Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

28.08.2019 23:05

Evoluční vývoj je do určité míry předvídatelnou záležitostí - mnohokrát bylo na tomto blogu zmíněno téma evolučních trendů, které se mohou ve vývoji objevit i několikrát po sobě a to u nepříbuzných skupin. Jinými slovy tu jde o evoluční konvergenci, za jejíž velmi dobrý příklad můžeme uvést současné plameňáky (Phoenicopteridae) a právě některé pterosaury z čeledi Ctenochasmatidae. Obě dvě skupiny si vyvinuly stejný způsob obživy, cezení vody skrz velké množství kartáčovitých zubů v tlamách a pravděpodobně i tito pterosauři měli nafialovělou, růžovou nebo načervenalou barvu jako jejich dnešní ekvivalenty. Fosilie těchto rodů jsou široce geograficky i stratigraficky rozšířené, ovšem dosud se nepodařilo objevit stopy po tom, jestli i jejich zažívací trakt byl podobný nebo shodný s tím plameňáčím. Zajímavý výzkum odkazující na toto téma teď publikovala skupina švédských paleontologů na základě rozboru nálezů z Polska, částečně nám podává představu o tom, jak pterosauři tvořili "druhohorní guano".

Pterodaustro je jedním z nejznámějších jihoamerických pterosaurů a jeden z druhů, u kterých máme ověřeno, že se živil jako soudobí plameňáci. Paleontologové původně datovali jeho fosilie do svrchní jury, ovšem recentní výzkumy potvrzují spíše stáří spodnokřídové, takže ukazují daleko větší evoluční úspěšnost tohoto způsobu obživy - s přihlédnutím k tomu, že se jeho počátky datují do doby před zhruba 150 miliony let, takže trval déle než u plameňáků (45 milionů let ku zhruba 26 milionům let). Polské nálezy to přinejmenším potvrzují. Kredit: Luis Rey, převzato z jeho blogu

U mnoha druhů pterosaurů bylo dříve zcela běžné tvrdit, že se živily rybami nebo jinými vodními obratlovci, ale v současnosti víme o daleko různorodějším jídelníčku této skupiny ohromujících obratlovců. Vyskytovali se mezi nimi rybožravé druhy, mrchožrouti, aktivní lovci, hmyzožravci a v neposlední řadě druhy schopné filtrovat drobné mikroorganismy a rostliny z jezer, pomalu tekoucích vod nebo estuárií. Zatím nám ale chybí větší množství důkazů jako je obsah střev nebo žaludků těchto živočichů, takže si nemůžeme být jisti, jakým způsobem probíhalo jejich trávení a na kolik se podobalo recetním ptákům, plazům nebo netopýrům.

Zvláštní problematiku se ale rozhodli řešit paleontologové z Univerzity v Uppsale, kteří se zabývali třemi koprolity nalezenými ve svrchnojurských horninách na polské lokalitě v lomu Wierzbica. Toto jurské naleziště také oplývá dalšími docela hodnotnými nálezy jako jsou stopy pterosaurů, často také chybějící v rámci jednotlivých skupin, zanechané pravděpodobně právě ktenochasmatidy.

Jednotlivé exempláře těchto koprolitů byly nalezeny v seriích šlépějí a jejich poloha téměř s jistotou určuje původce koprolitů totožné s původci těchto stop. Jedním z autorů rozboru těchto nevšedních a trochu nechutných, ale velmi důležitých komponentů při výzkumu fosilních obratlovců je i student PhD, Martin Qvarnström, podle kterého je musel zanechat pterosaurus živící se filtrováním malých mikroorganismů.

Skenování pomocí CT skenu v nich odhalilo zbytky drobných foraminifer (tedy drobných prvoků obalených tvrdou schránkou), rozdrcené drobné schránky mořských bezobratlích a možná také fosilie mnohoštětinatých červů (Polychaeta), které ktenochasmatid pozřel a strávil před vykálením. Je ovšem otázkou, jestli a jak tento tvor tuto potravu pozřel.

Paleontologové, kteří jsou autoři této studie, interpretují svrchnojurské ktenochasmatidy jako tvory s méně sofisitokovaným způsobem krmení pomocí filtrace vody a to kvůli tomu, že jejich štíhlé kartáčovité zuby byly méně vyvinuté a početné než u zástupců z křídy, jako je třeba již zmíněný Pterodaustro. Logicky by tedy jejich způsob krmení měl být daleko více "neohrabaný" a měli by tedy požírat i tvory s většími schránkami, polské koprolity ale ukazují opačný scénář. Jejich složení totiž odpovídá zhruba stejně složitému zubnímu aparátu jako u pokročilého tribu Pterodaustrini nebo současných plameňáků.

Autoři studie sami srovnali schopnosti těchto jurských ktenochasmatidů se současným plameňákem andským (Phoenicoparrus andinus), u kterého se také v jeho trusu nacházejí i velmi malé foraminifery a má poměrně složitý filtrací aparát. Dodávají však, že tomuto scénáři je pouze v případě, že stopy a koprolity mají stejného původce.

Na základě tohoto paleontologického výzkumu můžeme dále odvodit i fakt, že možná některé bohaté uloženiny foraminifer v pobřežních uloženinách od svrchní jury do spodní křídy jsou právě důsledkem hnízdění kolonií ktenochasmatidů. Je takřka jisté, že některé druhy pterosaurů, které ve velkých koloniích hnízdily na mořském pobřeží vytvářely guano podobné tomu, jaké tvoří současní mořští ptáci.

Na polské lokalitě se ale pravděpodobně jednalo o pouze nahodilé místo, kde mohli ptakoještěři přenocovat nebo přistát pro odpočinek. Takový výzkum je v rámci tzv. pterosaurologie docela ojedinělou záležitostí a bylo by jisté zajímavé sledovat, kdyby ho bylo možné provést i na známých místech výskytu těchto ohromujících létajících plazů jako je Brazílie, Velká Británie nebo Maroko.

25.08.2019 23:12

Někdy se stává, že paleontologická publikace nebo i vědecko-fantastická povídka funguje jako médium předpovídající další paleontologické nálezy v budoucnosti - jako se to již v historii několikrát stalo. Mně samotnému se na tomto blogu již přinejmenším jednou přihodilo, že název, který jsem pouze nadhodil v rámci některého příspěvku, se posléze objevil v seriózní popisné studii a živočich jím pojmenovaný nese tento název dál (jakoby to nebyla už tak velká náhoda, tímto tvorem je rod Patagotitan). Sám jsem byl proto překvapený, když byl před několika dny oznámen popis fosilního materiálu stegosauridního tyreoforana z doby střední jury, který spadá do podčeledi Dacentrurinae a je nejstarším dosud známým stegosauridem vůbec. Docela se totiž shoduje s představou "mého" stegosaurida z kontinuity Strážců času, kde se vyskytuje ve východní Etiopii v době svrchní jury a spadá do stejné podčeledi. Nicméně raději nás bude zajímat tento marocký zázrak.

Podoba nového druhu stegosauridního tyreoforana z marockého Atlasu, který nese vědecké pojmenování Adratiklit boulahfa, přepisujícího evoluční historii této skupiny. Jeho stáří a příbuzenské vztahy totiž ukazují zajímavou souhru okolností, které by mohly skutečně revolučním způsobem změnit náš pohled na vývoj této skupiny a její rozšíření v někdejší Gondwaně. Kredit: Joschua Knuppe, převzato z jeho Twitteru

Patrně nikdo z nás, kteří tady na blogu jsme, by nedokázal nerozpoznat stegosauridní dinosaury - často zavalité jurské býložravce se zvláštní stavbou těla a velmi výraznými hřbetními ostny nebo pláty. Samotný rod Stegosaurus je veřejnosti známý a častokrát se o něm zmiňují i odborné publikace, jeho nálezy jsou četné od západu Severní Ameriky až po Portugalsko. Právě v tomto evropském státě také existovalo několik jeho příbuzných, jako byl "dlouhokrký" stegosaurid Miragaia longicollum, jehož nového příbuzného se teď podařilo popsat z Maroka. A právě tento nový přírůstek do už tak velmi rozrostlé skupiny Stegosauria napomáhá pochopení jejich vývoje a také celkového rozšíření. Je přitom tím vůbec nejstarším.

Popisná studie britské paleontoložky Sussanah Maidmentové, vědkyně z Britského přírodovědeckého muzea v Londýně a také autorky několika dalších odbroných prací ohledně stegosauridů (jako je třeba britský Loricatosaurus), se opírá o několik obratlů a pažní kost nalezené na lokalitě Boulahfa severně od prosluslé Marrakéše. Zdejší sedimenty pravděpodobně spadají do geologické formace El Mers II., nicméně určitě se jedná o jurské sedimenty staré zhruba 169-166 milionů let.

A přestože byly v severní Africe, právě například v Maroku, již nalezeny fosilní otisky stegosauridů (Deltapodus), tak prokazatelné fosilie byly popsány až nyní a to zvláštním a trefným pojmenování Adratiklit boulahfa. V překladu z berberštiny jméno znamená "horský ještěr", což vystihuje lokalitu v místě nálezu. Bohužel není známé naprosto přesné místo nálezu, pouze víme, že fosilie byly nalezeny v okolí lokality Boulahfa. Kosti byly získány až z druhé od obchodníka s fosiliemi, pravděpodobně patří několika různým jedincům - zhruba pěti.

Vědecký tým ale tento fakt neodradil a stáří fosilií se určitě nedá upřít, jejich výzkum odhalil znaky unikátní pouze pro stegosauridy a místo nálezu bylo taktéž překvapivé. Maroko totiž v době střední jury - geologického věku bath - nacházelo na severu Gondwany, a málokdo by proto donedávna očekával nález podobného živočicha v této oblasti.

Adratiklit je druhem, který navíc patrně vůbec nejstarším stegosaurem vůbec (pokud oponeme diskutabilní druh Isaberrysaura mollensis z Patagonie), ale již dokonce patří do pokročilé podčeledi těchto živočichů. Fylogenetická analýza ukázala vazby na evropské rody Dacentrurus a Miragaia, se kterými společně tvoří podčeleď Dacentrurinae, a má tedy blíže k evropským rodům, než-li k těm africkým (Kentrosaurus z Tanzanie a Paranthodon z Jižní Afriky). Pro vědce je to ohromný přínos, jelikož dosud byly jakékoli pozůstatky stegosauridů na jižní polokouli vzácné.

Některé náznaky (stopy ichnorodů Deltapodus a Gabrina z Indie, Afriky a Austrálie) sice ukazovaly daleko širší rozšíření stegosauridů, než jaké bylo prokázáno z fosilií, ale celkově byly z Gondwany známé tři, maximálně čtyři druhy stegosauridů (mimo již výše zmíněných ještě indický Dravidosaurus s velmi diskutabilní pozicí). Nový marocký zástupce ale těmito názory zamával velmi silně.

Adratiklit totiž ukazuje, že počátky některých evropských stegosauridů bychom měli hledat v bývalé Gondwaně a také fakt, že pokud se jedná už o tak dosti porkočilého stegosaurida, původ celé skupiny může být daleko starší. Relevantní je v tom případě i předpoklad, že obě skupiny z kladu Eurypoda (ankylosauři a stegosauři) vznikly již v době spodní jury na území Gondwany a nikoliv v Laurasii. Naznačují to dokonce i některé nálezy (Galton, 2019) z Indie a tento marocký stegosaurid výrazně tento názor podporuje.

Podle Maidmentové bychom měli věnovat podrobnější a obsáhlejší výzkum i oblastem někdejší Gondwany, jelikož právě v těchto místech bychom mohli skutečně nalézt další stegosauridy, kteří by obohatili naší představu o jejich evoluci. Celkově můžeme závěrem poukázat, že v případě gondwandských tyreoforanů můžeme v příštích letech udělat velký krok dopředu. Stačí jen podrobně zkoumat.

18.08.2019 23:05

Ve výzkumu neptačích dinosaurů se objevují velmi známé rody, které by se daly označit jako "referenční formy", u kterých se často provádějí studie jejich ekologie, fyziologie, vývojových vztahů nebo také třeba jejich zbarvení a předpokládaného chování. Od nich jsou také často odvozovány tyto vlastnosti do jejich blízkého příbuzenstva a za podobný taxon nebo formu se dá označit i spodnokřídový primitivní ceratops rodu Psittacosaurus, který už vědeckou komunitu překvapil hned několika objevy v posledních dvaceti letech. Mimo protopernatých struktur na jeho ocasu, které byly objeveny v roce 2002, se může pochlubit ještě třeba nejvyšším počtem druhů v rámci jediného rodu neptačího dinosaura, rozpoznáním původního zbarvení jeho kůže nebo také objevem mnohých fosilních exemplářů jeho mláďat. Právě na ně a na samotnou ontogenezi těchto živočichů se zaměřil tým britských, čínských a kanadských paleontologů, který přinesl zajímavé výsledky ohledně výzkumu jejich mozkové tkáně.

Psittacosaurus se jako rod může chlubit nejvíce popsanými platnými druhy, v současné době je mezi paleontology uznáváno zhruba deset až dvanáct druhů s časovým rozpětím 25 milionů let a geografickým výskytem od Sibiře po (?) Thajsko. Tato rekonstrukce zpodobňuje konkrétně druh Psittacosaurus lujiatunensis, u kterého byla provedena studie o níž příspěvek pojednává, vyskytující se před zhruba 128 miliony let na území současné provincie Liao-ning a dosahující asi dvoumetrové délky v dospělosti. Kredit: Nobu Tamura, převzato z webu FineArt America

Každým dalším rokem se posunujeme ve výzkumu neptačích dinosaurů a jejich ekosystémů vpřed, často se přitom jedná o potvrzení již dobře známých faktů na určitých rodech těchto ohromujících vládců světa druhohor jako je Tyrannosaurus rex, Diplodocus carnegii nebo Velociraptor mongoliensis (samozřejmně nejsou brány v potaz nové rody objevující se každým rokem). Dnes se bude příspěvek týkat dalšího podobného rodu, který už má na svém kontě množství ohromujících objevují, Psittacosaurus a přímo druhu Psittacosaurus lujiatunensis obývajícím současnou severovýchodní Čínu v době spodní křídy.

Tento tvor byl malým až středně velkým býložravcem, který zaživa dosahoval délky zhruba dvou metrů, ale u kterého jsou také známá jednotlivá růstová stadia včetně mláďat. Dříve se pro právě tyto exempláře vžilo nové pojmenování Hongshanosaurus houi, avšak několik studií z posledních 15 let ukázaly, že jde skutečně jen o mláďata již známého druhu. Důležité však je, že detailnost jejich zachování napomohla vědeckému týmu paleontologů rekonstruovat jejich mozek v průběhu jednotlivých generací - prakticky po celý vývoj jednoho jedince.

Už dříve se objevily studie zabývající se stavbou mozku a tedy i relativní inteligence psitakosaurů, odhadované na základě EQ v porovnání s ostatními ceratopsidy, kde tito dinosauři dopadli překvapivě dobře. Výlitky mozkovny u různě starých jedinců druhu P. lujiatunensis jsou pak také cenným ukazatelem toho, jak mozek tohoto druhu vypadal v průběhu let, jaký měl tvar a celkový dopad na chování zvířete.

Studium mozkoven jedinců těchto živočichů od mláděte po dospělé exempláře ukázalo, že se v průběhu let výrazně měnilo celkové držení těla a vědci to mohli poznat na utváření polokruhových kanálků se středním uchu. Pomocí CT skenu, který se v posledních letech stává stále důležitějším přítelem paleontologa, se paleontologům podařilo rekonstrouvat vnější podobu mozku včetně středního ucha, které je ukazatelem držení těla živočicha.

U mladých jedinců psitakosaurů se totiž tyto kanálky nacházely ve skloněné poloze dolů, což ukazovalo na kvadrupední postoj mláďat. Pokud tomu tak skutečně bylo, tak pravděpodobně museli dospělí jedinci splňovat určitou formu rodičovské péče, jelikož mláďata byla takto ještě více zranitelná.

Postupně se ale v průběhu růstu přesunuly tyto kanálky do horní polohy typické pro horizontálně stavěné živočichy, přibližně mezi druhým a třetím rokem života. Mozek se také celkově prodloužil a změnil tvar, jelikož už nemusel být utlačován za obříma očima.

Jak říká spoluautor této studie, Prof. Michael Ryan z Carletonské univerzity v Ottawě, tak je tento způsob růstu a vyspělosti ušních kanálků u psitakosaurů skutečně neobvyklý, jelikož u neptačích dinosaurů se většinou jednalo o děj obrácený. Jako bipední mláďata měli kanálky v horní poloze, zatímco se pomalu během růstu přesouvaly do té spodní. Podle něj to mohl souviset s tím, že psitakosauří mláďata byl velmi zranitelná nejen vůči jiným dinosaurům, ale i savcům a krokodýlům, takže proto rostla do bipedních forem pro lepší možnosti úprku před dravci.

Otázkou ovšem je, do jaké míry je to pravděpodobné, jelikož i dospělí jedinci vykazovali krycí prvky jako barvu kůže a tedy, zda se o mláďata spíše nestarali, a proto zůstávala první roky jejich života kvadrupední. Přesto se ale tvrzení Prof. Ryana dá podpořit. Studie toto téma ale dál nerozvádí a tento odstavec je tedy pouze autorovou úvahou.

Jelikož se Psittacosaurus stavbou i ekologií podobá některým dalším primitivním ceratopsům (jako je čínský Archaeoceratops nebo Yinlong, také americký Aquilops či německý Stenopelix), dá se tvrdit, že jejich ontogeneze mohla probíhat stejně nebo podobně. Dalším výrazným vodítkem k vývoji mozku a držení těla u skupiny Ceratopsia může být výzkum fosilií vyspělejšího ceratopse rodu Liaoceratops, kde známe také jednotlivá ontogenetická stadia.

<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zeptejte se na vše

Nevšední pohled na dinosaury

17.05.2019 18:15
Zcela poslední část projektu Poslední souvrství se zaměří na poslední kontinent, který ještě nebyl...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Malíři

01.10.2018 15:25
Britský vertebrátní paleontolog, paleoartista a také autor mnoha odborných publikací Mark Witton...
1 | 2 | 3 >>

Knížky na dlouhé chvíle

26.06.2019 14:45
Po delší době se opět vracíme do rubriky se zamřením na odbornou i neodbornou literaturu, tentokrát...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Ve stopách geologie - Souvrství za souvrstvím

21.08.2019 11:07
Jakožto v nové rubrice, souvrství Drzewica není od hranic našeho státu není nijak zvlášť vzdálené,...

Základy systematiky - Bezobratlí

17.07.2017 07:49
Jako druhou skupinu prehistorických členovců, která je jednou z těch důležitějších, si představíme...
1 | 2 >>

Anketa

Líbí se Ti tento web ?

Ano (143)
Ne (12)

Celkový počet hlasů: 155

Budoucí projekty/Oznámení o změnách

-  Ve fázi příprav bude otevřena revizovaná strana stejnojmené sekce Příběhy ztracené v čase, která bude plně v provozu v zatím neurčeném termínu, do té doby jde pouze o stránku s omezeným obsahem

- Probíhá příprava na otevření nové rubriky, jejíž tématem budou osobnosti paleontologie a geologie, 5.8.2019

Anketa

Měl bych přidávat články častěji

Ne (0)

Celkový počet hlasů: 120

Živočichové kambria

25.03.2019 16:16
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové ordoviku

04.03.2019 22:21
Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové siluru

28.02.2019 11:02
Silur nabízel množství nebezpečných predátorů, kterými se mělké mořské vody doslova hemžily, i mezi...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové devonu

19.02.2019 17:47
Zvláštními rybami se devon jen hemžil, období ryb dostálo svého názvu už jen ohromnou variabilitou...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové karbonu

06.05.2019 19:31
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové permu

05.01.2019 20:43
Jistě by bylo zajímavé sledovat, kam by se vyvíjela permská fauna, kdyby ji nezasáhlo velké...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové triasu

29.08.2019 21:25
Po přechodu některých obratlovců na pevninu začala další úžasná etapa evolučního vývoje, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové jury

04.08.2019 22:04
Druhorní moře lákalo množství živočišných skupin se suchozemskými předky už od spodního triasu,...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové křídy

29.04.2019 16:02
Existence různě velkých zástupců ohromující skupiny pterosaurů, létavých plazů s vysokým stupněm...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zvířata paleocénu

27.08.2017 17:20
Uintateria byla velkými rohatými býložravci pozdního paleocénu až středního eocénu s dlouhými...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové eocénu

04.01.2019 21:38
Po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období měli savci velkou šanci se rozvíjet a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové oligocénu

17.07.2017 20:22
Austrálie i v dnešní době oplývá množstvím aborižinských mýtů, přitom některé mají dozajista reálný...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové miocénu

09.04.2019 20:31
Kytovci jsou jako skupina savců velice zajímaví, už jen proto, že mezi nimi jsou obrovští mořští...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pliocénu

14.01.2019 18:16
Až na zvláštní počátky v evoluci koní můžeme říct, že se jejich vzhled v průběhu paleogénu a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pleistocénu

07.07.2019 18:45
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové holocénu

17.08.2017 19:52
Celý australský kontinent zažil před zhruba 40 000 lety první příchod člověka na tuto pevninu, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz