Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

18.08.2019 23:05

Ve výzkumu neptačích dinosaurů se objevují velmi známé rody, které by se daly označit jako "referenční formy", u kterých se často provádějí studie jejich ekologie, fyziologie, vývojových vztahů nebo také třeba jejich zbarvení a předpokládaného chování. Od nich jsou také často odvozovány tyto vlastnosti do jejich blízkého příbuzenstva a za podobný taxon nebo formu se dá označit i spodnokřídový primitivní ceratops rodu Psittacosaurus, který už vědeckou komunitu překvapil hned několika objevy v posledních dvaceti letech. Mimo protopernatých struktur na jeho ocasu, které byly objeveny v roce 2002, se může pochlubit ještě třeba nejvyšším počtem druhů v rámci jediného rodu neptačího dinosaura, rozpoznáním původního zbarvení jeho kůže nebo také objevem mnohých fosilních exemplářů jeho mláďat. Právě na ně a na samotnou ontogenezi těchto živočichů se zaměřil tým britských, čínských a kanadských paleontologů, který přinesl zajímavé výsledky ohledně výzkumu jejich mozkové tkáně.

Psittacosaurus se jako rod může chlubit nejvíce popsanými platnými druhy, v současné době je mezi paleontology uznáváno zhruba deset až dvanáct druhů s časovým rozpětím 25 milionů let a geografickým výskytem od Sibiře po (?) Thajsko. Tato rekonstrukce zpodobňuje konkrétně druh Psittacosaurus lujiatunensis, u kterého byla provedena studie o níž příspěvek pojednává, vyskytující se před zhruba 128 miliony let na území současné provincie Liao-ning a dosahující asi dvoumetrové délky v dospělosti. Kredit: Nobu Tamura, převzato z webu FineArt America

Každým dalším rokem se posunujeme ve výzkumu neptačích dinosaurů a jejich ekosystémů vpřed, často se přitom jedná o potvrzení již dobře známých faktů na určitých rodech těchto ohromujících vládců světa druhohor jako je Tyrannosaurus rex, Diplodocus carnegii nebo Velociraptor mongoliensis (samozřejmně nejsou brány v potaz nové rody objevující se každým rokem). Dnes se bude příspěvek týkat dalšího podobného rodu, který už má na svém kontě množství ohromujících objevují, Psittacosaurus a přímo druhu Psittacosaurus lujiatunensis obývajícím současnou severovýchodní Čínu v době spodní křídy.

Tento tvor byl malým až středně velkým býložravcem, který zaživa dosahoval délky zhruba dvou metrů, ale u kterého jsou také známá jednotlivá růstová stadia včetně mláďat. Dříve se pro právě tyto exempláře vžilo nové pojmenování Hongshanosaurus houi, avšak několik studií z posledních 15 let ukázaly, že jde skutečně jen o mláďata již známého druhu. Důležité však je, že detailnost jejich zachování napomohla vědeckému týmu paleontologů rekonstruovat jejich mozek v průběhu jednotlivých generací - prakticky po celý vývoj jednoho jedince.

Už dříve se objevily studie zabývající se stavbou mozku a tedy i relativní inteligence psitakosaurů, odhadované na základě EQ v porovnání s ostatními ceratopsidy, kde tito dinosauři dopadli překvapivě dobře. Výlitky mozkovny u různě starých jedinců druhu P. lujiatunensis jsou pak také cenným ukazatelem toho, jak mozek tohoto druhu vypadal v průběhu let, jaký měl tvar a celkový dopad na chování zvířete.

Studium mozkoven jedinců těchto živočichů od mláděte po dospělé exempláře ukázalo, že se v průběhu let výrazně měnilo celkové držení těla a vědci to mohli poznat na utváření polokruhových kanálků se středním uchu. U mladých jedinců psitakosaurů se totiž tyto kanálky nacházely ve skloněné poloze dolů, což ukazovalo na kvadrupední postoj mláďat. Pokud tomu tak skutečně bylo, tak pravděpodobně museli dospělí jedinci splňovat určitou formu rodičovské péče, jelikož mláďata byla takto ještě více zranitelná.

Postupně se ale v průběhu růstu přesunuly tyto kanálky do horní polohy typické pro horizontálně stavěné živočichy, přibližně mezi druhým a třetím rokem života. Mozek se také celkově prodloužil a změnil tvar, jelikož už nemusel být utlačován za obříma očima.

Jak říká spoluautor této studie, Prof. Michael Ryan z Carletonské univerzity v Ottawě, tak je tento způsob růstu a vyspělosti ušních kanálků u psitakosaurů skutečně neobvyklý, jelikož u neptačích dinosaurů se většinou jednalo o děj obrácený. Jako bipední mláďata měli kanálky v horní poloze, zatímco se pomalu během růstu přesouvaly do té spodní. Podle něj to mohl souviset s tím, že psitakosauří mláďata byl velmi zranitelná nejen vůči jiným dinosaurům, ale i savcům a krokodýlům, takže proto rostla do bipedních forem pro lepší možnosti úprku před dravci.

Otázkou ovšem je, do jaké míry je to pravděpodobné, jelikož i dospělí jedinci vykazovali krycí prvky jako barvu kůže a tedy, zda se o mláďata spíše nestarali, a proto zůstávala první roky jejich života kvadrupední. Studie toto téma ale dál nerozvádí a tento odstavec je tedy pouze autorovou úvahou.


13.08.2019 23:05

Před více než týdnem se na blogu objevil příspěvek týkající se devastace a obnovy úžasné ptačí fauny na Novém Zélandu, kde jsem také zmiňoval její specializaci a izolaci v průběhu milionů let. Ovšem dnes se bude příspěvek týkat popisné studie dalšího úžasného zástupce zdejších ptáků, ale ještě staršího než byli pleistocénní obři. Jeho fosilie docela významným způsobem přepisují poznatky o fyziologii a možnosti vývoje velkých druhotně nelétavých ptáků, ovšem do povědomí většiny vědců a současně i laiků se vryl jako naprostý gigant mezi už tak dost velkými zástupci jedné ptačí nadčeledi a tedy jako naprosto specifický a gigantický druh. Zvláštní fosilie ukazují podobu někdejší fauny Nového Zélandu, před zhruba 19 miliony let, a tedy do určité míry dotváří pohled na její úžasnou izolovanost a specifickost. Nejúžasnější je, že tento ptačí obr pochází ze skupiny jedněch z nejinteligentnějších ptáků současné doby - jedná se o obrovský druh miocénního papouška.

Rekonstrukce zhruba metr vysokého papouška druhu Heracles inexpectatus v jeho přirozeném prostředí, které se ve spodním miocénu nacházelo v pralesích dnešního novozélandského regionu Otago. Tento zvláštní živočich, který zastával pozici středně velkých až velkých býložravých savců z jiných částí světa, si mezi médii vysloužil přezdívku "Squawkzilla" k odrazu jeho velikosti a hlasu většiny současných papoušků. Kredit: Brian Choo, převzato z webu New Atlas

V evolučním vývoji se po celou jeho dobu objevují určité trendy, které na blogu byly již mnohokrát zmiňované a omýlané. Faktem zůstává, že v průběhu kenozoika, ovšem i na samém konci křídy (stačí si jen vzpomenout na faunu západní Antarktidy a Evropy), několikrát vznikly ekosystémy ptačích druhů, které se přenesly na zem a staly se druhotně nelétavými formami. Za velmi dobrý příklad můžeme uvést současné Maskarény a to konkrétně Mauricius, kde existoval známý nelétavý holub dronte mauricijský (Raphus cucullatus), Kubu s jejími nelétavými sovami (Ornimegalonyx oteroi) a samozřejmně právě i Nový Zéland. Jedná se vlastně o jeden z mála současných ekosystémů, kde stále existují druhy druhotně nelétavých ptáků jako je kiwi jižní (Apteryx australis) nebo největší současný papoušek kakapo soví (Strigops habroptila) - právě z jeho příbuzenstva pravděpodobně nový rekordman pochází.

Fosilie tohoto druhu byly překvapivé i pro paleontology, navzdory tomu jakou specializací a velikostními i tvarovými varietami oplývají zdejší fosilní i recetní jedinci ptáků. Nalezený holotyp, který představuje kosti levé zadní končetiny, spadá do tzv. fauny Saint Bathans datované do doby spodního miocénu o stáří asi 19-16 milionů let. Další pozůstatky (pravý tibiotarzus) byly nalezeny na stejném místě a patrně pocházejí od stejného jedince.

Velikost obou fosilních exemplářů byla tak očividná, že je paleontologové nejdříve považovali za fosilii neznámého obrovského orla. Bližší přezkoumání na Univerzitě Nového Jižního Walesu, ale ukázalo, že jde o zcela nový druh papouška z blízkosti již zmíněného kakapa sovího. Jen daleko většího a primitivnějšího.

Na následné popisné studii se podílely ještě Flinders Univerzity a Canterburské muzeum, jejím hlavním autorem je Prof. Trevor Worthy, který se na fosilie novozélandských ptáků specializuje. Na základě nalezených fosilií tedy vědecký kolektiv popsal druh Heracles inexpectatus, jehož jméno skvěle odráží jeho velikost a mohutný zjev. Podle odhadů vědců musel tento masivní papoušek dosahovat výšky zhruba jednoho metru a váhy až sedmi kilogramů.

Herakles byl, mimo jiného, bajný hrdina v řeckých mýtech a pověstech, který vládl neskonalou silou, mohutností a také schopností přežít - tyto vlastnosti přisuzují autoři popisné studie i obrovskému papouškovi. Druhové jméno naopak odkazuje na jeho neočekávaný objev, sám Prof. Worthy řekl, že už 20 let jsou na místě objevu prováděny vykopávky a nic podobného se až dodnes nepodařilo objevit.

Podle paleontologů byl Heracles druhem, který žil výhradně na zemi a řpi své váze už patrně ani nemohl šplhat po stromech. Předpokládají, že zastával v ekosystémech vyšší příčky a to patrně jako omnivor, jeho fosilie by totiž potom nebyly tak vzácné a objevené až teď. Obýval subtropické lesy s porosty palem, vavřínů a také jehličnatých dřevin, jako jeden z největších býložravých druhů byl patrně konkurencí pro vývojové předky obřích moa a také rodu Aptornis. V těchto ekosystémech ale žil i s netopýry (i hrabavými druhy jako byl loni popsaný Vulcanops jennyworthyae), želvami, krokodýly a jinými ptáky, také často pozemními.

V popisné studii zmiňují, že se patrně živil ovocem, rostlinami, ořechy a možná také malými obratlovci a bezobratlými. Jeho životní styl přirovnávají, mimo kakapa, k dalšímu velkému papouškovi nestoru kea (Nestor kea), který může napadat i ovce a rád se živí i na menších obratlovcích. O jeho ekologii a behaviorálních vztazích nám ale více prozradí kompletnější fosilie.

To dodává i Dr. Vanessa de Pietri, podle jejích slov šlo o místo s naprosto specifickým složením fauny, které bychom v té době nenašli nikde jinde na světě. Je to skutečnost a paleontologové také poukazují na fakt, že zatímco tento druh může být jedním z těch nejzvláštnějších a největších ve své skupině, další objevy na lokalitě v regionu Otagu ho mohou svou zvláštností předstihnout.

08.08.2019 23:39

Severní Amerika a především Spojené státy americké disponují ohromnou zásobou zkamenělin z prakticky všech období vývoje složitého života na této planetě. Z tohoto kontinentu pocházejí fosilie jak velmi starých primitivních organismů, tak první složitější život, jeho krůčky na suché zemi, první plazi, dinosauři a také mnoho savců, kterými se dostáváme až do doby kritického přechodu mezi pleistocénem a holocénem. Na konci poslední doby ledové je jednou z našich nejlepších studnic vědomostí o tehdejším životě lokalita La Brea (v angličtině La Brea Tar Pits) na předměstí slavného Los Angelese v Kalifornii, odkud pocházejí fosilie ohromně početných savců a to mamutů, medvědů, pravlků, bizonů, ale i známých "šavlozubých tygrů" z rodu Smilodon. Toto místo se surovou ropou a asfaltem konzervujícím fosilie úžasným způsobem už poskytlo mnoho důležitých informací o životě a evoluci tehdejších dominantních druhů. Podle nového výzkumu vědců z Vanderbiltské univerzity může také pomoci zodpovědět otázku, jakými změnami si fauna této oblast prošla, a proč právě tyto druhy vymřely, kdežto jiné a dnes běžné se udržely.

V době pozdního pleistocénu byli nepopiratelnými krály zvěře v Severní i Jižní Americe mohutní zástupci rodu Smilodon, jejichž ikonické špičáky jim vynesly přezdívku "šavlozubí tygři". Patřili k nejhojnějším a nejúčinnějším dravcům na území Spojených států v době pleistocénu, samozřejmně za společnosti velkých pravlků, lvů amerických nebo třeba medvědů krátkočelých, ale i prvních pum, kojotů nebo menších šelem. Zde na ilustraci dokáží dva smilodoni ztrhnout obrovského pozemního lenodochoda rodu Glossotherium. Kredit: Mark Halett, převzato z GettyImages

Pro přechod období poslední doby ledové do současnosti provázelo také vymírání většiny tehdejších velkých savců a je téměř jisté, že na něm měl podíl i stále rostoucí počet jedinců druhu Homo sapiens. Velmi dobře ho dokumentují nálezy z již zmíněných asfaltových jezírek La Brea v Kalifornii, kde vědci doposud nalezli úžasné množství dokladů o podobě fauny v závěru poslední doby ledové. Zároveň s tím byla ale otevřena i otázka, jak moc se vymírání dotklo jednotlivých skupin, jaké mělo přímé dopady na skupiny savců na americkém kontinentu a jaké faktory se na tomto území podílely na vymření největších živočichů své doby.

Vědecký tým z šesti amerických vědeckých institucí, s vedoucí úlohou Vanderbiltské univerzity, teď přednesl část připravované rozsáhlé studie na toto téma. Zaměřuje se především na otázku, proč po Severní Americe stále běhají kojoti (Canis latrans), vlci (Canis lupus) nebo pumy (Puma concolor) a představují největší masožravé savce, zatímco v pleistocénu plnili pouze úlohu v nižších potravních příčkách.

Dominance větších druhů šelem se alespoň na západě Severní Ameriky nedala popřít, jelikož toto území obývali již někteří zmínění masožravci v čele s pravlky (Canis dirus), lvy americkými (Panthera leo atrox) a také smilodonty (Smilodon populator), kteří představovali až do samého závěru pleistocénu vrcholové predátory lovící prakticky jakékoli větší býložravé savce v okolí. Byla to jejich forma potravní specializace, podle paleontoložky Larisy DeSantisové je nakonec stála na konci poslední doby ledové život.

Její vědecký tým se zaměřil na výzkumy toho, zda tyto šelmy vyhynuly na základě změny klimatu, úbytku lovené kořisti, činnosti člověka nebo konkurence jiných živočišných druhů. Také jedním z důvodu mělo být vysvětlení, proč soudobí američtí dravci tyto změny přežili.

Jeden z velmi dlouho tradovaných předpokladů byl, že tito živočichové nakonec museli bojovat o přežití po zmizení drtivé většiny velkých savců na konci pleistocénu a konkurovali si na základě promíchaných loveckých areálů. Podporovaly to i izotopy kyslíku na kostech všech zmíněných predátorů, ovšem analýza izotopů na jejich zubech ukázala dobře odlišené lovecké areály kočkovitých šelem a psovitých, první z nich preferovali spíše zalesněné území a druzí naopak otevřené stepi. Možnost pozdější vzájemné konkurence tedy vědci odepsali s tím, že není dostatečně dobře podložená.

Po vyloučení argumentu, že všichni velcí američtí predátoři byli nakonec donuceni lovit stejnou kořist na stejných územích a vzájemně se vytlačovali, se vědecká skupina rozhodla objasnit ekologické aspekty současných druhů v době pleistocénu.

Zatímco tedy většina dravých savců byla již svazována jistou mírou specializace, jako je lov velkých zvířat v lesnatých biotopech, lov na otevřené stepi nebo kombinace obou, a většinou na velká zvířata tehdejší doby jako pozemní lenochody, mamuty, bizony nebo jiné kopytníky, tak pumy, kojoti nebo vlci a medvědi měli daleko širší potravní spektrum. Jejich potravou byli i menší savci, případně i bobule, kořínky (spíše v případě medvědů) a také mršiny. To právě mohl být aspekt, díky kterému přežili vymírání pleistocénní megafauny.

DeSantisová a její vědecký tým má tedy zato, že velcí šavlozubí tygři, vlci, lvi nebo gepardi vyhynuli kvůli rozsáhlým změnám klimatických podmínek, kdy ubylo kořisti v jejich přirozeých lovištích. Jejich specializace, stejně jako mnohokrát v minulosti, jim nakonec přinesla záhubu a pravděpodobně měl svůj podíl i nově příchozí člověk na severoamerickém kontinentu.

Pravděpodobně proto tedy někteří nespecializovaní dravci přežili a mohli se dál rozvíjet v příštích tisících letech. Studie ale zároveň otevírá další prostor pro debaty, jako moc se vymírání dotklo například oportunistických predátorů jako byli medvědi krátkočelí (Arctodus sp.), protože se přecejen jednalo o daleko přizpůsobivější živočichy méně závislé na velkých savcích (ačkoliv to byli častí mrchožrouti zdechlin právě po nich, patrně se nezdráhali i odehnat jiné predátory od úlovku).

Studie je, jak bylo výše řečeno, pouze částí většího celku pohlížejícího na vymírání na konci pleistocénu jako na celek. Do budoucna se tedy můžeme těšit na další zjištění ohledně předposledního většího vymírání fauny v novodobé geologické historii Země.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zeptejte se na vše

Nevšední pohled na dinosaury

17.05.2019 18:15
Zcela poslední část projektu Poslední souvrství se zaměří na poslední kontinent, který ještě nebyl...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Malíři

01.10.2018 15:25
Britský vertebrátní paleontolog, paleoartista a také autor mnoha odborných publikací Mark Witton...
1 | 2 | 3 >>

Knížky na dlouhé chvíle

26.06.2019 14:45
Po delší době se opět vracíme do rubriky se zamřením na odbornou i neodbornou literaturu, tentokrát...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Základy systematiky - Bezobratlí

17.07.2017 07:49
Jako druhou skupinu prehistorických členovců, která je jednou z těch důležitějších, si představíme...
1 | 2 >>

Anketa

Líbí se Ti tento web ?

Ano (141)
Ne (12)

Celkový počet hlasů: 153

Budoucí projekty/Oznámení o změnách

-  Ve fázi příprav bude otevřena revizovaná strana stejnojmené sekce Příběhy ztracené v čase, která bude plně v provozu v zatím neurčeném termínu, do té doby jde pouze o stránku s omezeným obsahem

- Probíhá příprava na otevření nové rubriky, jejíž tématem budou osobnosti paleontologie a geologie, 5.8.2019

Anketa

Stáli by jste o příspěvky o recetních ohrožených druzích?

Ano (1)
Ne (2)

Celkový počet hlasů: 3

Anketa uvedená výše se případně (pokud budou ohlasy pozitivní) vztahovat k rubrice o fauně doby holocénu, kterou naleznete zde

Anketa končí dne 1. září 2019

Anketa

Měl bych přidávat články častěji

Ne (0)

Celkový počet hlasů: 119

Živočichové kambria

25.03.2019 16:16
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové ordoviku

04.03.2019 22:21
Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové siluru

28.02.2019 11:02
Silur nabízel množství nebezpečných predátorů, kterými se mělké mořské vody doslova hemžily, i mezi...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové devonu

19.02.2019 17:47
Zvláštními rybami se devon jen hemžil, období ryb dostálo svého názvu už jen ohromnou variabilitou...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové karbonu

06.05.2019 19:31
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové permu

05.01.2019 20:43
Jistě by bylo zajímavé sledovat, kam by se vyvíjela permská fauna, kdyby ji nezasáhlo velké...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové triasu

19.08.2019 21:23
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové jury

23.05.2019 23:40
Všeobecně je mezi paleontologickou i laickou veřejností známo, že zcela vrcholný věk dominance...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové křídy

29.04.2019 16:02
Existence různě velkých zástupců ohromující skupiny pterosaurů, létavých plazů s vysokým stupněm...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zvířata paleocénu

27.08.2017 17:20
Uintateria byla velkými rohatými býložravci pozdního paleocénu až středního eocénu s dlouhými...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové eocénu

04.01.2019 21:38
Po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období měli savci velkou šanci se rozvíjet a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové oligocénu

17.07.2017 20:22
Austrálie i v dnešní době oplývá množstvím aborižinských mýtů, přitom některé mají dozajista reálný...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové miocénu

09.04.2019 20:31
Kytovci jsou jako skupina savců velice zajímaví, už jen proto, že mezi nimi jsou obrovští mořští...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pliocénu

14.01.2019 18:16
Až na zvláštní počátky v evoluci koní můžeme říct, že se jejich vzhled v průběhu paleogénu a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pleistocénu

07.07.2019 18:45
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové holocénu

17.08.2017 19:52
Celý australský kontinent zažil před zhruba 40 000 lety první příchod člověka na tuto pevninu, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz