Vítejte na mém webu

Zdravím všechny návštěvníky na mém blogu, který se jmenuje Prehistoric World. Zajímám se o pravěk a tímto blogem bych chtěl odkrýt tajemství pradávných tvorů ukrytých mliony let pod povrchem Země. Ač jsou tito tvorové dávno mrtví, kdyby jsme se prošli nočním muzeem, možná by se nám podařilo alepsoň na krátkou chvíli slyšet ozvěny minulosti. Pokud se nám toto podaří, tak jsme o krok blíže k poznání tajemství pravěku. Pamtujte však na tuto moudrou větu:

Minulost není mrtvá, dokonce ještě neskončila.

Wiliam Faulkner (1897-1962)

Chci tímto říct, že pravěk není mrtvý a jeho dávné obyvatele můžeme oživit pouhou myšlenkou na to, že jsme nezapoměli na ně, na ty které pohltil čas.

 

Upozornění návštěvníkům

Vážení návštěvníci, na tomto webu je možné kopírovat fotky živočichů a rostlin, ale nikoli text.

Novinky

23.06.2019 23:27

Mezi jednu z nejlépe známých skutečností, která se dotkla i laické veřejnosti, patří určitě vytvoření pevninského mostu mezi Severní Amerikou a Asií v době ledové. Kvůli poklesu hladiny moří způsobeném masivním zaledněním velké části severní polokoule zde existovala pevnina známý jako Beringie nebo Beringův pevninský most, někteří paleontologové pak podobný scénář pozorují i z výměny fauny v době svrchní křídy před asi 89-66 miliony let. Každopádně i recentní studie a výzkumy nás utrvzují v existenci pevninského mostu přes současnou Beringovu úžinu, stále ale potřebujeme doplňovat informace týkající se různých skupin živočichů, kteří přes toto území migrovali, a také stále musíme zdokonalovat znalosti ohledně klimatu této oblasti. Podle nového výzkumu amerických a kanadských paleontologů se navíc ukázalo, že přes tuto úžinu migrovalo daleko více druhů, než se kterými vědci dříve počítali a měli možnost pracovat.

Dva jedince tzv. hyeny běhavé, známé spíše jako rod Chasmaporthetes, začínají hodovat na mrtvole mamutího mláděte v ledové stepní tundře nedaleko od oblasti Beringie. Nálezy dvou zubů od řeky Old Crowe River v severním Yukonu jsou sice ojedinělé, ale přinejmenším částečně vyplňují mezeru paleogeografie tohoto rodu a vlastně i čelé čeledi hyenovitých mezi Eurasií, Afrikou a Severní Amerikou. Pro paleontology jsou nyní velkým objektem zájmu. Kredit: Julius Csotonyi, převzato z webu Sci-News

Jak již bylo nadhozeno výše, Beringova úžina byla přinejmenším jednou v minulosti důležitou spojnicí pro přesun živočichů napříč dvěma světadíly - Eurasií a oběma Amerikami. Dosud nekompletní fosilní záznam ale neposkytuje naprosto ucelený přehled všech skupin a čeledí vyšších obratlovců, kteří přes tuto oblast přecházeli. Ovšem nový výzkum nálezu, který byl učiněn již v sedmdesátých letech minulého století, uloženém v Kanadském muzeu přírody přivedl paleontology k přehodnocení závěrů ohledně fungování výměny fauny a také podmínkách, které zde panovaly ve středním pleistocénu. Stačily k tomu přitom pouhé dva zuby z čelisti prehistorického druhu hyeny.

Paleontologové už dříve považovali tento nález od řeky Old Crowe River v severním Yukonu za pozůstatek nějakého blíže neurčeného druhu hyeny, dva zuby ale nebyly od doby jejich nálezu podrobně zkoumány a vědci se jimi dlouhou dobu nezaobírali. Výzkum obou pozůstatků proběhl až v únoru tohoto roku, jeho výsledky byly uveřejněny v magazínu Open Quarternary k 18. červnu ve studii pod vedením Jacka Tsenga, PhD.

Paleontologický tým zároveň shledal tuto fosilii jako zástupce rodu Chasmaporthetes a její stáří bylo odhadnuto na zhruba 1,4 milionu až 850 000 let před naším letopočtem s tím, že je pravděpodobnější horní uváděná hranice. Pro vědce je velmi důležité pochopit ekologii a migraci tohoto živočicha, jelikož se jedná o živočicha, který podle dosud známých fosilií obýval jih Spojených států, široké oblasti Eurasie a Afriky. Dosud ale chyběly jakékoli údaje o přechodu těchto tvorů po Beringově úžině.

Dosud se zároveň domívali, že hyenovití měli dvě hlavní evoluční ohniska - jedno ve Starém světě a druhé v současné Severní Americe. Žádné údaje se ale nezmiňovaly o jejich přechodu mezi těmito oblastmi, proto vědci nemohli učinit jasné závěry, kdy a jak se tyto šelmy šířily na jednu nebo druhou stranu.

Konkrétně u rodu Chasmaporthetes jde o přechod oběma stranami, jeho předkové nejspíš přišli přes Beringovu úžinu v době spodního pliocénu nebo pozdního miocénu, kdy ještě zdejší podmínky nebyly tak nesnesitelné. Populace zde pak zůstala po nějakou dobu izolována a pravděpodobně ve středním pleistocénu začala pronikat po Beringii opačným směrem, kde se posléze rozšířila do Eurasie a Afriky.

Spoluautorem výzkumné studie je i paleontolog Grant Zazula, PhD pracující pro yukonskou vládu, který poukazuje na pravděpodobně odlišnou loveckou taktiku vůči jiným zástupcům rodu žijících v daleko přívětivějších podmínkách. Podle něj se tyto hyeny mohly zaměřit především na lov sobů polárních (Rangifer tarandus) nebo koní, případně se živit mršinami mamutů a jiných velkých savců.

Jak studie přednáší, analýza a nový výzkum zubů nalezených v Yukonu zaplňuje velkou evoluční mezeru ve vývoji hyenovitých šelem v celé jejich evoluční historii. Zároveň přitom může poskytnout odpovědi na důležité otázky týkající se ekologie těchto masožravých savců za polárním kruhem a také samotný průběh glaciálů a interglaciálů v době středního až pozdního pleistocénu.

21.06.2019 23:20

Paleontologie zažívá v posledních čtyřiceti letech největší průlomy v historii jejího dlouhého výzkumu, objevují se stále nové studie, výzkumy a objevy ukazující prehistorický život v naprosto novém, dynamickém světle. Jedním z nejzajímavějších objevů posledních let, který doslova otřásl výzkumem neptačích dinosaurů a také celým pojetím paleontologie, byly studie a výzkumy americké paleontoložky Mary Highby Schweitzerové, která se svým týmem zkoumala přítomnost údajných měkkých tkání na kostech některých druhů neptačích dinosaurů (Tyrannosaurus rex, Triceratops prorsus, Brachylophosaurus canadensis, Diplodocus hallorum a jiné). Tento výzkum se ale dotkl také jiných a dokonce starších taxonů nepatřících mezi tuto skupinu živočichů, střídavě se objevovaly výzkumy tyto závěry potvrzující nebo vyvracující. Nicméně nedávno publikovaná studie Evana Saitty tuto problematiku znovu rozvířila, přestože její provedení nemusí být zcela průkazné.

Před zhruba 75 miliony let mohl, dnes pouze z kosterních pozůstatků známý, druh Centrosaurus apertus vypadat, tento mohutný býložravec obýval severně položené oblasti v početných populacích. Přestože dosud se nepodařilo objevit stopy po určitém integumentu složeném ze štětinám podobných struktur, ale u tohoto rodu to můžeme do budoucna předpokládat. Otázkou je, zda to samé platí i o původních proteinech. Kredit: Fred Wierum, převzato z Wikipedie

Posledních čtrnáct let se paleontologická veřejnost i vážení odborníci z řad biochemiků, geologů a paleontologů zabývá možností uchování některých organických struktur na fosilizovaných kostech prehistorických živočichů, převážně potom neptačích dinosaurů, kde se tohoto velmi zajímavého výzkumu zhostila paleontoložka Mary Highby Schweitzerová. V průběhu let se jí svým výzkumným týmem podařilo objevit nejen stopy po proteinech osteokalcinech, kolagenu a peptidových vazbách na fosiliích neptačích dinosaurů, ale také předložit výzkumy do určité míry ukazující skutečnou možnost zachování částí těchto organel v miliony let starých kostech.

Vědecká veřejnost sice zprvu reagovala na tyto záměry velmi skepticky, testy a biochemické experimenty pro například prokázání kolagenu se však ukázaly být velmi dobrým způsobem prokázání podobné hypotézy. Přestože se někteří vědci stále k jejímu výzkumu staví skepticky, mnoho odborníků ho považuje za objekt vhodný pro další prokázání.

Nově k němu přispěla i studie postdoktoranda z chicagského Fieldova muzea přírodní historie, paleontologa Evana Saitty, který se rozhodl zkoumat přítomnost zbytků nebo celých molekul prehistorického kolagenu a jiných organických komponentů na fosilii pozdně křídového ceratopsida druhu Centrosaurus apertus, kterého osobně se svým týmem vykopal ze sedimentů v Dinosauřím provinčním parku v Albertě.

Saitta, jako hlavní autor studie, se touto problematikou zabýval již při studiu na Bristolské univerzitě, byl to i předmět jeho disertační práce. Tehdy se snažil nezávisle ověřit závěry paleontologů, kteří byli nakloněni názoru fosilizace některých organických molekul ve fosiliích neptačích dinosaurů a zároveň byl spíše toho názoru, že se nemohou ve fosilním záznamu zachovat kvůli jejich nestabilní povaze. Domíval se, že nemohou vydržet dlouhé miliony let, ale přesto se své závěry rozhodl podložit důvěryhodnými údaji.

Vědecký tým prováděl vykopávky na v již zmíněné provincii Alberta, kde odkryl fosilii centrosaurinního ceratopsida druhu Centrosaurus apertus, který tuto oblast obýval před zhruba 77-75 miliony let, a který zde byl pohřben v obrovské akumulaci tisícovek jedinců. Ti tvořili stádo, které v době svrchní křídy zahubila nejspíš velká přírodní katastrofa, pravděpodobně povodeň.

Při vykopávání fosilie si dávali výzkumníci maximálně záležet na zamezení kontaktů vzorku s okolním prostředím, proto se zaměřili na oblast těla ceratopsida, kde byla koncentrace kostí největší (známá podle rekonstrukce koster jiných jedinců). Pouze, podle autorů, zde mohla být největší šance pro nalezení zachovaného vzorku dostatečně rychle na to, aby se nekontaminoval a byl dokonale sterilní.

Po transportu nalezeného jedince se vzorek ujali zkoumat vědci z několika institucí, které potrvdily snadnou interpretaci a konzistentnost výsledků a tím nejspíš i správnost provedení výkopových prací.

Vzorky byly následně porovnány se současnými kuřecími kostmi a také několik tisíc let starými žraločími zuby z pláže v oblasti Ponte Vedra Beach na Floridě. Oba zmíněné vzorky vykazovaly přítomnost určitých subfosilních nebo čerstvých proteinů, exemplář centrosaura však nic podobného pravděpodobně nevykazoval a to vedlo autory k hypotéze o přímnosti současných mikroorganismů ještě v nedávné době. Za předpokladu, se kterým pracovala i vědecká skupina, že metoda vykopávek byla sterilní a aseptická (tedy zamezovala přítomnosti bakterií a mikroorganismů), tak musely pocházet ze sedimentů okolo fosilie.

Nevelkým překvapením byl proto nález uhlíku, který nevykazoval známky izotopového rozpadu, a také aminokyselin a dokonce i DNA, to už samo osobě ukázalo na nezpochybnitelnou přítomnost moderních bakterií a mikroorganismů v kostech. Toto společenství vysvětluje faktem, že i fosilizované kosti jsou bohaté na fosfor a železo, což poskytuje těmto formám života potravu a tedy i útočiště. Jejich zbytky, tedy biofilm, mohl potom některé paleontology mást a určili je proto jako fosilizované zbytky enzymů a proteinů.

Sám osobě ale Saitta i jeho tým nevylučují touto studií snahy badatelů v nově vznikajícím oboru "molekulární paleontologie" - podle jeho se dokonce může jednat naopak o výzkum, který do určité míry podporuje jejich snahy a ukazuje možnosti lepšího uložení a zacházení s fosiliemi pro průkaznost výsledků.

...

Jenže tu existuje několik skutečností, které tuto studii neshledávají na sto procent průkaznou.

Teorii o neprůkaznosti tvrzení jakýchsi organických komponentů na fosilii původního živočicha publikoval totiž již v roce 2008 americký vědec Thomas Kaye z Washingtonské univerzity, který je také považoval za kontaminaci bakteriálním filmem. Veškeré nalezené stopy po proteinech, peptidech a aminokyselinách tedy měly být pouze pozůstaky po nedávném pohybu bakterií na fosiliích.

Dalším výtkem může být také to, že tato studie může do určité míry korenspodovat s tvrzením, že by v tom případě mohlo být například fosilizované peří nebo melanozomy považovány za pouhý příklad pohybu nedávných bakterií na fosiliích. Tímto způsobem by například mohla být vznešena námitka na pravost zachovaného peří a pigmentových buněk u čínských teropodů ze souvrství Yixian, kterými jsou třeba druhy Microraptor gui nebo Sinosauropteryx prima. Tyto organely (melanozomy) se totiž z tohoto pohledu také nemohou neporušeně zachovat po miliony let.

Protiargumentem může být také stav zachování zkoumaného jedince.

Pokud bychom totiž zkoumali fosilii byť kompletního jedince nějakého neptačího dinosaura, která se zachovala v nepříliš dobře izolujících sedimentech (což je samozřejmně málo pravděpodobné, ale pro modelový příklad to stačí), tak logicky nemůžeme stopy po proteinech nebo jiných molekulách najít.

Kdybychom ale naopak zkoumali nekompletního jedince zachovaného v dokonale konzervujícím prostředí, tak je pravděpodobnost nalezení podobného fosilizovaného materiálu daleko vyšší a jeho přítomnost prokazatelnější. Fosilní záznam a sedimenty mohou do určité míry velmi zkreslovat, a proto nezáleží na kompletnosti kostry, ale na stavu jedince a okolní hornině.

Za takových podmínek bychom mohli považovat zachování zbytků kolagenu a jiných molekul za pravděpodobné.

18.06.2019 18:17

Před několika málo dny obletěla svět zpráva o objevu úžasně zachovalého exempláře jednoho ze zástupců někdejší pleistocénní megafauny na území současné východní Asie, není velkým překvapením, že pochází právě z oblasti východoruského Jakutska. V posledních padesáti letech se paleontologům a také paleogenetikům dostaly z těchto místo takříkajíc na stůl úžasné objevy skládající se převážně z mamutů a jejich mláďat (druh Mammuthus primigenius) perfektně zachovalých v sibiřském permafrostu, známe odsud ale i objevy srstnatých nosorožců (Coelodonta antiquitatis), lvů jeskynních (Panthera (leo?) spelaea) a také několik exemplářů již vyhynulých poddruhů nebo ekomorfů prehistorických beringských vlků. V loňském roce přibyl jeden zmrzlý exemplář štěněte, ale nový objev doslova vyrazil vědcům dech.

Hlava, která se nezkušenému oku může jevit jako pouhý kus zmrzlého masa, je ve skutečnosti neocenitelným pokladem, který se vynořil z permafrostu po více než 30 000 letech. Podle dosud známých informací patřila živočichovi známém jako vlk beringský (Canis lupus spp. (?)) a představuje něco, co by mohlo paleontologům i biologům poskytnout velmi dobrou představu o evolučních adaptacích živočichů doby ledové na území současné východní Asie. Kredit: Albert Protopopov, převzato z webu Sci-News

Globální oteplování je v současné době velmi patrný jevem, který ovlivňuje vlastně všechny světové oblasti a kvůli jeho působení se zemský klimat stává sušším, více horkým a daleko nepřívětivějším pro veškeré oblasti včetně pólů. Dnes existují velmi dobře patrné praskliny a odtáté kusy i velkých pevninských ledovců, podobně jako oni se také čím dál tím více rozehřívá permafrost - večně zmrzlá půda.

Tento efekt má ale i jeden řekněme pozitivní dopad, zvláště je příhodný pro paleontology, kterým se otevírají naprosto nové obzory i daleko výše na sever nebo naopak na jih. Proto může současná Sibiř představovat podobně rozsáhlé paleontologické naleziště jako třeba Antarktida nebo Grónsko, z části už navíc vydává svá tajemství posledních zhruba šedesát až sedmdesát let.

Paleontologům se zde podařilo nalézt již velmi dobře zachované fosilie nebo subfosilní pozůstatky velkých savců z doby ledové, posledního velkého zalednění v dějinách. Výzkumu se zde účastní především ruští vědci, jejich dosud posledním triumfem bylo nalezení a "probuzení k životu" (rozmrazení a následné obnovení metabolismu) 42 000 let starých hlístic nalezených v sibiřském permafrostu.

V minulém roce se také vědcům podařilo nalézt dokonale zakonzervovanou mršinu štěněte zvláštního druhu pleistocénního vlka, v této oblasti Sibiře se totiž nacházel i tzv. vlk beringský (Canis lupus spp. (?)), což byl ve své podstatě odlišný ekomorf (populace jednoho druhu organismu s odlišnými anatomickými znaky, kterého ji ale neurčují jako samostatný poddruh) současného vlka obecného (Canis lupus). Někteří paleontologové v něm ale zároveň spatřují blízkého příbuzného nebo vývojového "bratrance" vlka jeskynního (Canis lupus spelaeus) a již avizovaný nález by mohl pravou podstatu tohoto systému potrvdit nebo vyvrátit.

Příběh této zmrzlé mršiny se datuje do chvíle, kdy se v roce 2019 rozhodl můž jménem Pavel Efimov prohlédavat jeskyni a permafrostové sloje poblíž řeky Tirekhtyakh v Jakutsku, v distriktu Abyjskij na východní Sibiři. Tento muž je mezi místními známý jako sběrač mamutoviny a mamutích pozůstatků, tento objev ale nepatřil mezi jeho klasický fosilní repertoár.

Přivolaný vědecký tým, který sestával z ruských, japonských a švédských vědců a také hlavního autora popisné studie nalezeného exempláře, Dr. Alberta Protopopova, celý nález zakonzervoval pro přepravu do laboratoří, kde byla hlava podrobena rozboru po všech stránkách a to včetně CT skenu. Připravuje se dokonce rozbor DNA v dosud neporušených tkáních, což má zajistit švédská strana.

Celá hlava je ve velmi dobrém stavu, má na délku čtyřicet centimetrů, a jsou na ní patrné a zachované svaly, srst, oči, dutina ústní a podle rozboru z počítačové tomografie dokonce i mozek. Podle provedeného rozboru jde o jedince, který uhynul ve svém druhém nebo čtvrtém roku života, takže byl již dospělým exemplářem a poskytujícím poměrně nové světlo na ontogenezi tohoto vlka.

Jak tvrdí Dr. Protopopov, je to první případ, kdy můžeme zkoumat hlavu dospělého vlka tohoto ekomorfu a odhalit tedy vazby na ostatní poddruhy současného vlka. Podle něj a jeho výzkumného týmu jde o velmi dobrý příklad fauny na sklonku poslední doby ledové, ze kterého navíc můžeme izolovat měkké tkáně a snad i dostatečně porozumět jeho smyslům. Velký přínos ale může znamenat hlavně pro paleogenetiky a evoluční biology, kteří díky němu budou moci studovat případné vyčlenění ekomorfu jako samostatného poddruhu.

<< 2 | 3 | 4 | 5 | 6 >>

Zeptejte se na vše

Nevšední pohled na dinosaury

17.05.2019 18:15
Zcela poslední část projektu Poslední souvrství se zaměří na poslední kontinent, který ještě nebyl...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Malíři

01.10.2018 15:25
Britský vertebrátní paleontolog, paleoartista a také autor mnoha odborných publikací Mark Witton...
1 | 2 | 3 >>

Knížky na dlouhé chvíle

26.06.2019 14:45
Po delší době se opět vracíme do rubriky se zamřením na odbornou i neodbornou literaturu, tentokrát...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Základy systematiky - Bezobratlí

17.07.2017 07:49
Jako druhou skupinu prehistorických členovců, která je jednou z těch důležitějších, si představíme...
1 | 2 >>

Anketa

Líbí se Ti tento web ?

Ano (141)
Ne (12)

Celkový počet hlasů: 153

Budoucí projekty/Oznámení o změnách

-  Ve fázi příprav bude otevřena revizovaná strana stejnojmené sekce Příběhy ztracené v čase, která bude plně v provozu v zatím neurčeném termínu, do té doby jde pouze o stránku s omezeným obsahem

- Probíhá příprava na otevření nové rubriky, jejíž tématem budou osobnosti paleontologie a geologie, 5.8.2019

Anketa

Stáli by jste o příspěvky o recetních ohrožených druzích?

Ano (1)
Ne (2)

Celkový počet hlasů: 3

Anketa uvedená výše se případně (pokud budou ohlasy pozitivní) vztahovat k rubrice o fauně doby holocénu, kterou naleznete zde

Anketa končí dne 1. září 2019

Anketa

Měl bych přidávat články častěji

Ne (0)

Celkový počet hlasů: 119

Živočichové kambria

25.03.2019 16:16
Původ současných obratlovců sahá pravděpodobně až do doby krátce po počátku kambria. Známe několik...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové ordoviku

04.03.2019 22:21
Trilobiti jsou skupinou členovců s neuvěřitelně velkou variabilitou, co se týče tvaru a velikosti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové siluru

28.02.2019 11:02
Silur nabízel množství nebezpečných predátorů, kterými se mělké mořské vody doslova hemžily, i mezi...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové devonu

19.02.2019 17:47
Zvláštními rybami se devon jen hemžil, období ryb dostálo svého názvu už jen ohromnou variabilitou...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové karbonu

06.05.2019 19:31
Specializace prvních velkých plazů k býložravému způsobu života byla téměř stejně rychlá, jako...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové permu

05.01.2019 20:43
Jistě by bylo zajímavé sledovat, kam by se vyvíjela permská fauna, kdyby ji nezasáhlo velké...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové triasu

19.08.2019 21:23
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové jury

09.08.2019 22:04
Druhorní moře lákalo množství živočišných skupin se suchozemskými předky už od spodního triasu,...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové křídy

29.04.2019 16:02
Existence různě velkých zástupců ohromující skupiny pterosaurů, létavých plazů s vysokým stupněm...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Zvířata paleocénu

27.08.2017 17:20
Uintateria byla velkými rohatými býložravci pozdního paleocénu až středního eocénu s dlouhými...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové eocénu

04.01.2019 21:38
Po vyhynutí neptačích dinosaurů na konci křídového období měli savci velkou šanci se rozvíjet a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové oligocénu

17.07.2017 20:22
Austrálie i v dnešní době oplývá množstvím aborižinských mýtů, přitom některé mají dozajista reálný...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové miocénu

09.04.2019 20:31
Kytovci jsou jako skupina savců velice zajímaví, už jen proto, že mezi nimi jsou obrovští mořští...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pliocénu

14.01.2019 18:16
Až na zvláštní počátky v evoluci koní můžeme říct, že se jejich vzhled v průběhu paleogénu a...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové pleistocénu

07.07.2019 18:45
O patrně těch nejikoničtějších tvorech doby ledové jsme na blogu ještě nepojednávali, mamuti...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>

Živočichové holocénu

17.08.2017 19:52
Celý australský kontinent zažil před zhruba 40 000 lety první příchod člověka na tuto pevninu, kdy...
1 | 2 | 3 | 4 >>

Kontakt

Prehistoric World kabat.martin100@seznam.cz