnes velkým odkazem, který znamená ohromný technický skok lidstva. Bohužel tak trochu překrývají další velmi významné výročí nejen pro dinosauří paleontologii, ale i pro světovou popkulturu.

Jak značí nadpis, je to také padesát let od chvíle, kdy byl vědeckému světu představen velmi gracilní a agilní dravý teropod s vědeckým názvem Deinonychus antirrhopus. Tehdy, v červenci roku 1969, kdy celý svět mohl oslavovat dosednutí prvních lidí na Měsíc, představil paleontologům jejich kolega John Ostrom středně velkého dravého dinosaura ze spodní křídy Montany a zdůraznil několik znaků, které ukazovaly, že alespoň tento dinosaurus byl naprosto odlišný od tehdejší představy této skupiny živočichů. Ostrom totiž ukázal, že si tento rod byl velmi podobný s ptáky po mnoha stránkých a to vedlo ke vzniku malé vědecké revoluce v dinosauří paleontologii.

Deinonychus a John Ostrom započali naprosto novou představu chápání vzhledu a chování neptačích dinosaurů a jejich současníků - do té doby je vědecká veřejnost chápala většinou jako pomalé, tupé a neživotaschopné tvory, kteří se rozvalovali v horkém druhohorním klimatu. Deinonychus ale demonstroval naprostý opak, byl to rychlý, aktivní a patrně i velmi inteligentní dravý tvor schopný velmi progresivně existovat v měnícím se světě křídy. Prakticky hned na to započala tzv. dinosauří renesance, do které se zapojili paleontologové nové generace jako Robert T. Bakker nebo Gregory S. Paul, kdy si vědci a posléze i laická veřejnost představili dinosaury v naprosto novém světle. A tato 50 let trvající éra nového pohledu na dinosaury pokračuje vlastně až dodnes. Můžeme tedy být deinonychům a také panu Ostromovi vděční.

Opeřený dromeosauridní démon Deinonychus antirrhopus, který právě skolil svou nejnovější kořist v podobě rodu Zephyrosaurus. Tento dynamický a úžasný příklad evolučního úspěchu neptačích dinosaurů započal skutečnou malou vědeckou revoluci, jež změnila náš pohled na dinosaury jako takové. Kredit: Emily Willoughby, převzato z Wikipedie

14.07.2019 23:21

Troufám si tvrdit, že asi většina z nás na tomto blogu už zná alespoň některé úžasné objevy z jantaru jihovýchodoasijského státu Myanmar, které ohromují vědeckou a především laickou veřejnost v posledních několika letech. Zatímco laikové v nich mohou vidět možnost vytvoření skutečného Jurského parku, pro paleontology jsou zajímavější, protože mohou sledovat příklady velmi malé fauny ve velmi problematickém období přelomu spodní a svrchní křídy. Za posledních několik let už se v kusech jantaru podařilo objevit například hmyz jako zvláštního mravence rodu Ceratomyrmex, pavoukovce včetně enigmatického rodu Chimerarachne, malé žáby rodu Electrorana, kvetoucí rostliny, dinosauří peří a pak také dokonce zbytek dinosauří ocasu malého teropod ze skupiny célurosaurů. Další podobně úchvatný nález se podařil popsat skupině čínských paleontologů a ukazuje zvláštní adaptaci nového člena skupiny primitivních enantiornitidních ptáků. Jeho prsty se totiž nepodobají žádnému recetnímu i vyhynulému druhu.

Možná právě k tomuto účelu používal své skutečně nezvykle dlouhé třetí prsty dolních končetin malý pták z řádu Enantiornithes, kterého popsali čínští paleontologové na základě fosilie nohy nalezené v barmském jantaru. Zatím se ale nedá prokázat, jak tento "nástroj" malý živočich používal, nicméně to obohacuje náš pohled na adaptace primitivních ptáků v rané fázi jejich vývoje. Kredit: Zhongda Zhangová, převzato z webu The Guardian

Od objevů prvních fosilních ptáků převážně z evropských lokalit, ať již šlo o primitivního praptáka z rodu Archaeopteryx nebo dokonale zachovalé jedince z německého Messelu a mohutného měkkozobého rodu Gastornis, se začal ukazovat poměrně velký evoluční skok mezi prvními primitivními formami a jejich pokročilejšími potomky. Později za velmi dobrý příklad byl právě třeba svrchnojurský archeopteryx a svrchnokřídový Ichthyornis dispar, ale za vývojově primitivní ptáky byli považováni i zástupci kladu Enantiornithes. Popisná studie nového druhu ptáka pocházejícího z rozmezí spodní a svrchní křídy a také z tohoto kladu ale ukazuje, že tito ptáci se už do jisté míry podobali svým pozdějším příbuzným. Alespoň, co se z hlediska přizpůsobivosti na své prostředí týče.

Nalezený kus jantaru objevili barmští obchodníci s jantarem v údolí Hukawng na severu Myanmaru kolem roku 2014, autor popisné studie, Dr. Lida Sing z Čínské univerzity geologických věd v Pekingu, jej získal od jistého obchodníka a teprve potom se dostala do rukou vědcům.

Už místní hledače zarazila noha samotná, byla dlouhá asi tři a půl centimetru a vážila asi pět a půl gramu, přičemž je překvapil nezvykle dlouhý třetí prst. Někteří si proto mysleli, že se jednalo o nohu nějaké fosilní ještěrky, které mají mnohdy dlouhé prsty a podobně zakřivené drápy. Sing ale brzy poznal, že jde o ptačí nohu a to kvůli absenci pátého prstu - ptáci mají čtyři stejně jako dochovaný exemplář.

Na základě výzkumu tohoto pozůstatku mohli vědci stanovit jeho stáří na přibližně 99 milionů let, což je období rozhraní spodní a svrchní křídy známé také jako tzv. střední křída. Fosilii se rozhodli pojmenovat jako Elektorornis chenguangi a označují pod ní živočicha ještě zhruba srovnatelně velkého jako je dnešní vrabec domácí (Passer domesticus), ale pravděpodobně byl průměrně menší než tento dnešní pták.

Hlavním objektem zájmu byl samozřejmně ale zvláštní určují znak tohoto druhu, který se vědcům podařil zrekonstruovat na základě technologie mikro-CT skenu. Jednotlivé snímky pak poskytly velmi přesnou trojrozměrnou rekonstrukci spodní končetiny a potom i prodlouženého třetího prstu. Srovnání jednotlivých kůstek bylo pro paleontology velmi překvapivé, protože celý třetí prst měřil devět celá osm milimetru a byl o jednačtyřicet procent delší než druhý prst. Úžasnější ale bylo, že byl i o celých dvacet procent delší než tarsometatarsus, srostlé kůstky kotníku. To z něj činí naprostý unikát.

Srovnávací analýza s dvaašedesáti recentními a dvaceti vyhynulými druhy ptáků přinesla pouze potvrzení toho výroku, jelikož žádný z nich nemá stejný poměr elementů dolních končetin. Paleontologové také učinili velice jasný závěr ohledně jeho životního stylu, malé rozměry a zvláštně prodloužený prst svědčí o životě na stromech a zdržováním se na nich trávil drtivou většinu svého času.

Podle spoluautorky Jingmai O´Connorové z Čínské akademie věd sice prst patrně sloužil k obtočení kolem větve, ale takto extrémní rozdíl mezi velikostí prstů na končetinách ještě u žádného jiného ptáka nebyl zjištěn. Patrně ale měl i praktické využití, vědci přišli s tím, že ho využíval prakticky shodně jako současný ksukol ocasatý (Daubetonia madagascariensis) z Madagaskaru. Tento noční lemur je známý svou skoro grotesktní stavbou těla a jeho přední končetiny jsou opatřeny zvláštními hubenými prsty, kterými dokáže vyrývat larvy, hmyz a pryskyřici zpod stromové kůry. Autoři přišli s opodstatněným názorem, že Elektorornis to udělal velmi podobně.

Studii uzavírají tím, že jde o úžasný příklad ekologické adaptace u poměrně primitivního ptáka. Také je zajímavé, že existoval v době, kdy se začaly objevovat předci pokročilejších forem ptáků a je tedy možné, že podobné zvláštní adaptace se u těch primitivních vyvinuly jako reakce na tuto konkurenci.

Předběžně také oznámili, že jejich dalším vědeckým cílem bude další analýza celého materiálu, ale tentokrát bude cílená na hledání původních proteinů, měkkých tkání a melanozomů na obnažené části exempláře. Jejich následná analýza by mohla později být nápomocná při posuzování dalších aspektů ekologie primitivních malých ptáků ve střední křídě a také při rekonstrukci paleoekosystémů této. Patrně tedy o tomto drobném ptáku ještě do budoucna uslyšíme.

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zeptejte se na vše

Nevšední pohled na dinosaury

17.05.2019 18:15
Zcela poslední část projektu Poslední souvrství se zaměří na poslední kontinent, který ještě nebyl...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Malíři

01.10.2018 15:25
Britský vertebrátní paleontolog, paleoartista a také autor mnoha odborných publikací Mark Witton...
1 | 2 | 3 >>

Knížky na dlouhé chvíle

26.06.2019 14:45
Po delší době se opět vracíme do rubriky se zamřením na odbornou i neodbornou literaturu, tentokrát...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Základy systematiky - Bezobratlí

17.07.2017 07:49
Jako druhou skupinu prehistorických členovců, která je jednou z těch důležitějších, si představíme...
1 | 2 >>

Anketa

Líbí se Ti tento web ?

Ano (141)
Ne (12)

Celkový počet hlasů: 153

Budoucí projekty/Oznámení o změnách

-  Ve fázi příprav bude otevřena revizovaná strana stejnojmené sekce Příběhy ztracené v čase, která bude plně v provozu v zatím neurčeném termínu, do té doby jde pouze o stránku s omezeným obsahem

- Probíhá příprava na otevření nové rubriky, jejíž tématem budou osobnosti paleontologie a geologie, 5.8.2019

Anketa

Stáli by jste o příspěvky o recetních ohrožených druzích?

Ano (1)
Ne (2)

Celkový počet hlasů: 3

Anketa uvedená výše se případně (pokud budou ohlasy pozitivní) vztahovat k rubrice o fauně doby holocénu, kterou naleznete zde

Anketa končí dne 1. září 2019

Anketa

Měl bych přidávat články častěji

Ne (0)

Celkový počet hlasů: 119

Živočichové kambria

25.03.2019 16:16
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové ordoviku

04.03.2019 22:21
Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové siluru

28.02.2019 11:02
Silur nabízel množství nebezpečných predátorů, kterými se mělké mořské vody doslova hemžily, i mezi...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové devonu

19.02.2019 17:47
Zvláštními rybami se devon jen hemžil, období ryb dostálo svého názvu už jen ohromnou variabilitou...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové karbonu

06.05.2019 19:31
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové permu

05.01.2019 20:43
Jistě by bylo zajímavé sledovat, kam by se vyvíjela permská fauna, kdyby ji nezasáhlo velké...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové triasu

19.08.2019 21:23
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové jury

09.08.2019 22:04
Druhorní moře lákalo množství živočišných skupin se suchozemskými předky už od spodního triasu,...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové křídy

29.04.2019 16:02
Existence různě velkých zástupců ohromující skupiny pterosaurů, létavých plazů s vysokým stupněm...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zvířata paleocénu

27.08.2017 17:20
Uintateria byla velkými rohatými býložravci pozdního paleocénu až středního eocénu s dlouhými...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové eocénu

04.01.2019 21:38
Po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období měli savci velkou šanci se rozvíjet a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové oligocénu

17.07.2017 20:22
Austrálie i v dnešní době oplývá množstvím aborižinských mýtů, přitom některé mají dozajista reálný...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové miocénu

09.04.2019 20:31
Kytovci jsou jako skupina savců velice zajímaví, už jen proto, že mezi nimi jsou obrovští mořští...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pliocénu

14.01.2019 18:16
Až na zvláštní počátky v evoluci koní můžeme říct, že se jejich vzhled v průběhu paleogénu a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pleistocénu

07.07.2019 18:45
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové holocénu

17.08.2017 19:52
Celý australský kontinent zažil před zhruba 40 000 lety první příchod člověka na tuto pevninu, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz